Minulý týden jsem se zúčastnil jako host desátého, tedy výročního setkání think – tanků ze zemí střední, východní a jižní Evropy v Pekingu. Diskuse byla velmi živá a zejména v diskusních sekcích, kde byla omezena diskusní lhůta na kratší dobu, řečníci podávali velmi věcné informace. Informace o tom, jak probíhají čínské investice a jak se staví za čínské peníze v jednotlivých zemích 16+1, a jak tedy probíhá zapojení jednotlivých zemí do čínského projektu Belt and Road (Pás a stezka), byly velmi zajímavé.
Zřejmým premiantem v oblasti střední, jižní a východní Evropy, pokud jde o investice z Číny, je investičně nenasytné Maďarsko. Čínské investice v Maďarsku přesahují 7 miliard dolarů. Čínské investice v Česku jsou v porovnání s Maďarskými poněkud podvyživené a dosahují 1,7 miliardy dolarů. Je to velký rozdíl a je to hlavně škoda. Uniká nám vlak investičních příležitostí a tedy vytváření nových pracovních míst.
Zajímavé bylo také, které země berou iniciativu Číny 16+1 vážně a které nikoliv. Diplomatické zastoupení na kongresu v Pekingu nemělo Česko, ani obě pobaltské země. Nejen, že neposlaly své velvyslance, ale neposlaly ani třeba vrátného z velvyslanectví. Prostě úžasný příklad izolacionismu v politice, který si země, jako je Česko, odkázaná jako vývozní ekonomika na export svého zboží do zahraničí, nemůže dovolit. Nebo spíše, neměla by si to dovolit. Poláci sice dělají obhroublou rusofobní a silně proamerickou politiku, ale pokud jde o Čínu, využívají možnosti, které jim tato země nabízí. Přes Polsko jde významná část železničních spojení dopravujících čínské zboží z terminálů v Číně do západní Evropy, ale i k nám. Polský prezident Duda, jen tak mimochodem, byl prakticky jediným významným státníkem Západu, který se zúčastnil před dvěma lety Zimních olympijských her v Pekingu.
Čína je veliká, a protože její historie je již velmi dlouhá, čítající několik tisíc let, dovede být i trpělivá. Ale pochopitelně, nepříznivá diplomatická gesta jsou Číňany vnímána a to přesně v tom smyslu, jak jsou z druhé strany zamýšlena. Takže pokud není zájem z české strany, tedy od ambasády a od českého ministerstva zahraničních věcí (český velvyslanec by se neodvážil takto iniciativně opustit významné bojiště, pokud by k tomu nedostal pokyn z Černínského paláce v Praze), je to tak chápáno. Česká republika se při hlasováních ve Valném shromáždění OSN často dostává do naprosté izolace, do společenství bezvýznamných tichomořských pidistátů a USA. A čelí tak opovržení téměř celého světa. Bylo to např. při hlasování o rezolucích o Gaze. Tato politická pozice současné české vlády je velmi citlivě vnímána v celém světě a je považována za lokajskou a vazalskou. Někdy je to vazalství vůči Washingtonu a jindy to může být vazalství vůči Bruselu. Vlastní názor, hájící český národní zájem, současná vláda a její ministerstvo zahraničí, mající v čele expiráta Lipánka, prostě nemá.
Podobným způsobem a prakticky ve stejné společnosti jako v Číně na zmíněném kongresu se Česko spolu s baltskými státy zachovalo i na čtvrtečním zasedání ministrů zahraničí Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) na Maltě. Představitelé těchto států, doplněni vcelku nepřekvapivě Ukrajinou a Polskem, před projevem ruského ministra zahraničí Lavrova opustili sál.
Ptám se, je to moudré?
Je v českém národním zájmu, aby český ministr zahraničí dělal taková gesta? Rusko přerušilo před 3 dny dodávky ropy ropovodem Družba do Česka. Za pár dní to vyvolá jistý problém a náš Lipánek se mohl v zájmu nás, českých motoristů, zeptat ministra Lavrova, zda by se s tím nedalo něco dělat. Lipánka to ani nenapadlo. Proč? Peníze za vyšší ceny pohonných hmot budeme platit my, troubové – čeští řidiči a ne vládní šlechta.
Naopak slovenské ministerstvo zahraničních věcí šlo jinou cestou. Jeho ministr Blanár se s ruským ministrem sešel a bilaterálně s ním jednal. Jak se vyjádřil, je panu ministrovi jasné, že Slovensko potřebuje dodávky plynu a ropy zajistit existujícími koridory z Ruska v potřebném rozsahu a za výhodnou cenu. To českou vládu nezajímá. Proč také, oni mají vysoce nadprůměrnou mzdu a ještě si zvýšili platy na příští rok o 7 %. Česká vláda by měla v současné době velmi pečlivě zvažovat, co nastane poté, až skončí válka na Ukrajině. Zda přeci jen nebude pro české občany výhodné se vrátit k dodávkám plynu, ropy, ale také třeba průmyslových kovů a surovin, potřebných pro český průmysl. Levné ruské suroviny byly před válkou na Ukrajině základem české, ale třeba také německé prosperity. A teď nám naše vláda dopřála podstatně dražší suroviny, které zdražily vstupy českým firmám a život českých občanů.
Je potřeba vidět věci v souvislostech a tato vláda je naprosto nevidí. Za rok už snad nebude existovat, tedy doufejme.
Jiří Paroubek, předseda ČSSD