Dětské psychologické poradny praskají ve švech. Na termín rodiče čekají i půl roku

Psychické potíže mohou zasáhnout každého, tedy i děti. Po pandemii koronaviru vzrostly počty dětí s psychickými problémy až desetinásobně. Stále častěji se u dětí a dospívajících objevují deprese, sociální úzkost, panické ataky i sebepoškozování.

Sněhové vločky – označení dětí narozených kolem let 1995 až 2010. Říká se jim tak pro jejich křehkost, emocionální nestabilitu a citlivost. Stále větší počet z nich se potýká s psychickými problémy. Podle Svazu zdravotních pojišťoven psychické poruchy ohrožují každé osmé dítě v Česku. Polovina z nich se projevuje ve školním věku.

To, že je situace vážná, ukazuje i studie Národního ústavu duševního zdraví, ze které vyplývá, že až čtyřicet procent žáků devátých tříd základních škol vykazuje známky střední až těžké deprese a třicet procent z nich známky úzkosti. Řada škol proto zřizuje psychologické poradny, které mají jejich žákům pomáhat, standard to ale není. »Zatímco výchovný poradce a školní metodik prevence jsou povinně na každé škole, školní psychology a speciální pedagogy škola mít ze zákona nemusí a zatím je to na školách nadstandardní služba. Nejčastěji se na školní psychology obracejí žáci s poruchami nálad, převážně s úzkostnými obtížemi – mnoho z nich jako ventil psychických obtíží volí v posledních letech sebepoškozování. Druhou skupinou jsou žáci, kteří selhávají ve studiu z mnoha důvodů – nevhodně zvolený obor, chybné způsoby učení, nedostatky ve vzdělání, vysoké nároky rodičů. Třetí oblastí jsou vztahové obtíže – převážně vztahy s rodiči, případně s těmi, kteří je vychovávají, s novými partnery rodičů, se svými partnery, s vrstevníky a v neposlední řadě vztahy ve třídě. Spousta problémů zůstává po léta stejná, poslední roky ale přinesly jednu změnu a tou je genderová identita. Ve škole máme více žáků, kteří prochází změnou identity, někteří jsou na začátku, jiní již ve změně pokročili. Více žáků se přiznává k odlišné sexuální orientaci, jiní se výrazně identifikují se svými vzory či s komunitami,« vyjmenoval Miloslav Janeček, ředitel Střední odborné školy Jarov (SOŠJ), kde Školní poradenské pracoviště funguje od roku 2012.

Pokud škola psychologickou poradnou nedisponuje, nezbývá rodičům nic jiného, než dítě objednat na vyšetření jinam. Psychologů je ale v Česku málo, problémů přibývá a na volné místo se čeká i několik měsíců. »Rodiče dětí, které trpí duševními nemocemi, mají se sehnáním psychologa velký problém. Před pěti lety v Česku podle dostupných informací fungovalo asi jen osmdesát dětských klinických psychologů a dramaticky jich meziročně nepřibývá. Podle Asociace klinických psychologů by pro dostatečnou péči o děti s různými poruchami muselo být dětských psychologů u nás desetkrát víc. Na nedostatek psychologů má vliv délka studia, nízké finanční ohodnocení či složitá administrativa. Pokud se situace nezlepší, bude shánění psychologa čím dál složitější,« upozornila Tereza Trčková, školní psycholožka a vedoucí Školního poradenského pracoviště SOŠJ.

Problémem je i systém objednávání. Telefony v ordinacích často nikdo nezvedá, rodičům tak nezbývá než o termín žádat mailem, ne vždy se ale odpovědi dočkají. »Ze zkušeností některých rodičů našich studentů víme, že tento způsob je z časového hlediska velmi nešťastný. Rodič často na odpověď čeká několik dní, pokud odpověď vůbec obdrží, zpravidla se dozví, že volný termín je až za několik měsíců, a pokud se rozhodne ho nepřijmout, kolečko obvolávání a psaní startuje znovu. Pokud tedy nemá štěstí, shánění pomoci může trvat i půl roku. Celý proces by mohl zjednodušit rezervační systém na webových stránkách jednotlivých poraden. Rodič by jednoduše hned viděl volný termín, který by si mohl zarezervovat, pokud by mu termín přišel za dlouho, mohl by hledat okamžitě jinde. Zároveň je možné do systému vložit základní údaje o pacientovi, což by výrazně administrativně ulevilo i jednotlivým ordinacím. Naopak, například v případě nemoci, lze v systému termín jednoduše zrušit a místo tak uvolnit pro další pacienty během pár kliknutí,« míní Pavel Ivon, středoškolský pedagog a spoluzakladatel rezervačního systému pro školy Reservando.

Rezervační systémy by mohly být řešením i pro samotné děti. Ty starší už totiž chtějí své problémy řešit samy. Mladá generace ale nerada telefonuje, objednat se do poradny telefonicky je tak pro řadu z nich nemyslitelné. »Mladí lidé jsou už od dětství zvyklí využívat moderní technologie, telefonování i e-mail považují za zastaralé. Pro většinu mladých je telefonování dokonce stresující. Mladý člověk, který má navíc nějaké psychické problémy, se do psychologické poradny tedy telefonicky objedná jen velmi nepravděpodobně. Rezervační systémy by tak mohly být vhodným způsobem, jak mladým umožnit o pomoc si vůbec říct. Systém umí vytvořit rezervaci i bez zadání jakýchkoli údajů, může tedy fungovat zcela anonymně, což je zejména pro mladé lidi, kteří řeší nějaký problém, velmi důležité,« sdělil Ondřej Šibrava, středoškolský pedagog a druhý ze spoluzakladatelů rezervačního systému Reservando.

Rezervační systémy prozatím hojně využívají školská zařízení například pro vypsání termínů zápisů, třídních schůzek nebo kroužků. Aplikovat je ale lze takřka do jakékoli instituce. »Rezervační systém funguje na velmi jednoduché bázi a lze ho přizpůsobit potřebám dané instituce. Jeho využití právě pro rezervaci místa v psychologických poradnách je ideální, čas to ušetří oběma stranám – rodičům s vyhledáváním samotné poradny, poradnám by se naopak ulevilo administrativně. Ostatně systém je vhodný pro všechny typy organizací, které fungují na bázi rezervace termínu. V oblasti zdravotnictví jsou ale prozatím využívány minimálně,« uzavřel Šibrava.

(pr)