Analýza: Mezinárodní solidarita nebo druhá studená válka?

EU se zmítá v problémech. Jmenujme některé: Neřešená a nelimitovaná ilegální migrace přinášející zvýšenou kriminalitu a islamizaci Evropy, nesystémové rozhodovací procesy, pokles životní úrovně, neuvážený experiment typu Green Deal, jehož důsledkem je ztráta konkurenceschopnosti, vysoký veřejný dluh i celkové zadlužení (tzv. dluhová past), drahá ropa, plyn a elektrická energie, velké rozdíly v kvalitě potravin a ve výdělcích atd. Ale první, co dnes Brusel řeší, je pomoc zkorumpované Ukrajině, kde válka vůbec nemusela vzniknout. Ukrajina se stala rukojmím mocenských zájmů. A tak si kladu oprávněnou otázku: EU je tady pro občany členských států, nebo pro nákupy zbraní a poklonkování Zelenskému? Jsem toho názoru, a vývoj mi dává za pravdu, že Ukrajině nepomůže více války, situaci nezklidní ani žádné další sankce, ani kritizování toho, kdo se snaží dostat obě znesvářené strany k jednacímu stolu. Mnozí si neuvědomují, že přilévání oleje do tohoto válečného ohně může způsobit celosvětovou katastrofu kataklyzmatických rozměrů – světovou jadernou válku, kdy přeživší budou závidět mrtvým. Putin si dobře uvědomuje tuto hrůzu, a proto i přes stupňující se tlak ze strany NATO se snaží této variantě vyhnout. Ale to neznamená, že není ve hře, jak si asi Řehka-jící a někteří váleční štváči mylně myslí. Peking nepřipustí pád Ruska. To dnes není v jeho zájmu. Pokud NATO přistoupí k otevřené vojenské konfrontaci s Ruskem, lze téměř s jistotou očekávat, že se Čína vojensky postaví na stranu Ruska. Důsledek je jasný.

Mnoho vazeb v mezilidské interakci ve špatném systému dostává vždy na frak. Stávající typ zastupitelské demokracie je chybným systémem. Nedodržuje zákonitosti nelineárních dynamických systémů, do kterých patří i lidská civilizace, a vzniklé problémy řeší pod prizmatem momentálně platící ideologie, a ne na základě věcnosti. Přitom cílem ideologické masáže je transformace lidí na úroveň poslušného ovčího stáda. V dnešním hodnotově pokrouceném světě se lidské hodnoty stávají buď zmaterializovaným bezduchým artiklem pod hlavičkou »má dáti – dal«, nebo podléhají politické demagogii »kdo nejde s námi, jde proti nám« – tudíž je naším úhlavním nepřítelem. Jedná se o černobílé totalitní vidění »buď – anebo«, které potlačuje jakékoliv systémové uvažování a rozhodování.

»Zpracovávání« nové generace podle panující ideologie

Ideologické totalitní myšlení podporují i školy tím, že se překrucuje novodobá historie ve jménu stávající ideologie. V rámci školní výchovy se žáci ovlivňují zvrácenou genderovou ideologií místo toho, aby se u nich budovala emoční inteligence, která zdůrazňuje lidskost zahrnující pět pilířů: Sebevnímání (schopnost být si vědom vlastních pocitů), sebeovládání (umět zacházet s emocemi), sebemotivace (snaha rozpoznat a dosáhnout důležité cíle), empatie (schopnost vžít se do situace druhých) a sociální kompetence (vytříbit komunikační schopnosti i spletitost lidských vztahů).

V protiváze ke genderové ideologii se trefně vyjádřil slovenský poslanec z hnutí Republika, Milan Mazurka: »Znám jen tři pohlaví – žena, muž a duševní porucha.« S tím by nesouhlasila naše Danuše, která se ztotožňuje s genderovou ideologií, s mnohočetným pohlavím. Zajímalo by mě, do kterého sama sebe zahrnuje? Na dotaz moderátora, aby alespoň některé z nich vyjmenovala, odpověděla: »No tak první, třetí, čtvrté, páté, já v tuto chvíli nevím už kolik jich je. Pro mne není důležité kolik jich je, ale pro mne je důležité, aby většinová společnost tady toto akceptovala…« Jistě i tímto výrokem prokázala, že bude platným členem Evropského parlamentu a že do této bezduché žvanírny bezproblémově zapadne.

Na dokreslení dnešního školství uvedu příhodu jedné paní učitelky z prvního stupně ZŠ v Praze. Když se vracela z nákupu domů, šli po druhé straně ulice dva darebáci z její třídy. Začali na ni pokřikovat: Kurvo, kurvo…. Pochopitelně, že to na ulici ignorovala. Druhý den šla za ředitelem, aby se jejich hulvácké chování řešilo. K jejímu překvapení ji ředitel následně vysvětlil, že rodiče jednoho z dvojice darebáků jsou největšími sponzory školy, a proto bude lepší, když kolegyně učitelka bude tak laskavá a přejde toto jejich chování s pedagogickým mlčením. Co k tomu dodat. V tomto případě se projevila jak chybná výchova v rodině, tak i chybné vedení školy. Ale myslet si, že škola zachrání to, co se v rodinách žáků zanedbalo, je jen bohapustou iluzí.

Migrační pakt projevem chorobné sebedestrukce

Nová pravidla migrační a azylové politiky EU – tzv. migrační pakt – vstoupí v platnost v roce 2026. Maďarsko i Holandsko už nyní požádaly o trvalou výjimku. Obě země odmítají unijní princip převzetí imigrantů ze zemí, které si vlastní politickou nezpůsobilostí a pseudohumanitárním sebevražedným jednáním nechaly zaplavit stát ilegálními migranty. Není možné být solidární s těmi, kteří si svůj úděl způsobili sami. Jejich situace je mementem, abychom neopakovali stejnou chybu. Podpora migrantům, kteří jsou nositeli kultury zcela nekompatibilní s demokracií, nemá se zdravým rozumem nic společného. Je to projev chorobné sebedestrukce. Budapešť na rozdíl od naší vlády zvolila jedinou správnou politiku, kterou je ochrana národních zájmů. Maďaři už dávno pochopili, že ilegální migrace i váleční štváči představují hrozbu pro bezpečnost a stabilitu země. Jen hlupák si může myslet, že »migrační pakt« může zastavit fatální nápor běženců. Jediný úspěšný a ověřený systém bránící ilegální migraci je australský model. Cokoliv jiného jsou jen nic neřešící politické kecy.

Převraty odstartovaly cílevědomě připravené spouštěče

Vládní představitelé eurounijních zemí nechápou, že dlouhé časové řady vývoje lidské společnosti nám sdělují, že vývoj civilizací není náhodný, ale podléhá obecně platným zákonům vývoje. Pokud se chceme vyhnout kolapsům tak, jak je známe z historie, pak musíme tyto zákony poznat a respektovat je. Jen tak se vyvarujeme nestabilitám, turbulencím a zkáze. Kolaps přitom ještě nemusí znamenat zánik, ale přeměnu společnosti do jiné formy. Neznalci zákonů vývoje často chybují tím, že »spouštěč« považují za příčinu, kterou předcházelo mnoho neřešených negativních faktorů. Ale v lidské společnosti, na rozdíl od přírody, existují i cílevědomě připravené spouštěče. Takovým příkladem může být brutální zásah policie proti protestujícím na Národní třídě v tzv. sametové revoluci, což je zcela zavádějící název. Právě tato závěrečná fáze byla předem připravena. Ani volba Václava Havla československým prezidentem nespadla náhle z nebes. Šlo o připravené spouštěče, a ne o příčiny pádu předchozího režimu.

Jiným příkladem je Ukrajina, kde cíleně organizovaným spouštěčem byla patnáctiminutová střelba do demonstrantů najatými gruzínskými odstřelovači na kyjevském Majdanu v roce 2014. Odstřelovači plnili americké rozkazy, aby se průběh revoluce urychlil »správným směrem«. Proto bylo ukrajinské vyšetřování tohoto incidentu nakonec odloženo. Někteří z odstřelovačů se rozhodli promluvit ze strachu o život, neboť z původních 45 Gruzínců jich dnes žije jen 14. O těchto událostech odvysílala americká televize One America News film »Ukrajinský podvod«, který přináší důkazy, že skrytou hybnou silou ukrajinské revoluce byly Spojené státy se svými geopolitickými zájmy.

K čemu všemu se může propůjčit politická zlovůle, aby umlčela nesouhlasný názor s mainstreamovou propagandou, ukázal vleklý soudní proces s pražskou učitelkou češtiny Martinou Bednářovou. Byla kriminalizovaná za to, že svým názorem na rusko-ukrajinský konflikt vyprovokovala žáky k hledání vlastního stanoviska a formulování příslušných argumentů, což je pro mladé lidi mnohem cennější, než bezduché opakování režimem prosazovaných frází. Obžaloba uplatnila přístupy typické pro minulý režim, který byl zákonem označen jako zločinný. Ze strany obžaloby šlo o pokus vykládat její názor na situaci na Ukrajině z hlediska podezření z páchání válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a genocidy, a to bez závěrů opřených o materiální důkazy. Dalo by se říci, že pokud je možné trestat někoho za to, že se odchýlí od proklamovaného názoru demokratické společnosti, pak už tato společnost z principu demokratickou není. Nakonec odvolací soud pravomocně potvrdil její osvobození. Bednářová si za svými výroky stojí a v soudní síni mimo jiné položila otázku: »Skutečně tento stát stíhá vlastní občany, aby se zavděčil Ukrajincům?« Dlouholetá historie lidstva nám ukazuje, jak se často manipulovalo s pravdou. Ale to neznamená, že se musíme nechat oblbovat i dnes.

Protiváha »řádu založeného na pravidlech« Západu

Dnešní politická situace ukazuje, že »druhá studená válka« se rozbíhá naplno s tím, že hranice mezi ní a »horkou válkou« je velice tenká. Po několika letech postupného rozdělování světa na západní země s řádem založeným na pravidlech Západu a na východojižní blok charakterizovaný vzájemně výhodnou spolupráci států BRICS se rychle blíží okamžik vztýčení nové »železné opony«. Číňanům došla trpělivost s americkou útočnou snahou o světovou hegemonii, a proto prezident Si Ťin-pching informoval svět o plánu přípravy Číny na odříznutí čínských firem od západních trhů. Díky mocenskému chování Západu, zvláště USA, došlo k radikálnímu sblížení Pekingu s Moskvou a k rozchodu Číny se Spojenými státy, které se obávají vzrůstající čínské moci. Vzniklá situace je výhodná nejen pro Rusko, ale i pro Eurasii. Strategickým spojencem Číny se stalo Rusko, jaderná velmoc, která má velký trh, značné přírodní zdroje, vědecký potenciál, zásoby potravin a sousedí s Čínou.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová ve svém politickém programu pro rozvoj komunity na léta 2025–2029 uvedla, že strategické partnerství mezi Ruskem a Čínou vede k poklesu globálního vlivu EU i USA a podkopává řád založený na pravidlech Západu. Čína se tedy na plný rozjezd ekonomické studené války připravuje. Její systém státem řízené ekonomiky jí v tom dává mnoho výhod. V Číně domácí i zahraniční firmy vyrábí vše od toaletního papíru až po vyspělou kosmickou technologii. I evropský průmysl je vázán na dovoz mnohých komponentů a výrobků z Asie, hlavně z Číny. Pokud dojde k politicky motivovanému oddělení západních trhů od Číny a zemí BRICS, bude to pro Evropany představovat katastrofu. Nesmyslným Green Dealem a sankcemi proti Rusku si EU vysloužila drahou energii, ropu a plyn s tendencí dalšího zdražování. To znamená, že i nadále bude ve větší míře pokračovat snižování eurounijní konkurenceschopnosti a odchod dalších firem do zahraničí, zvláště do Asie a USA.

Číňané i mnohé státy skupiny BRICS odcházejí od dolaru v rámci dedolarizace, proto se systematicky zbavují dolarových dluhopisů a hlavně nenakupují nově emitované. Ekonomika USA je založena na dolaru coby světové rezervní měny. Pokud dojde k ohrožení této platformy politikou dedolarizace zeměmi BRICS, pak dojde k vážnému ohrožení americké ekonomiky. Ilona Švihlíková nedávno upozornila na zajímavý fakt. Americké zadlužení překročilo 34 bilionů dolarů, ale jejich současná situace je taková, že každých sto dní se zadlužení zvýší o další bilion. Ani hospodaření amerického Fedu nevykazuje pěkná čísla.

Západ sází na další militarizaci

Japonsko s podporou USA remilitarizuje a oslabuje svou pacifistickou ústavu. V dubnu 2024 podepsaly USA a Japonsko řadu dohod o vojenské spolupráci, včetně posílení vazeb mezi jejich vojenským průmyslem, výcvikem a údržbou vybavení. V současnosti je v Japonsku rozmístěno kolem 63 000 amerických vojáků, přičemž vlastní aktivní vojenský personál země podle The New York Times činí přibližně 247 000 osob. Připomeňme si, že armáda USA má kolem 800 vojenských základen v zahraničí. Rusko má celkem 25 základen v zahraničí, a kromě Sýrie jsou všechny ostatní rozmístěny ve 12 převážně postsovětských republikách.

Princip jedné Číny uznávají všichni. Ale naše vláda se rozhodla provokovat. Přitom celé Česko má počet obyvatel jako jedno čínské krajské město. S jásotem podporujeme provokatéry, kteří dlouhodobě podrývají mír a vedou války, které ani neumí vyhrát. Stačí připomenout řadu prohraných konfliktů v Iráku, v Libyi, v Afghánistánu, v Sýrii, kde po nich zůstala jen smrt, bída a zkáza milionů lidí. Komu ze západních politiků vadilo, když v Domu odborů v Oděse, v květnu 2014, Ukrajinci upálili desítky Rusů zaživa. Komu z nich vadilo, když ukrajinští a litevští neonacisté na Ukrajině oslavovali své nacistické předky, kteří ve jménu zrůdné nacistické ideologie způsobili masakry tisícům Židů a tisícům Slovanů atd.

Putinovi jeho šachová hra zjevně vychází

Ukrajinský problém může být vyřešen mírovou dohodou, pokud se na této variantě dohodne Rusko se Spojenými státy. Je možné, že se v tomto směru situace mění. Jestliže v roce 2022 Washington zařadil Putinovu globální bankéřku Ksenii Valentinovnu Judajevovou na zvláštní sankční seznam za to, jak výtečně dokázala řídit ruské finance a ekonomiku, tak letos v listopadu převezme funkci výkonné ředitelky MMF se sídlem ve Washingtonu. A zároveň MMF obnovuje spolupráci s Ruskem, která byla v roce 2022 přerušena. Ještě předtím se povedou rozhovory přímo v Moskvě. To něco signalizuje, neboť bez souhlasu administrativy USA by to nebylo možné. Do Kyjeva také dorazila vlivná americká miliardářka a globalistka Penny Pritzkerová, zmocněnkyně pro Ukrajinu, kde způsobila rozruch, když vedení Ukrajiny upozornila, aby začali přemýšlet, jak budou válku financovat, až ji přestanou financovat USA.

O tom český mainstream mlčí, stejně tak, jako zamlčuje reakci Spojených států na Putinovu řeč ve Vladivostoku z 5. září 2024, ve které sdělil, že politika dedolarizace se nemusí tak tvrdě prosazovat. Její realizace ze strany BRICS sice už započala, ale její rychlé dovršení by pro USA znamenalo krutý ekonomický dopad. Americká předlužená ekonomika stále funguje právě díky tomu, že se dolar stal rezervní světovou měnou. Politikou dedolarizace, ze strany zemí BRICS, spadne ekonomika USA do dluhové pasti. Proto na Putinova slova ještě týž den, pozdě večer, Pentagon zareagoval oznámením, že považují povolení Kyjevu použít americké rakety do hloubky ruského území za vojensky zbytečné, a proto k tomu nedají souhlas. Putin také zmínil ukrajinský vpád do Kurské oblasti a sdělil, že ruští vojáci začali Ukrajince vytlačovat. Tento vpád měl za cíl donutit Rusko k přesunu vojáků a zastavit tak ruský postup na Donbasu, což se Ukrajincům nepodařilo.

Dále Putin oznámil, že Rusko je ochotno k mírovému jednání s Ukrajinou, pokud je zprostředkují Čína, Indie nebo Brazílie. Okamžitě se připojilo Rakousko s nabídkou místa k tomuto jednání podle ruských podmínek.

Putin ve Vladivostoku také uvedl, že jedno potrubí ze čtyř plynovodů Nord Stream je funkční a je ho možné aktivovat k zásobování Německa ruským levným plynem a předejít tak zavírání významných továren kvůli nekonkurenceschopnosti způsobené drahými energiemi. Tím také nahrál vítězné straně AfD s jejím ekonomickým programem. Ale Putin se také domluvil s prezidentem Erdoganem o dodávkách ruského plynu do Evropy tureckou cestou. Zároveň Turecko, člen NATO, na tomto ekonomickém fóru sdělilo, že podává přihlášku do BRICS. Nelze se ani divit, protože EU dlouhou dobu vodila Turecko za nos slibováním jeho vstupu do EU. Zdá se, že Putinovi jeho šachová hra vychází.

Proč by bylo vytvoření superstátu fatální katastrofou

V poslední době velká část eurounijních voličů, včetně ČR, svými hlasy překvapuje bruselskou mocenskou selanku. Řada politických vůdců se to snaží bagatelizovat nekonečným okecáváním, aby nemuseli přiznat realitu, kterou je narůstající nespokojenost občanů s chováním a špatným rozhodováním vládních elit.

Možná nám chybí schopný vůdce či krizový manažer, který by se obklopil skutečnými systémově uvažujícími odborníky a v rozhodovacích procesech by se nenechal omezovat ideologií. Ale problém je ještě hlubší, neboť se jedná o systémovou chybu, jak to svého času poznal i Winston Churchill. Příčinou jsou špatně nastavená pravidla demokratického systému. Zapomíná se, že moc je opiátem, kterému mocichtivá vládnoucí elita snadno podléhá, jsa přesvědčena, že patří k neomylným, a tudíž mají právo vládnout a vše je jim povoleno. NENÍ TOMU TAK!

Každý člověkem vytvořený systém, který si uzurpuje právo universální nadřazenosti a jedinečnosti vůči všemu ostatnímu, vždy v sobě ukrývá nebezpečí destrukce. To je poplatné lidské nedokonalosti doprovázené celou škálou negativních vlastností, zejména sklonem k násilí, maniakální mocichtivosti či vládychtivosti, demagogii, ztrátou empatie projevující se vzájemnou nesnášenlivosti atd. Je to také obraz úrovně voličů, kteří chodí k volbám a ze všech zlých možností, které nabízí špatný systém, obvykle volí variantu motivovanou protestem. Zajisté i Slovensko má své politické demagogy, vlezdoprdelisty a hlupáky, ale je jich rozhodně méně než u nás. To se ukázalo v posledních slovenských volbách.

Politici a reprezentanti vládních systémů žijí svým vlastním životem, neboť se odtrhli od každodenní reality občanů. Za této situace bruselské rozhodovací a řídící procesy poskytují převážně jen špatná nebo ještě horší nařízení nebo doporučení. Proto vytvoření superstátu, jak se o to snaží eurounijní politici, by bylo fatální katastrofou. Vždyť vládnoucí elita neumí optimálně řídit ani dnešní státy, ve kterých vládne.

Čelní představitelé demokracie neustále zdůrazňují dokonalost tohoto vládního systému. Ale zamlčují, že demokracie není vůbec optimálním systémem vládnutí, neboť není univerzální a nevychází z obecně platných zákonitostí nelineárních dynamických systémů. Navíc demokracie nikdy nebyla a ani není až tak demokratická. To do značné míry souvisí s tím, že političtí vůdci těchto systémů pouze reprezentují dané mocenskopolitické klima, a proto jejich rozhodovací procesy trpí absencí systémového uvažování. Navíc v zastupitelské demokracii mohou po volbách vznikat různé mocenské koalice, které nemusí odrážet většinový názor voličů.

Pod hlavičkou demokracie se může dít leccos

I v demokracii lze pravdu dlouhodobě překrucovat, zamlčovat nebo i klamat. Lidé začínají být nespokojeni s tím, co se někdy pod hlavičkou demokracie může dít. Ve všech dynamických systémech, tedy i v lidské společnosti, se vyskytují body nestability, kritické okamžiky, v nichž malý posun může mít neuvěřitelně velké následky. Tato skutečnost se nazývá motýlí efekt. Málokdo si uvědomuje, že každý dynamický systém může přejít do stavu s nepředvídatelným vývojem, neboť má v sobě potenciál chaosu. To by mělo být pro vládnoucí elitu v jejich rozhodovacích procesech výrazným mementem. V opačném případě na to doplatíme všichni.

František Krincvaj

Mezititulky redakce