Digitální euro vyvolává boj o suverenitu mezi vládami EU a ECB

Mezi nejmocnějšími evropskými státy a Evropskou centrální bankou (ECB) se schyluje k bitvě o kontrolu nad novým měnovým nástrojem, který by podle obav obou stran mohl v případě špatného řízení destabilizovat bankovní systém kontinentu, upozornil server POLITICO.

Jádrem konfliktu je digitální euro – virtuální obdoba euromincí a bankovek. ECB tento nástroj vyvíjí již několik let a předpokládá, že se stane celoevropským platebním vyzyvatelem, který bude schopen konkurovat těžkým hráčům ze Spojených států, jako jsou Visa a Mastercard.

S tím, jak se projekt blíží k realizaci, však podle serveru vypukla přetahovaná. Několik vlád Evropské unie, včetně Francie a Německa, tvrdí, že ECB získala příliš velkou kontrolu nad jedním zásadním aspektem: kolik digitální měny budou moci občané držet v »peněženkách« podporovaných centrální bankou.

Ačkoli se to může zdát jako suchá technická záležitost, v sázce jsou obrovské peníze. Politici a technokraté se obávají, že pokud bude limit stanoven příliš vysoko, občané by mohli v případě krize vybírat z tradičních bank obrovské částky, což by ohrozilo stabilitu celého bankovního systému. Někteří se také obávají, že jakýkoli limit by mohl zasáhnout do osobní finanční svobody, což by podnítilo obavy ze státu »velkého bratra«, jak uvedl jeden z diplomatů, kterému byla serverem poskytnuta anonymita, aby mohl o citlivé otázce svobodně hovořit.

Tento boj vyvolává zásadní otázku: Kde končí pravomoc centrální banky a kde začíná pravomoc členských zemí EU? Třicet let poté, co se ECB stala hlavním měnovým strážcem bloku, si tento střet vynucuje přehodnocení křehké rovnováhy mezi politikou a centrálním bankovnictvím.

Pro některé je to nutná obrana proti nadměrným pravomocem ECB. Ve Frankfurtu to však úředníci považují za politické vměšování do sféry, která by se ho měla zbavit. V jádru sporu, jak otevřeně řekl jeden diplomat, nejde ani tak o technické záležitosti, jako spíše o »boj o moc«.

Více než 100 centrálních bank se zabývalo myšlenkou vytvoření národní digitální měny, což je podnítilo k akci poté, co neúspěšný pokus Facebooku o spuštění globální kryptoměny Libra v roce 2019 vyvolal ve finančním světě šok.

Zatímco mnohé z těchto snah od té doby vyšuměly do ztracena, ECB zůstává odhodlaná a prosazuje digitální euro jako alternativu ke stávajícím platebním systémům, která mění pravidla hry – a od níž si slibuje, že uvolní závislost Evropy na dominantních amerických a mimoevropských platebních službách, které v současnosti zpracovávají přibližně 70 % plateb v EU.

Neúnavný postup centrální banky však také vyděsil klíčové členské země, které nyní považují projekt za nebezpečně technokratický. V Bruselu využívají svůj politický vliv ve snaze omezit moc banky v probíhajících jednáních o zásadních aspektech návrhu digitálního eura.

Podle návrhu nařízení, na kterém pracují zákonodárci a vlády, by ECB sama rozhodovala o tom, kolik digitální měny mohou mít občané ve svých peněženkách.

Frankfurt to považuje za konzistentní se svou vizí digitálního eura jako výrazu evropské měnové suverenity. Úředníci obeznámení s diskusemi navíc upozorňují, že centrální banka je jediným orgánem, který smí upravovat peněžní zásobu.

S tím však nesouhlasí nejméně devět zemí. Podle poznámek ze schůzky, které byly poskytnuty serveru POLITICO, skupina zahrnující Německo, Francii a Nizozemsko před létem tvrdila, že výlučná měnová pravomoc Frankfurtu by neměla sloužit jako záminka k »omezení jejich rozhodovacích pravomocí«.

Diplomaté dále potvrdili »politickou nadřazenost« nad touto záležitostí a vysvětlili, že digitální euro není jen měnovým nástrojem, ale širší záležitostí finančních služeb, která by mohla změnit způsob, jakým Evropané provádějí každodenní platby.

Smlouva o EU dává ECB velmi silná právní privilegia v oblasti regulace peněžní zásoby, ale pouze kvalifikovaná privilegia v oblasti bankovního dohledu a plateb. Výslovně také umožňuje Radě EU a Evropskému parlamentu »stanovit opatření nezbytná pro používání eura jako jednotné měny« – i když »aniž by byly dotčeny pravomoci Evropské centrální banky«.

Některé členské země jsou také velmi znepokojeny tím, jak jejich občané přijmou projekt, který vymysleli technokraté, o nichž mají podezření, že jsou mimo.

Další oblastí, která vyvolává obavy, je to, že povolení ECB stanovit limit by ponechalo této instituci výlučný vliv na nový nástroj, který by mohl mít nadměrný vliv na bankovní stabilitu.

ECB argumentuje, že zajištění stability bank je hlavní součástí jejích povinností v oblasti dohledu vzhledem k tomu, že tyto instituce jsou hlavním kanálem, jehož prostřednictvím provádí svou měnovou politiku.

Mnohé členské země o tom však nejsou přesvědčeny. Tvrdí, že řadu těchto povinností v oblasti dohledu vymezuje legislativa. Nevěří také, že by ECB slevila z nároků na banky, jejichž ochranu považují za svou vlasteneckou povinnost.

Politikům se pak nelíbí, že tuto roli převzali technokraté v jejich zemích. Jedním z možných kompromisů je nechat zákonodárce, aby stanovili parametry, v jejichž rámci ECB funguje, ale aby banka měla konečné slovo.

(cik)