Již od 1. července převezme Česká republika na šest měsíců vedoucí roli v Radě Evropské unie. Role je to sice především organizační, přesto lze ledacos ovlivnit, především tedy po stránce priorit při projednávání nejrůznějších právních předpisů.
Předsednická země faktickou moc sice nemá díky svému specifickému postavení, plánování a nastavení priorit, ale může ovlivňovat směřování a dokončování legislativních návrhů. V tomto smyslu tak bude mít Česká republika během svého předsednictví do značné míry možnost určovat, jaké legislativní návrhy budou projednávány, či jakým tempem a směrem se bude ubírat diskuze, připomněl ve svém magazínu Statistika&My Český statistický úřad.
Nebude na to ovšem sama. Vzhledem k tomu, že předsednictví trvá pouze půl roku, je od roku 2009 Lisabonskou smlouvou stanovena praxe, že státy spolupracují jak se zemí, která měla předsednictví před nimi, tak s tou, která bude následovat, jedná se o takzvané trio. My tedy na předsednictví budeme spolupracovat s Francií a Švédskem, jemuž předáme pomyslné »unijní žezlo« 16. prosince v Praze.
Předsednická země tedy sice představuje priority, ve skutečnosti jsou ale dílem konsenzu minimálně třech států. Dá se tedy říct, že fakticky jde pouze s kůží na trh, přesto ale určité slovo v návrhovém procesu má.
Základních priorit každopádně představila česká vláda pět. Jedná se o zvládnutí uprchlické krize a poválečnou obnovu Ukrajiny, energetickou bezpečnost, posílení evropských obranných kapacit a bezpečnosti kybernetického prostoru, strategickou odolnost evropské ekonomiky a odolnost demokratických institucí.
»Všechny tyto pilíře zahrnují dlouhodobé strategické zájmy a také priority České republiky. Hodnoty, které Česká republika dlouhodobě zastává, na které je hrdá. A tyto hodnoty se odrážejí v prioritách našeho předsednictví. Spolu s našimi evropskými partnery budeme během šesti měsíců v čele Evropské unie usilovat o to, abychom byli společně silnější a abychom tuto naši sílu dokázali využít ve prospěch těch, kteří ji potřebují,« uvedl předseda vlády Petr Fiala s tím, že »máme jedinečnou šanci a příležitost psát budoucnost Evropy«. Však také motto českého předsednictví zní»Evropa jako úkol«. To je prý inspirováno stejnojmennou esejí bývalého prezidenta Václava Havla z roku 1996…
Ale podstatné jsou přeci jenom ony priority. Pojďme se tedy na ně podívat trochu víc zblízka, i když jsou tak trošku na jedno brdo.
- Zvládnutí uprchlické krize a poválečná obnova Ukrajiny
Řešení uprchlické krize zní vcelku jako logická priorita. Rozhodně s ukrajinskými uprchlíky jsme se zde setkali jistě už všichni a je zřejmé, že situaci bude třeba dlouhodobě řešit, protože o návratu většina z nich neuvažuje. Strategii, jak to tedy bude dál, je jistě třeba vytvořit, obzvlášť, když z jihu nadále pro změnu přicházejí migranti z Afriky a Malé Asie.
Co se ale poválečné obnovy Ukrajiny týče, zde už vláda poněkud plave. Vždyť ministr zahraničních věcí Jan Lipavský (Piráti), který má tuto agendu fakticky na starosti, prosazuje především územní celistvost Ukrajiny, což je za dané situace science fiction. Navíc dále prosazuje vojenskou podporu – to znamená oddálení konce války a mnohem menší šanci na urovnání konfliktu tak, aby zahrnoval i územní celistvost. Tento bod je tedy naprosto zcestný, pokud tedy nechce posílat peníze na obnovu Ukrajiny rovnou Rusku.
- Energetická bezpečnost
Podle Lipavského, který je hlavním mluvčím oné strategie, je v energetice prioritou, jak jinak, ukončení závislosti na energiích z Ruska. Zároveň je to pak zajištění alternativních dodavatelů surovin, ale také práce na zelené diplomacii, využití obnovitelných zdrojů energie či ochrana klimatu. Každá zájmová skupina si tak zde najde něco, kromě tedy běžných občanů, v jejichž zájmu je levná a dostupná energie.
- Posílení evropských obranných kapacit a bezpečnosti kybernetického prostoru
Z hlediska obrany a bezpečnosti považuje Lipavského resort za prioritní témata implementaci společné obranné strategie, tedy takzvaného Strategického kompasu. To znamená větší sblížení EU a NATO. Prostě spolu na věky a nedělitelně. Z hlediska geografického rozdělení priorit jde prý o zaměření na východní Evropu, a to na budoucnost Východního partnerství a »jednotnou hodnotovou politiku« EU vůči Rusku.
Dále pak jde prý o hybridní hrozby. »Budeme usilovat o to, aby EU přijala EU Hybrid Toolbox, což bude balíček opatření, která dovolí členským zemím EU společně reagovat na hybridní působení a hrozby,« uvedl ministr. Nicneříkající? No vždyť tak to má být. V překladu to totiž znamená kyberprostor pod dozorem, tedy cenzura. Jediné pravdivé informace tak budou ty schválené Evropskou unií.
- Strategická odolnost evropské ekonomiky
Velice zajímavý bod. Odolnost evropské ekonomiky mohla být zajištěna již dávno, kdyby nedošlo k likvidaci projektu Nord Stream 2. Proti jeho dokončení jako by se ale snad spikly celé Spojené státy. Skoro to někdy i vypadá, jako by celá současná krize byla vystavěna proti tomuto projektu a tedy těsnějšímu spojení největší ekonomické mocnosti, tedy EU a největší energetické mocnosti, tedy Ruska.
Každopádně nyní je nutné hledat alternativy. Podle Lipavského Rusko nejspíš nepotřebujeme, protože už máme rozjednány kontrakty s Austrálií, Novým Zélandem, Mexikem či některými jihoamerickými státy. Za zásadní má šéf české diplomacie překvapivě spolupráci s USA v Radě pro obchod a technologie.
Lipavský zároveň dodává, žeběhem předsednictví bude Česká republika usilovat o důsledné vymáhání protiruských sankcí EU a jejich případné rozšíření. Stejně tak je prý potřeba pracovat na další izolaci Ruska.
- Odolnost demokratických institucí
Do předsednických aktivit chce Lipavský vrátit odkaz bývalého prezidenta Václava Havla, proto jsou mezi prioritami též akční plán EU pro demokracii a lidská práva, lidskoprávní sankční režim EU či podpora občanské společnosti, demokratických institucí a svobodných médií. Opět jinými slovy, jedná se o sypání peněz do neziskovek, které budou za naše peníze upozorňovat na jakýkoliv jiný názor, případně ho i postihovat, minimálně však očerňovat. A stát bude vše zaštiťovat.
Vzpomenete si ještě, jak »nezávislé« sdružení poskytovatelů internetových služeb CZ.NIC bezprecedentně zablokovalo nepohodlné weby? Jasně bylo později řečeno, že se tomu tak stalo protiprávně. A co na to vláda? NIC. Tak takovýto odkaz a svobodnou kulturu očividně chceme šířit po celé EU.
A komu to prospěje?
České předsednictví nám sice přímo příliš prospěchu přinést nemůže, v rámci představeného programu se o to ale vláda rozhodně ani nepokouší, spíše naopak.
Z priorit je jasně patrné, že jsou zaměřeny téměř čistě na zahraniční politiku, myšleno celé EU. Vše ostatní, ať už se například jedná o zemědělství nebo třeba i gender, je v prioritách de facto obsaženo tak, že je to možné vykládat jakkoliv – asi jsme si v těchto otázkách zvykli natolik poslouchat Brusel, že už se ani o vlastní názor nepokoušíme.
Celkově to ale vyznívá, jako kdyby České republice nezáleželo na ničem jiném, než na oslabení Ruské federace, ať už to EU stojí cokoliv, přičemž je kladen obrovský důraz na Transatlantické vazby. Takže tedy dobrá, jdeme do toho s mottem »Evropa jako úkol«, ale kdo nám ho zadal?
Tomáš Cinka