Kamna na dřevo aneb Chorobné mozky

Kamna na dřevo jsou dobrá věc! Pořídil jsem si je před lety. Sloužila a dosud slouží moc dobře, spaluji v nich dřevo z prořezávek ovocných stromů, ale i z keřů a ořezané pruty z vrb, které už se na pletení velikonočních pomlázek nehodí. Zbytek si kupuji od solidních dodavatelů, kteří mě mají rádi. Zvykli si na mou šťouravou povahu a já zase na ně a tak se setkáváme s úsměvem. A kamna fungují dobře.

I na ně jsem si zvykl a nedělá mi problémy to dříví štípat a ono při tom voní a já vzpomínám na svá studijní léta, na zimu i léto, kdy jsem dříví štípal doma, abychom se ohřáli, protože příděly uhlí byly malé a drahé. Ale dřevo se dalo sehnat lacino. A že tehdy byly zimy, teploměr klesal po dlouhé dny pod dvacet stupňů pod nulou a nestěžovali jsme si. Dnes mladí nevědí, co to byly ty příděly, a vysvětlovat jim se mi to nechce. Zacházím do minulosti, pamatuji si ji dost dobře, ale také si pamatuji, že stěžovat si bylo zbytečné, ale to je stejné jako dnes. Ale i tehdy se mluvilo o tom, že by se ovzduší nemělo znečisťovat a je zajímavé, že tehdy bylo třeba málo sopečných výbuchů, Etna i Vesuv v Evropě se tvářily, jako by neuměly do pěti počítat, islandské sopky nebublaly, snad něco v Africe a v Tichomoří a americký Saint Helen´s byl také v klidu.

Jako student jsem obdivoval gejzíry, třeba Old Faithfull, zvláště když se mi do rukou dostaly prospekty z devatenáctého století o národním parku Yellowstone. Tehdy jsem zatoužil se tam podívat a kupodivu zhruba ani ne po čtyřiceti letech se mi mé přání splnilo. A viděl jsem kostry dinosaurů a moc dalších divů přírody, která se vyvinula daleko za mořem. A i když my jsme si dělali starosti, že se nedožijeme roku 2000, najednou tu byl a starosti tehdejší pominuly, svět se kolem toho roku vyvíjel přátelsky.

A najednou? Někdo přišel s tím, že se Země otepluje, že člověk a jeho stáda skotu prdí, že topeniště spalují fosilní paliva, že se vyrábí moc pšenice a kukuřice (ne pěstuje, ale vyrábí, neudělal jsem v textu chybu), že bychom se měli uskrovnit a kdesi cosi. Nějak se přestaly brát v úvahu přirozené pochody přírody, pohyb Země v prostoru a všechno se svádělo na člověka. Až jde z toho strach, co si vymyslí tzv. špičky lidstva. Nedávno jsem dostal email, se kterým mohu jen souhlasit. Tady je: »Od roku 1945 bylo v atmosféře provedeno více než dva tisíce termonukleárních testů. Žádný z nich nezpůsobil globální oteplení. Na Ukrajině a v Rusku hoří rafinérie a sklady nafty a benzínu. Na středním východě a na Ukrajině se denně bombarduje, vystřelí se tisíce nábojů, hoří tanky, auta, domy a nikomu z politiků a aktivistů na oteplování to nevadí. Tryskáče vpravo, boeingy vlevo! Kam se podíváš! Zato moje kamna na dřevo, to je něco úplně jiného, to je ale svinstvo, ty vadí.«

A to tam nejsou ještě nikomu nevadící proudy kamionů a jiných aut, naprosto nevhodné zemědělství, zpevňování povrchu zemského pevnými umělými látkami, ale to, že si člověk zatopí v kamnech dřevem či uhlím, to vadí!

Chorobné mozky, které toto vymýšlejí, a to si říkáme skoro už tři století Homo sapiens sapiens a i předtím jsme se považovali za pány přírody a dodnes ji nerozumíme a ani se o to nepokoušíme. Hlavní je politika a to, jakými slovy se častují světoví politici. Nikde úcta, o pokoře ani nemluvím, a přitom máme řeč a tím pokyn, že bychom se měli dovést domluvit. Zatím se však učíme cizí jazyky jen proto, abychom rozuměli řeči svých pánů, neboť oni naši řeč nemusí umět a ani poslouchat.

Ano, jen chorá hlava mohla vymyslet, že má kamna na dřevo zničí ovzduší, když budu spalovat ten dřevěný odpad. A tak mám hřích, pálím dřevo a nekaji se! Vím, že moudří mi to odpustí!

Václav Ziegler