Říjen přinesl politické divadlo v plné parádě. Tady u nás? Lhaní, arogance a prohlubující se společenská krize. V zahraničí je to ovšem vyloženě tragikomedie. Stoupá nám hrozba velké války a evropští mocipáni na to jen tiše zírají. Pojďme se nyní bez příkras podívat na ty nejzajímavější říjnové momenty.
Kudy chodil, tudy lhal. Fiala se jmenoval!
Na výročí založení Československa se Fiala s Pekarovou a Výborným hrdě postavili vedle sebe, aby podepsali memorandum o společné kandidatuře do sněmovních voleb. Fiala při tom s vážnou tváří prohlásil: »Hospodářství se zlepšuje, máme nejnižší nezaměstnanost, zbavili jsme se závislosti na Rusku, posilujeme naši obranu. Rozhýbali jsme pracovní trh, vrátili jsme naší zemi respekt v zahraničí.« A jaká je realita? Hospodářství je na tom bídně, inflace roste, přestože Fiala na začátku roku tvrdil, že už ji porazil. Plyn a ropu dál taháme z Ruska – od začátku války nás to stálo astronomických sedm miliard euro. »Posílená obrana« zní dobře, jenže armáda pořád nemá náhradní díly pro tanky ani garáže pro houfnice. A respekt v zahraničí? Naše nekritická podpora státu Izrael, který prokazatelně znásilňuje zajatce a využívá civilisty jako živé štíty, nás uvrhla do mezinárodní izolace, což má do nějakého respektu daleko. Buď profesor Fiala definitivně ztratil kontakt s realitou, anebo nás má všechny za úplné hlupáky.
Na evropské frontě klid před bouří
Server POLITICO si v jednom ze svých podcastů všiml ohlušujícího ticha z Bruselu. Eurobyrokraté napjatě vyhlíží americké prezidentské volby – asi aby věděli, od koho brát noty. Evropský parlament má pak plné ruce práce potvrzováním nikým nevolených členů Evropské komise. Mezi čekateli na flek je i Kája Kallas, estonská politička s vášní pro ruskou kuchyni – nejradši prý »snídá Rusy«. Má se stát Vysokou představitelkou pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, což asi značí, že EU o mírové řešení války na Ukrajině opravdu nestojí. Mír je pro slabochy, ne? A zatímco šéf banky JPMorgan tvrdí, že třetí světová válka už začala, na ukrajinskou frontu vyráží elitní severokorejská jednotka zvaná Bouře. Jak poetické!
Pro koho je tahle země?
Nic není horší vizitkou pro českou společnost než fakt, že až třetina pražských školáků zvažovala sebevraždu. Dětství už není radostné, ale plné depresí a úzkostí. Není divu – asi už i děti chápou, že tahle země není pro ně. Až 100 000 dětí je u nás ohroženo ztrátou bydlení. Vážný problém s bydlením má celkem 1,6 milionu lidí. Jenže tahle země není ani pro starý. Těm chce vláda oddalovat odchod do důchodu až do nekonečna. Prý na důchody nejsou peníze. Zajímavé je, že pravicové strany nás tímhle bubákem straší už od roku 2009. Jejich vlády rozpočtové zodpovědnosti pak ale sekají jen schodkové rozpočty. Vzhledem k tomu, že podle nejnovějších měření máme nejdražší energie v celé Evropě, tak tahle země není pro nikoho, kdo má hluboko do kapsy. Spokojení jsou tak jako vždy jen ti nejbohatší. Třeba lidé z potravinářských kartelů, kteří pod chabými záminkami šroubují unisono ceny másla nahoru, zatímco prodejci matou zákazníky falešnými slevami. Ať žije volný trh!
Vítek Prokop, místopředseda Levice