Za pár hodin můžeme znát jméno vítěze Stanley cupu, ale něco už je za námi: každoroční předávání cen nejlepším hráčům uplynulé sezóny je oblíbenou částí pro mnohé fanoušky nejlepší hokejové ligy světa. Kdo si jaké trofeje odnesl tentokrát?
Musím se přiznat, že při čtení jmen vyhodnocených jsem byl dost mimo. Připadal jsem si přesně podle slov Šakalí písně od Ivana Hlase z filmu Šakalí léta: »Co se zas děje, co to zas cejtim? Smradlavý cizince, co chtěj si tu hrát? Nemám náladu, nene hošani teďka se budem rvát.«
Uvedu pár příkladů ze seznamu vyhodnocených:
První All Star tým: Igor Šesťorkin (Rangers) – Roman Josi (Nashville), Cale Makar (Colorado) – Mitchell Marner, Auston Matthews (oba Toronto), Johnny Gaudreau (Calgary)
Druhý All Star tým: Jacob Markström (Calgary) – Victor Hedman (Tampa Bay), Charlie McAvoy (Boston) – Matthew Tkachuk (Calgary), Connor McDavid (Edmonton), Jonathan Huberdeau (Florida)
All Star tým nováčků: Jeremy Swayman (Boston) – Alexandre Carrier (Nashville), Moritz Seider – Lucas Raymond (oba Detroit), Michael Bunting (Toronto), Trevor Zegras (Anaheim)
Ano, bez mučení přiznám, že jsem už několik posledních let NHL moc nesledoval a tak z tohoto seznamu znám vlastně jen McDavida, a to ještě asi jenom díky tomu, že možná hrál na mistrovství světa.
Ještě ale trochu znám i jiné jméno. Matthews nedokázal dokráčet se svým Torontem daleko, ale dostal alespoň malou náplast v podobě individuálních cen. První z nich byla Hart Memorial Trophy pro nejužitečnějšího hráče NHL, druhá pak Ted Lindsay Award pro nejlepšího hráče dle Hráčské asociace NHLPA.
Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře obdržel Rus Igor Šesťorkin z New York Rangers. Přiznám se, že ani toto jméno mi nic nečříká. Ale potvrdil, že ruská brankářská kvalita, navazující na sovětskou, je slušný materiál. Jen si sami vzpomeňte a minimálně pět jmen řeknete určitě každý.
Vezina Trophy je třetí nejstarší individuální trofejí NHL. Trofej věnovali v roce 1926 tři majitelé klubu Montreal Canadiens – Louis Letourneau, Leo Dandurand a Joe Cattarinich. Na počest zesnulého gólmana svého klubu Georgese Veziny pak trofej nejen pojmenovali, ale i věnovali pro nejlepšího brankáře NHL.
Přesný přednes tehdejších stanov pak zní, že držitelem trofeje se stává brankář týmu, jenž v základní soutěži NHL inkasoval nejméně branek. Až do konce 50. let se této výsady dostávalo vždy jen jedinému brankáři, ale poté, co se počet hracích kol ustálil na sedmdesáti a v týmech se mnohdy střídali dva brankáři, bylo nově stanoveno, že se vítězem trofeje stane každý brankář týmu, jenž v lize inkasoval nejméně gólů, pokud však tento gólman za tým sehrál minimálně dvacet pět zápasů.
V sezóně 1981/82 pak byly stanovy změněny a díky tomu dodnes volí nejlepšího brankáře svými hlasy generální manažeři všech klubů NHL. Z historického pohledu jsou nejúspěšnějšími gólmany Jacques Plante, sedminásobný premiant, a Bill Durnan s Dominikem Haškem, jenž se vítězi stali v šesti sezónách.
Ruský gólman tedy vyhrál podle hlasování novinářů a úspěšný byl i v hlavní kategorii. Ze 195 hlasujících novinářů dosadilo Matthewse na první místo 119. U 49 zástupců tisku byl druhý. Celkově se hvězdný centr dostal na 1630 bodů, zatímco druhý McDavid jich měl při 29 prvenstvích dohromady 1111. Šesťorkinův součet byl 738 bodů, přičemž na prvním místě se objevil ve čtyřiadvaceti případech.
Hart Trophy je nejstarší individuální trofejí NHL. Soutěži ji věnoval již v roce 1923 David Hart, otec později slavného kouče a manažera Montrealu Canadiens – Cecila Harta. Trofej je určena pro nejužitečnějšího hráče ligy. Každý tým má právo nominovat ze svého středu jednoho hráče a rozhlasoví, později televizní reportéři dávají těmto nominovaným své hlasy.
Ve více než sedmdesátileté historii soutěže je absolutně nejúspěšnějším hráčem Wayne Gretzky, devítinásobný držitel trofeje. Po něm pak následuje Gordie Howe se šesti trofejemi. Hart Trophy je od roku 1960 nastálo umístěna v Hockey Hall of Fame. Od té doby se tedy bojuje vlastně o kopii Hart Trophy a proto i název Hart Memorial Trophy.
Ale i v domácím hokeji se dějí věci. Majitel hokejových Karlových Varů Karel Holoubek připustil, že existuje varianta, že by Energie prodala extraligovou licenci Zlínu. Ten v minulé sezoně z extraligy sestoupil a chystá se na první ligu, ze které chce okamžitě postoupit zpět. Zástupci obou klubů prý už začali jednat o možné výměně licencí a finanční kompenzaci, kterou by Západočeši získali. Zlín v jednání zastupuje Robert Hamrla, který by se příští týden měl stát oficiálně novým generálním manažerem a výkonným ředitelem klubu. Tak uvidíme, kdo bude příští sezonu extraligový a kdo prvoligový, jen mě tak napadá, proč se ta »liga« vlastně hraje, když se o sestupu a postupu nakonec může rozhodovat úplně jinak…
Omlouvám se fanouškům ostatních sportů, ale tento týden jsem takto vnímal. Víkend bude patřit cyklistice a společnému mistrovství Česko-Slovenska, příští týden tenisu a opět těm, co se »projíždějí« a někdy si u toho i sedí – v pátek nezačínají jenom prázdniny, ale i Tour de France. A na to se opravdu těším, ne na sport, ale na ty krásné záběry z nebe.
Takže sportu zdar – a úspěšný víkend všem sportovcům i nesportovcům.