Genetici komplexně prozkoumali pozůstatky afrických lvů z Tsavo a v jejich lebkách našli kousky lidských vlasů a zbytky lidské DNA, které jednoznačně potvrzují skutečnost, že tato zvířata útočila na lidi. Zjištění vědců byla zveřejněna v článku ve vědeckém časopise Surrent Biology.
»Tento objev byl možný díky vytvoření nových technik, které nám umožnily extrahovat DNA z jednotlivých vlasů obětí uvízlých v zubech predátorů, jejichž lebky byly uloženy v muzeu. Naše analýza ukázala, že lvi z Tsavo lovili žirafy, antilopy, kamzíky, vodní kozy, gnu, zebry a lidi,« vysvětlila výzkumnice z Illinoiské univerzity Alida de Flamingová, jejíž slova cituje tisková služba časopisu.
Vědci pod vedením profesora Rooseveltovy univerzity Juliana Peterhanse několik desetiletí studovali příběh »lidožroutů z Tsavo« – dvojice keňských lvů, která v roce 1898 údajně zabila tři desítky železničářů. Odborníky již dlouho zajímalo, co motivovalo tyto šelmy, které se obvykle kontaktu s lidmi vyhýbají, k tomu, aby je dlouhodobě využívaly jako zdroj obživy.
Někteří badatelé se domnívají, že lvi přešli na takovou stravu kvůli zraněním, která jim bránila v lovu, nebo kvůli morové epidemii, která způsobila hromadný úhyn buvolů a dalších velkých býložravců žijících podél břehů řeky Tsavo. První krok k ověření těchto hypotéz učinili vědci tím, že si všimli, že poškozené zuby lvů, jejichž lebky daroval Field Museum britský plukovník John Patterson, obsahují srst a chlupy jejich obětí.
Genetici získali ze sedmi vzorků podobných chlupů a srsti útržky molekul DNA, což jim umožnilo rekonstruovat mitochondriální genomy posledních obětí lvů z Tsavo. Následná analýza potvrdila, že lvi napadli a sežrali nejméně jednoho jedince, který patřil k haploskupině K2a, jejíž nositelé se vyskytují ve východní Africe, na Blízkém východě a v jižní Asii, odkud železničáři pocházejí.
Kromě toho našli odborníci v lebkách lvů z Tsavo zbytky DNA antilop gnu, které se v této oblasti Keni běžně nevyskytují, zatímco z buvola afrického, který je hlavní kořistí lvů ve východní Africe, se jim podařilo najít pouze jeden chlup. Obojí svědčí ve prospěch toho, že lvi z Tsavo mohli skutečně trpět hladem a byli nuceni hledat nové zdroje potravy a životní prostředí.
»Mitochondriální DNA ze žirafích chlupů nalezená v zubech těchto lvů má velmi podobnou strukturu jako u jižních keňských populací těchto zvířat. Spolu s nálezem zbytků DNA z antilop gnu to naznačuje, že lvi z Tsavo migrovali za potravou nebo z jiných důvodů na mnohem větší vzdálenosti, než se dosud předpokládalo,« shrnul De Flaming.
(cik, TASS)