Analýza: Tak nám Donald Trump odpískal klimatickou politiku USA

Nově zvolený prezident Spojených států amerických Donald Trump v pondělí 20. ledna slavnostně složil prezidentskou přísahu, přednesl svůj první projev prezidenta USA ve svém druhém funkčním období a následně podepsal desítky příkazů, kterými rušil příkazy vydané jeho předchůdcem Joe Bidenem. Jde o příkazy, které má jako prezident v pravomoci.

Jedním z nich je příkaz rušící klimatické závazky svého předchůdce Joe Bidena, zvláště pak závazky z tzv. Pařížské dohody z roku 2015, tj. závazky směřovat k tzv. klimatické neutralitě (rozuměj k nulovým čistým antropogenním (lidmi vytvořeným) emisím skleníkových plynů, především oxidu uhličitého CO₂ a metanu CH₄, dále oxidu dusného N₂O, freonů, halonů ad.), s termínem jejího dosažení v roce 2050. Bude se prý hodně vrtat a hlavně těžit. Co? Především ropa a zemní plyn z břidlic, jejichž těžba, doprava, zpracování a spalování produkuje nejvyšší měrné emise skleníkových plynů oxidu uhličitého a metanu, kterým tzv. Velký klimatický panel IPCC přičítá rozhodující roli na zhoubném oteplování klimatu Země. Pravda, přesný rozsah těchto emisí neznáme. Tzv. těžba plynu z břidlic je prý bezemisní. Dodávám, že až na tu drobnost, že vytěžená ložiska břidlicových plynů se následně přeprodávají firmám – bílým koňům – které je ponechávají osudu a dochází k nemalým únikům zbytkového břidlicového plynu tvořeného v rozhodující míře metanem. Prý emise metanu při těžbě ropy a zemního plynu z břidlic není třeba sledovat. Chudák bilance metanu…

Úder klimatické politice?

Trumpovo rozhodnutí není překvapením, prezident Trump již při svém prvním prezidentském mandátu v letech 2017-21 zrušil stejný závazek svého tehdejšího předchůdce prezidenta B. Obamy (2009-17) a zrušení tohoto závazku opakovaně sliboval před volbami prezidenta, konanými v listopadu 2024.

Rána klimatickému úsilí světa? Protože USA jsou druhým největším emitentem antropogenních skleníkových plynů na světě po Číně, tak zcela určitě.

Otázkou je, jak velká je to rána světové klimatické politice. Někteří ekologové tvrdí, že to tak zlé není, resp. že využívání tzv. obnovitelných zdrojů energie se rozvíjelo i za Trumpova prvního prezidentského mandátu a že tomu tak bude i nadále, a to na komerčním základě, i bez státní podpory. Má to ale několik ale:

1. Nevíme, jak vysoké emise metanu tuto těžbu z břidlic provázejí. Má se za to, že nejsou nižší než při klasické těžbě ropy a zemního plynu, tj. 3-6 % v přepočtu na jejich energetický obsah.
2. I když prezidenti Obama a Biden tvrdili, že bojují za ochranu stability klimatu, povolovali potichu těžbu ropy a plynu z břidlic na dalších a dalších lokalitách, včetně stavby potřebných ropovodů a plynovodů do míst spotřeby, a výstavbu infrastruktury na zkapalňování zemního plynu na LNG, takže se USA přeměnily z největšího dovozce těchto fosilních paliv na jejich velkého vývozce a mohou svůj velmi drahý a nekvalitní břidlicový plyn vnucovat i státům Evropské unie. Prý Amerika na prvním místě, ať už to vykřikují nahlas (Trump) nebo tak činí potichu (Obama, Biden). V tomto směru se toho asi mnoho nezmění, jen kolem toho bude podstatně větší křik.
3. USA mají obrovskou spotřebu paliv a energie. Bez jejího zásadního snížení jsou představy o radikálním omezení emisí skleníkových plynů v USA nereálné, a to i při intenzívním plundrování krajiny masivní výrobou paliv a energie z obnovitelných zdrojů. V tomto směru ani Obama, ani Biden, ani Trump neudělali nic, co by stálo za zmínku.
4. Komplexní energetická a emisní náročnost získávání paliv a energie ze základních zdrojů zůstává značně neúplná, takže je největším nepřítelem uhlí, ač při asi půl procentních emisích metanu při těžbě uhlí vychází na měrné emise skleníkových plynů ve srovnání s ropou a plynem nejméně špatně.

Nejistoty klimatické teorie

Máme tu i řadu nejistot ve věci vlastní klimatické teorie. To by bylo na jiný článek. Zůstanu jen u tzv. klimatických škod.

Klimatické škody jsou do značné míry vybájené, resp. reálné jsou jen škody ze zvyšování hladiny moří, spojené se zatápěním nízko ležících území (zatím nevýznamné, ale to se může rychle změnit), a část škod způsobená vedry, zejména na zdraví lidí. I zde ale záleží na odpovědném chování lidí, zda nepodceňují možný negativní dopad vedra na své zdraví, resp. zda se proti vedru přiměřeně chrání a zda výstavba domů, kanceláří a továren počítá s ochranou obyvatel nejen proti zimě, ale také proti vedru.

Další část škod z veder se promítá do většího a ničivějšího sucha, požárů, povodní a vichřic včetně tajfunů. Tyto škody jsou buď neprokázané (vichřice, povodně), nebo jsou výsledkem našeho špatného hospodaření, zvláště pak neodpovědné výstavby v záplavových územích u škod vlivem povodní, či antropogenního původu drtivé většiny požárů v krajině včetně častého přímého žhářství. K suchu vydatně přispívá pokračující zastavování půdy, odlesňování a odvodňování krajiny, vytváření velkých lánů polí a vysoká spotřeba vody ve výrobě i v domácnostech. Tyto skutečnosti házet na klima je nesolidní, byť mezi klimatology i z IPCC běžné.

Zelená dohoda pro Evropu

Evropská unie v prosinci 2019 přijala tzv. Zelenou dohodu pro Evropu s cílem dosáhnout klimatické neutrality, tj. nulových čistých antropogenních emisí skleníkových plynů, do roku 2050. Připravila ji naprosto diletantsky. Dopadové studie se nevypracují, neboť by mohly signalizovat nesmyslnost Zelené dohody… Na obrovské náklady vyvolané touto klimatickou politikou nemáme hledět. Pomocí tzv. povolenek na emise oxidu uhličitého zásadně zdražíme energii z fosilních paliv a vyvoláme odklon od uhlí k zemnímu plynu. Prý nám ani trochu nevadí, že počínající realizace Zelené dohody dosáhla hlavně drahých energií a ty stimulují deindustrializaci, tj. vyštvávají zejména energeticky náročný průmysl do států s levnou energií (Čína, USA, Indie…).

K tomu EU přidala absurdní pogrom na zemědělství, orientaci na zákaz aut se spalovacími motory (prosazování kontroverzní elektromobility, přitom automobilky EU zjevně prohrávají konkurenci s automobilky z Číny a z USA) a záměr vyvlastnit všechny soukromé obytné budovy, které nejsou dostatečně energeticky úsporné. Prý se dá žít i pod mostem nebo v lese. Tedy, pokud nějaké lesy zůstanou. Ideálem jsou domy s pasivním vytápěním, které nepotřebují vytápět. Výsledek je bezprecedentní sociálně ekonomická krize v EU, byť v různých státech EU vzhledem k rozdílným přírodním podmínkám různě silná, navíc živená i dalšími faktory. I když se využívání obnovitelných zdrojů paliv a energií poměrně rychle rozvíjí, nejsou s to nahradit fosilní a jaderná paliva, nemluvě o nutnosti nákladně stabilizovat nepravidelně pracující větrné a fotovoltaické elektrárny klasickými elektrárnami.

Protože skleníkové plyny mají stejný oteplovací účinek nezávisle na místě emise, z hlediska celosvětové bilance skleníkových plynů tak nula od nuly pojde. Evropská unie tak ničí své členské státy, aniž by přispěla k ochraně stability klimatu doma i ve světě. Ztrácené trhy podniků EU rychle obsazuje zahraniční konkurence.

Jan Zeman