Má Česko na větší hospodářský růst?

Naši ekonomičtí Einsteini z vlády Petra Fialy a skupina provládních ekonomů, je rozpačitá nad nizoučkým růstem české ekonomiky ve 3. čtvrtletí a tedy vlastně za celý rok 2024. S povinným optimismem provládní ekonomičtí beletristé fantazírují o meziročním růstu ekonomiky v tomto roce až o 1 %. A v příštím roce prý to bude ještě o procento víc a možná ještě víc. Pokud se podíváte do rok starých českých novin, zjistíte, déjá vu. Tedy, opět povinný optimismus s tím, že rok 2024 už bude v ekonomice zlomový. Meziroční růst českého HDP právě v uplynulém 3. čtvrtletí byl 1,3 %. Ale růst HDP je nesen především růstem spotřeby domácností. Chtělo by se říci, že růstem odložené spotřeby domácnosti, které prostě v krizových časech covidu a razantního nárůstu inflace v posledních několika letech zachovávaly výdajovou zdrženlivost. Naopak, zde jsou pozitivně se vyvíjející výdaje státu, jako druhý faktor působící příznivě na vývoj ekonomiky.

Ale růst soukromých investic a exportu – žádná sláva a může být ještě hůř.

Nechá Čína zavedení cel na elektromobily bez povšimnutí?

Ode dneška platí v celé EU výrazně vyšší cla, na dovoz elektromobilů z Číny. Namísto obvyklých 10 % bude clo diferencováno podle jednotlivých automobilek. U státní automobilky dovážející do Evropy levné elektromobily to bude přes 40 %. Čína zatím odpověděla velmi střízlivě zavedením vyšších cel na dovoz evropské brandy. Jinak řečeno, zejména cognac a armagnac, tedy alkoholické nápoje vyráběné z vinné révy budou zatíženy vyšším clem. To bude nepříjemné, zejména pro francouzské exportéry. Takže ČLR zatím diferencuje použitím cel na státy, které to v EU chtěly (Francie a spol.), a ty, které to nechtěly (Německo).

Při své nedávné návštěvě v Číně jsem měl možnost si prohlédnout vozový park, který jezdí na čínských silnicích. Musím říci, že oproti době před šesti lety se zvýšil razantně podíl čínských automobilů a zejména elektromobilů. Osobně si myslím, že Číňané mají tak levnou technologii výroby elektromobilů, že mohou prodávat vozy na elektrický pohon za podstatně nižní ceny nežli evropské automobilky. Nemyslím si tedy, že je to nějaká dotační politika čínské vlády, která způsobuje vyšší konkurenceschopnost čínských výrobců aut oproti Evropě. Jiná věc je podpora prodeje čínských aut na vnitřním čínském trhu, kde čínská vláda daňovými úlevami podporuje vlastní produkci, ale to mohou udělat evropské vlády s výrobky svých automobilek rovněž.

Kruciální problém německé ekonomiky

Jako čert kříži se bez výjimky všichni komentátoři vyhýbají té hlavní příčině problémů německé ekonomiky. Němci si totiž v podstatě nedokázali uhájit přístup k levným ruským surovinovým zdrojům. Buďme upřímní, levné suroviny z Ruska, ať už to byly průmyslové kovy anebo energetické suroviny (ropa, zemní plyn), byly nositeli dlouholeté prosperity a hospodářského růstu Německa a také České republiky. To, že to nechápou české politické elity, tedy ty pravicové a rusofobní, mne vcelku nepřekvapuje. To, že to přestali chápat němečtí vládní sociální demokraté a liberálové (o zelených diletantech v hospodářské oblasti nemá smysl hovořit), je smutné. Až v posledních týdnech se zdá, že jak SPD, tak klerikální strany CDU/CSU, se s ohledem na výsledky posledních voleb v několik spolkových zemích snaží o reflexi dané situace. Německo omezilo v příštím roce finanční a materiální pomoc Ukrajině. A kancléř nechce ani slyšet o možnosti použití německých raket s delším doletem vůči válečným cílům v Rusku.

Prostě, jednou válka na Ukrajině skončí (doufejme, že v dohledné době) a pak bude opět potřeba navázat rozumné hospodářské vztahy s Ruskem. A totéž platí pro českou ekonomiku. Česko, díky současné vládě, upadlo do úplné závislosti na rozhodnutích přicházejících z Washingtonu a Bruselu. To není pro Česko příliš rozumný přístup. Ekonomičtí idioti rádi hovoří o tom, že je potřeba ještě zvýšit naší angažovanost, respektive angažovanost státního rozpočtu ve zbrojní oblasti. Nejlépe na 3 % anebo 4 % HDP. To by prostě byla ekonomická katastrofa a sebevražda pro českou ekonomiku. Pokud by snad Čína odpověděla zavedením vlastních cel na dovoz automobilů z Evropy, byla by to tvrdá rána pro evropský automobilový průmysl. Zejména pro Německo, ale také pro Česko. Pro Česko jednak proto, že jsme velkými dodavateli náhradních dílů a součástek pro (nejen) německý automobilový průmysl. Takže pokud Němci začnou zavírat fabriky na výrobu automobilů, jak o tom hovoří šéfové koncernu Volkswagen, bude to znamenat pokles výroby zřejmě té nejmodernější části českého průmyslu a tou je automotive. A druhý faktor, který nás čeká, pokud německé a další automobilky budou vyvážet méně aut na čínský trh: zvýší se konkurence i pro české automobilky. Přitom Škoda je v současné době druhým či třetím nejprodávanějším automobilem v zemích EU. Německá ekonomika bude tedy stagnovat, a pokud se budou stupňovat ochranářská opatření ze strany EU a následně Číny, můžeme o hospodářském růstu v příštích letech jenom snít.

Americké ekonomice se daří

Američané jsou zatím vítězem války na Ukrajině. Tedy zatím. Ohromný zbrojní rozpočet USA převyšující 900 miliard dolarů a zbraňové zakázky pro americký vojenskoprůmyslový komplex, jak od vlády USA, tak od vlád členských zemí NATO (mezi nimi vévodí pochopitelně Česká republika), jsou pro americký průmysl požehnáním. Stejně tak, jako vytlačení ruské konkurence, respektive levných ruských energií a surovin z evropských trhů a jejich nahrazení jejich vlastním zkapalněným plynem. Samozřejmě, že to tak schematické není, protože v Evropě se objevuje ruský plyn a ropa i nadále. V Česku díky tomu máme přijatelné ceny pohonných hmot pro automobily. A v jiných zemích se objevuje ruská ropa a zemní plyn přes prostředníky. Spojené státy se tedy mohou těšit v tomto roce na meziroční růst ekonomiky 3 %.

Připomeňme také, že Čína se svým hospodářským růstem přiblíží 5 % a Rusko bude na 4 %. Rusko ovšem, podobně jako USA, významnou část svého hospodářského růstu zaznamenává díky militarizaci ekonomiky. V každém případě je pravda, že 14 kol sankcí EU a také sankce USA, Rusko na kolena hospodářsky nesrazily. Vlády členských zemí NATO, zejména ty, které určují politiku této organizace, by měly vyměnit stratégy, kteří pomohli země NATO a EU vmanévrovat do konfliktu s Ruskem. Je čím dál zřejmější, že Rusko nelze vojenský porazit a ani ho nelze srazit do vážnějších hospodářských problémů, které by způsobily vzbouření jeho obyvatelstva.

Ale zpět k české ekonomice

Vláda by neměla přehlédnout (a možná ani ČNB) to, že v české ekonomice neprobíhá dostatečně rychle její modernizace spojená s investicemi do robotů, automatizace, umělé inteligence a digitalizace. Vládní zhudlaření digitalizace stavebního řízení je trapnou ukázkou toho, jak se řeší modernizace ekonomiky po česku. Firmy investovaly především do nákupu automobilů a budov a nikoliv do modernizačních výrobních prostředků. Neplatí to jistě generálně, ale takový je převažující trend. Je to prima, když šéfové mají ve firmě novou flotilu drahých osobních vozů (většinou z dovozu), ale ta jim produktivitu práce nezvýší. Ba ani kreativitu výkonu.

Odložme povinný optimismus

V tuhle chvíli lze jenom spekulovat, kdo zvítězí v amerických volbách. Zjednodušeně řečeno, pokud to bude K. Harrisová, bude lokální válka v Evropě pokračovat a USA se bude snažit přehodit její náklady na bedra Evropanů.

Vítězství D. Trumpa může znamenat rychlý konec nesmyslné války na Ukrajině, ale také zahájení obchodní války s Čínou a také s EU. D. Trump podle některých svých vyjádření může přistoupit k některým ochranářským opatřením na podporu amerického průmyslu v odvětvích, která mají problémy se svou konkurenceschopností. A obchodní válka také není zrovna dobrou perspektivou pro exportní ekonomiku, jako je česká, ale také německá. A protože česká ekonomika je s tou německou spjata velmi široce hluboce, problémy německé ekonomiky budou i našimi problémy. Myslím, že si o hospodářském růstu v případě postavení celních bariér můžeme nechat jenom zdát.

Jiří Paroubek