Proč je třeba podpořit nájemní bydlení

MMR pod vedením piráta Bartoše nedokázalo za 3 roky vyprodukovat žádnou legislativní iniciativu v oblasti bydlení, která by umožnila rozsáhlejší výstavbu dostupného bydlení. Až v samotném závěru, před svým vyhazovem z funkce ministra, jsme se dozvěděli, že MMR a stát de facto z úvěrových peněz, zapůjčených z evropských fondů, získá 7 miliard Kč na výstavbu nájemních bytů. Podle představy MMR, by mělo takto vzniknout 3500 bytů. To samozřejmě není sice úplně špatné číslo, ale 3500 bytů znamená, že na každý ze čtrnácti krajů, vyjdou finance na výstavbu v průměru cca 250 bytů, a to je směšně málo. Kromě toho, jednou stát bude muset tyto peníze také do fondů EU vrátit.

Před třemi lety, z iniciativy poslanců ČSSD, byl předložen Sněmovně návrh zákona zpracovaného na základě britských a rakouských zkušeností. Podle této právní normy by bylo možné stavět levné nájemní byty. Dělo by se tak prostřednictvím neziskových subjektů vytvářených obcemi a spolupracujícími s obcemi. Návrh zákona, nyní zaparkovaný ve sněmovním archivu, počítá s tím, že by obce poskytly neziskovým subjektům zdarma pozemky určené pro bytovou výstavbu. Neziskové subjekty by si vzaly dlouhodobé úvěry na výstavbu komunálních bytů od komerčních bank, např. s dobou splatnosti dvaceti let či delší. Anuita úvěrů by byla splácena z přijatého nájemného a o rozdělování bytů by rozhodovala obec, která by tak mohla uspokojit především své naléhavé personální potřeby. Tedy, byty by mohly získat lékaři, obecně zdravotníci, učitelé či policisté anebo mladé rodiny ad. Obecně profese, které obec na svém území velmi postrádá.

V médiích čteme alarmují zprávy o tom, že na konci letošního druhého kvartálu stál průměrný byt v Česku, podle společnosti Deloitte, téměř 102 tisíc korun za metr čtvereční. Za sedmdesátimetrový byt tak kupci zaplatili více než 7 milionů korun. Predikce ČNB je taková, že tento byt by stál na konci příštího roku zhruba o 800 tisíc Kč více. Některé soukromé bankovní domy předpokládají dokonce ještě vyšší nárůst cen bytů.

Na pořízení bytů na hypotéku tak dosáhne jenom velmi malá část české společnosti. A velká většina zejména mladších lidí je prakticky vyřazena z možnosti získat nový byt. Východisko by mělo být v tom, uvést do života zákon o financování komunální bytové výstavby, který je již přes 3 roky zaparkován ve sněmovním archivu.

Je třeba dodat, že návrh zákona, zpracovaný odborníky ČSSD, byl korigován tehdejším ministerstvem pro místní rozvoj v čele s paní Dostálovou.

Podobným způsobem, jak to předpokládá návrh zákona, se např. v Anglii dlouhodobě a každoročně staví desítky tisíc bytů. Mou představou bylo a zůstává (patřil jsem k inspirátorům vzniku zmíněného návrhu zákona), že takto může být u nás stavěno např. deset tisíc levných komunálních bytů ročně k využití pro občany obcí. Některé obce mají vlastní pozemky určené pro bytovou výstavbu. V případě jiných obcí drží tyto pozemky, vhodné pro bytovou výstavbu, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Ten by na požádání obcí měl převést všechny pozemky určené územním plánem pro bytovou výstavbu na obce. Schválením a uplatněním tohoto návrhu zákona, který uvízl ve Sněmovně v závěru minulého volebního období před třetím čtením, by se uspokojila velká poptávka po levných komunálních bytech. A masivnější výstavba levných bytů by mohla také srazit cenu nově stavěných bytů. Tu de facto určují velcí developeři, v podstatě oligopolním způsobem. Tedy s mimořádně velkými maržemi nad pořizovacími náklady.

Je zřejmé, že přijetí takového návrhu zákona je v zájmu širokých vrstev občanů, ale nikoliv velkých developerů. Ti by rádi stavěli i komunální byty pro obce za »své«, monopolně vysoké ceny. A stát by platil jako mourovatý, po koupi enormně drahých bytů obcemi by erár platil příspěvky na nájemné nájemníkům, kteří by neměli na nájem v takto drahých bytech. Anebo je zde druhá alternativa, že by to všechno (tedy monopolně vysoké ceny) zaplatily developerům obce a nepromítaly by to v plném rozsahu do nájemného. Jedno i druhé by nebylo rozumné.

Jiří Paroubek