Krvežíznivý herec a jeho D firma

Na internetu se objevilo, že Vojenská policie na příkaz ministryně Černochové prověřuje součinnost militantního spolku, jehož tváří je herec Ondřej Vetchý, s Armádou České republiky. Jde o jakési spojení přes drony a ověřování zbraně a munice v praxi. Ještě před dodáním na místo určení. Nevím, co konkrétně se prověřuje, ale o to mně dnes vůbec nejde. S tím, nechť se poradíVojenská policie a následně vedení našich ozbrojených sil. Jestli byl porušen zákon či nikoli, se jistě zjistí rychle, pokud nebude záměr výsledek zamést pod koberec. Jde mně o zmíněnou akci Skupiny D a její veřejnou sbírku na nákup dronů pro Ukrajinu a o protagonisty zmíněné akce.

Sbírku oficiálně vyhlásil herec Ondřej Vetchý. Ten je již léta znám svými antiruskými a antikomunistickými názory. Ostatně, proč jinak by byl letos vyznamenán samotným prezidentem? Divné je ovšem to, že vyznamenání přijal z rukou muže, který byl nejen v KSČ, ale dokonce předsedou jedné základní organizace, uvědomělým soudruhem, jak se píše v jeho posudku, a dokonce připravovaným agentem v tajné vojenské škole ČSLA. Ale přijal ho, tedy to vyznamenání.

Ondřej Vetchý si na diskriminaci v době před listopadem stěžovat nemůže. Tehdy vystudoval, hrál v Ústí n. L. a v pražském Divadle E. F. Buriana, objevil se ve více než dvaceti filmech a v téměř deseti televizních inscenacích. Prostě řečeno: měl zelenou. Odkud tedy plyne jeho nenávist? Že by však podepsal Chartu nebo Několik vět? Ne, nepodepsal nic. Až po listopadu objevil svou až chorobnou nenávist. To se ovšem už neměl čeho bát.

Právě jeho si vybrali skuteční válkychtiví havlovci a euronatované jako svou tvář pro svou akci Ukrajina. Leckoho přitáhne, leckdo oblíbenému herci, jenž natočil tolik filmů a inscenací, uvěří a poslechne jeho výzvu. Korunka ke korunce, milion k milionu – to od těch, co po listopadu v devadesátkách získali pěkný majetek.

Kdo vlastně hýbe figurkami v této hře doslova se smrtí? U vzniku Skupiny D stál s Vetchým liberecký podnikatel Jan Veverka, bývalý voják, mající za sebou několik misí, včetně té poslední v Mali, o níž se u nás ze skromnosti skoro vůbec nemluví. Ten se spojil s vojenským analytikem a spolupracovníkem ministerstva obrany Milanem Mikuleckým a s bratry Kroupovými z militaristické a nenávistné Post Bellum a dali si za cíl, co nejvíce napomoci Ukrajině, aby porazila Rusko. Čestným předsedou jejich spolku se dokonce stal náčelník Generálního štábu Karel Řehka.

Hlavním programovým cílem – na všem se ovšem nechá vydělat, ty, kteří organizují, je přece nutné zaplatit – se stala sbírka na nákup dronů pro ukrajinské ozbrojené síly. A tak sbírku vyhlásili. Kdo chtěl být zaznamenán, že přispěl, přispět musel. Jde přece o to dostat v budoucnu lukrativní zakázky na Ukrajině a vlastně i jinde. Také propagandou nalomení lidé přispějí. A tak se vybralo už přes dvě stě milionů a za ně se nakupují drony a výbušniny. Prý také plastické trhaviny. Část již byla zakoupena a zaslána na místo určení. Jde o tisíce dronů s trhavinami. Žádné peníze na ruku, na obnovu Ukrajiny, případně na její rozvoj. Organizátoři si jsou zřejmě vědomi, pokud by poslali peníze, že je obdarovaní rychle odkloní do svých kapes, jak se stává v podarovávané zemi již skoro pravidlem. Není od věci připomenout až příliš časté odvolávání vedoucích pracovníků pro korupci apod., včetně těch z velmi vysokých míst, kteří se napakovali z prostředků Evropské unie. Občas o tom přinese zmínku i náš tisk.

Ukrajina totiž musí vyhrát! Tak zní heslo, jež by si mohla skupina vepsat na štít. Za každou cenu! Skupina nemá štít. Jen vstřícný plán. Nevadí, že místo jednání o míru napomáhá dalšímu zabíjení. Jsou přece zabíjeni Rusové a to – jak jsme si z pera jednoho novináře mohli přečíst, vlastně nejsou lidé, a také to, že Rusko je barbarská civilizace (viz internet). Zajímavé je, že to napsal etnický Rus, který vystudoval na Donu a pak zakotvil u nás, aby mohl takto líčit svou vlast (nevím, zda ovšem nešlo o sebekritiku).

Kdo tedy jsou lidé?

Vetchý, Veverka, Mikulecký, Kroupové, Řehka, Mitrofanov? Ti, kteří chtějí válku do posledního Rusa? Anebo těch osmdesát tři procent občanů České republiky, kteří se bojí války a nechtějí ji? Jsou lidmi etničtí Rusové, kteří odmítli diskriminaci nových vládců z Kyjeva a opevnili svůj region? Kteří okamžitě po Majdanu, když byl oficiálně znevážen jejich mateřský jazyk, v dalším z několika hlasování odmítli svazek s Ukrajinou a vrátili se zpět do Ruska? Jsou lidmi ti, co v Rostově n. D. pečou chleba, chodí na univerzitu anebo pracují v loděnicích? Anebo jen ti, co jako součást batalionu Azov a dalších postbanderovských jednotek ze západu po majdanském puči rychle ovládli přes polovinu Doněcké oblasti? Teprve před Doněckem narazili, protože místním lidem trvalo nějaký čas, než se dokázali postavit násilí a zastavit jejich postup.

Jsou jen lidmi ti, co zapálili Dům odborů v Oděse a upálili v něm několik desítek etnických Rusů? Kteří lidem zakazují mluvit mateřským jazykem, chodit na bohoslužby pravoslavné církve a nutit děti, aby se učily převrácenou historii, tedy, že hrdiny za Velké vlastenecké války nebyli obránci Sevastopolu a vojáci od Kyjeva, členové Mladé gardy či mrtví z Babin Jaru, ale členové SS batalionu Galizien a Ukrajinská povstalecká armáda vraždící ve Volyni Poláky, Rusy, Židy a vlastně i Čechy?

Ale jde o ty Rusy. Jsou barbaři, nejsou lidmi? Skutečně má pravdu ruský emigrant, který se stal významným českým komentátorem a to jen proto, že přišel listopad a on se chytil šance? Pak ovšem Puškin, Mendělejev, Dostojevskij, Čechov či Tolstoj byli barbaři. Nebo je tomu jinak? Je víc demokrat a humanista Vetchý, anebo barbaři akademik Pavlov, Šolochov, Vysockij, akademik Joffe či Kurčatov?

Většina reakcí na slova zmíněného redaktora, jenž se narodil na Donu, nebyla nakloněna jeho názorům. A to je dobře. Napříště by však neměl dostávat slovo, aby hlásal své xenofobní názory. Dostává je však stále. Hodí se totiž do foltýnovského pojetí propagandy. Stejně jako akce členů Skupiny D, kteří namísto usilování o mír a hledání konečného řešení s těmi, kterých se problém týká, sbírají peníze na další vraždění. Musejí totiž vědět, že každý dron, který je jimi poslán, bude mít svou odpověď. Další a další lidé budou jejich přičiněním umírat. Na obou stranách. Nechtěl bych mít jejich svědomí, ale mají ho vůbec? Nebo si myslí, jako zmíněný emigrantský novinář, že Rusové jsou podlidi a zabíjet je stejně záslužné, jako střílet divoká prasata nakažená prasečím morem? Pak ovšem nejsou daleko od rasové teorie, kterou rozvíjel svého času Alfréd Rosenberg, rodák z předrevolučního carského Ruska.

Jaroslav Kojzar