Tam, kde Cidlina tratí své jméno, vlévajíc se do Labe, je les. Lužní les. Libický luh (tak se totiž les na soutoku Labe s Cidlinou nazývá) v Polabí je největší lužní les v Čechách. Proto byl vyhlášen po mnoha peripetiích, které kladli i nejvýše postavení úředníci státní ochrany přírody v osmdesátých letech minulého století, napřed za chráněný přírodní výtvor, který mohl vyhlašovat tehdejší okresní národní výbor a v roce 1992 byl tento, tehdy nejnižší stupeň ochrany, přehlášen na národní přírodní rezervaci. Stalo se tak za pochopení všech tehdejších představitelů okresu a za nesmírného úsilí členů tehdejšího aktivu dobrovolných pracovníků státní ochrany přírody a nutno dodat, že i proti vůli tehdejšího ministerstva kultury a Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody.
Z velké části je rezervace pokryta na sušších místech dubohabřinami a jinde mokřadními olšinami. Značný podíl na věkové struktuře zdejšího lesního porostu mají rozpadající se a odumřelé stromy. Dalším prvkem významným z hlediska biodiverzity území jsou tůně a slepá ramena. V jarním období můžete v řadě z nich pozorovat žábronožku sněžní a listonoha jarního. Zajímavé vodní rostliny najdete především v hlubších a osluněných tůních. K nejvzácnějším patří lekníny; bělostný i bílý. V mělčích tůních můžeme vidět žebratku bahenní. V rákosinách se zřídka vyskytuje ožanka čpavá. Libický luh je rovněž hnízdištěm vzácných ptáků. Stinné lesy jsou příhodné například pro čápa černého, jestřába lesního, datla černého a všech tří druhů cvrčilek. Setkat se tu můžete také s obojživelníky, za všechny uveďme alespoň skokana štíhlého a kuňku ohnivou. Na území rezervace se nacházejí také velmi cenné lesní loučky, které hostí řadu význačných rostlin. V Libickém luhu byl v roce 1978 popsán dosud zcela neznámý rostlinný druh kruštík polabský, který patří mezi vzácné chráněné rostliny a je zdejší endemitní rostlinou. V dubnu zde silně voní rozsáhlé porosty česneku medvědího.
Že jde o velmi cenné přírodní území, bylo jasné mnoha dobrovolným ochranářům přírody, botanikům, zoologům a všem skutečným zájemcům o ochranu přírody už v třicátých letech minulého století. K vyhlášení chráněného území však nedošlo kvůli okupaci Čech a Moravy nacistickým Německem a po osvobození tohoto území v roce 1945 Rudou armádou nebyla zase politická vůle k vyhlášení. Až v roce 1972 byla poprvé chráněna jako státní přírodní rezervace Pátecká a Mísy, nepodstatná část tohoto území. Tyto části o velikosti přibližně 7 ha, zahrnovaly Páteckou louku, mrtvé rameno Velká mísa, tůň Malá mísa a těsně přiléhající lesní porost. Kromě této rezervace se v rámci CHPV Libický luh nacházely i další cenné plochy a samo území lužního lesa, které bylo samo o sobě přírodně velmi vzácné. Roku 1982 pak byly získány souhlasy od všech majitelů a uživatelů území pro zřízení celistvější přírodní plochy. Následně roku 1985 byl ONV Nymburk vyhlášen chráněný přírodní výtvor Libický luh již o rozloze 410 ha. Roku 1992 byl přijat nový zákon o státní ochraně přírody Českou národní radou a chráněný přírodní výtvor Libický luh byl převeden do kategorie národní přírodní rezervace podle tohoto zákona. Ale i převádění do nové kategorie zvláště chráněných území se neobešlo bez dalšího vysvětlování a strkanic. Od roku 2005 se rozšířená lokalita také stala součástí programu Natura 2000, konkrétně EVL Libické luhy (o celkové rozloze 1478,7 ha). V roce 2008 bylo území Havrany (velikosti 31,3 ha) ponecháno jako bezzásahová zóna. V roce 1985 bylo vyhlášení chráněného přírodního výtvoru chápáno jako předstupeň pro vyhlášení CHKO Polabí, na kterém začali dobrovolní pracovníci ochrany přírody okresů Nymburk a Kolín bezodkladně pracovat. A protože se ten rok změnily poměry i na ministerstvu kultury, měli nyní pro svou činnost opravdu podporu. Připravená CHKO však vyhlášena nebyla. Nové poměry umožnily odpůrcům tohoto projektu ho pohřbít těsně před tím, než k vyhlášení došlo. A to z nejvyšších míst.
Chráněné území Libický luh byla zřízena k ochraně největšího komplexu úvalového lužního lesa v Čechách s řadou přirozených lesních společenstev, vyvinutých v závislosti na hloubce hladiny podzemní vody a periodicitě záplav, s tekoucí i stojatou vodou četných tůní v různém stupni zazemňovacího procesu, od otevřené vodní hladiny po mokřadní olšiny, a s druhově bohatými hygrofilními a mezofilními polabskými loukami.
Už na konci 17. století se luh pod názvem Libitzer Au objevuje na vojenských mapách. V roce 1819 bylo prokopáno koryto Labe a došlo tak k oddělení Pňovského luhu. Předmětem ochrany v dnešní rezervaci je nejsouvislejší lužní lesní porost v Čechách, který je u soutoku Labe s Cidlinou protkán řadou slepých ramen a tůní.
Libický luh je národní přírodní rezervace v okresech Kolín a Nymburk ležící na soutoku řek Cidliny a Labe vyhlášená 1. května 1985. NPR Libický luh je největším souvislým porostem úvalového lužního lesa v Česku o rozloze 444 ha. NPR je rovněž součástí EVL Libické luhy (v rámci programu Natura 2000), jež zaujímá celkovou rozlohu 1478,7 ha.
Území je tvořeno především lesem tvrdého luhu a je refugiem pro celou řadu organismů. Lokalita byla utvářena především dlouhým působením řeky Labe a jejím meandrováním. Značný vliv měl také člověk, který řeku reguloval, hospodařil v lese a obnažoval břehy Labe (až od pramene). Libický luh je charakteristický velkým množstvím tůní (nejen bývalými slepými rameny řeky) a jarním zaplavováním. Podobně jako v dalších lužních lesích se každé jaro les rozjasní květnatými převážně dymnivkovými koberci. V roce 1973 zde byl popsán druh orchideje kruštík polabský (Epipactis albensis). Také zde žije kriticky ohrožený listonoh jarní (Lepidurus apus) v periodicky vysychajících tůňkách.
Území národní přírodní rezervace se nachází v ploché labské nivě jihovýchodně od soutoku řek Labe a Cidliny v okrese Nymburk (420,7 ha) a v okrese Kolín (23,8 ha). Hranici západní tvoří regulované koryto řeky Labe, severní hranici řeka Cidlina a hranice východní je souběžná se zástavbou obce Velký Osek. NPR Libický luh spadá do komplexu luhů mezi městy Poděbrady a Kolín, tento celý komplex je součástí EVL Libické luhy (o rozloze 1478,7 ha) a jsou v něm lokalizována také území PR Veltrubský luh, PR Tonice-Bezedná, Pňovský luh, Skupice a Huslík. Celková rozloha komplexu luhů činí 1797,5 ha a je součástí nadregionálního biocentra Polabský luh.
Dle geomorfologického členění patří NPR do celku Středolabská tabule, podcelku Nymburská kotlina. Dříve velice dynamický mokřadní systém je dnes omezen pouze na tyto plochy trvale udržující komunikaci s hlavním tokem Labe: jedno slepé rameno na severozápadní hranici území, Staré Labe (část původního koryta Labe) v jižní části lokality a potok Bačovka. Vliv řek se promítá do ostatních míst závislostí na výšce podzemní vody. Zmiňme některé názvy vodních ploch – Malý Přerov; Bajkal, Grábnerevo rameno (jež je název zmiňovaného slepého ramena), Severní Kostelec či Kostelec.
Historicky bylo území formováno především meandrující řekou Labe. První osady a s nimi ovlivňování krajiny člověkem vznikaly již od 6. století. V 9. a 10. století v blízkosti Libického luhu bylo lokalizováno významné sídlo rodu Slavníkovců. Toto zapříčinilo zvýšené využívání krajiny od této doby. Na základě determinace dřevěných uhlíků bylo rekonstruováno tehdejší složení lesa, což nám umožňuje vhled do dávné historie území. Z výsledků bylo určeno, že v této době byly na území libických luhů převážně jilmové doubravy. Toto složení indikuje nízké jarní záplavy. Rozsáhlé záplavy se zde začaly nejspíše objevovat až po odlesnění povodí řek, jež snížilo jejich retenční schopnost. K čemuž docházelo od 13. století (např. z důvodu těžby dřeva pro stříbrné doly v Kutné Hoře).
Současná rozloha lesů představuje asi jednu desetinu původní rozlohy. Lesy byly součástí poděbradského panství a v roce 1593 bylo provedeno první geometrické zaměření lesů. Již přibližně stejně velký rozsah lesů (cca 490 ha) jako v současnosti dokládá dokument z roku 1743 či vojenské mapy z let 1764 až 1768, kde se objevuje název Libitzer Au. Roku 1819 bylo také prokopáno koryto a došlo k oddělení Pňovského luhu. Tím počala regulace řeky Labe. Od 30. let 19. století byly na panství vysazovány duby, jasany, jilmy, olše, ale i modříny či borovice vejmutovky. Po roce 1896 byl les převeden z lesa nízkého na les vysoký. Později na počátku 20. století došlo k další regulaci toku z důvodu splavnění a omezil se vliv povodní na pravidelnou tvorbu a obnovu tůní. Odpojila se také slepá ramena, došlo k poklesu hladiny podzemní vody a ekologické podmínky byly značně změněny. S tímto vším je spojeno snížení biodiverzity bezobratlé fauny (jež je zdokumentována) a transformace měkkého luhu na tvrdý.
Roční průměrná teplota je zde 8,5-9 °C, průměrný roční úhrn srážek 560 mm. Oblast patří k nejteplejším v Česku. Rozložení teplot a srážek odpovídá dlouhému teplému suchému létu, krátké mírné teplé suché až velmi suché zimě s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky a velmi krátkým přechodným jarním a podzimním obdobím. Tvrdé luhy nížinných řek zaujímají 66 % chráněného území, nachází se na místech, kde je hladina podzemní vody většinu roku více než 1 metr pod půdním povrchem. Jsou zaplavovány na jaře, po regulaci Labe již ne každoročně.
Za navštívení NPR Libický luh určitě stojí v období jara. Při návštěvě autem je možné využít dálnici D11 z Prahy směrem na Hradec Králové a sjet exitem na Velký Osek. Ve Velkém Oseku také zastavuje vlak a směrem do Libického luhu vede od nádraží žlutá turistická značka. Středem rezervace prochází pak červená turistická značka. Obě trasy jsou asfaltové a sjízdné na kole. Občerstvení je možné ve Velkém Oseku či v Libici nad Cidlinou, kde je možné navštívit Slavníkovské hradiště. Přijďte se podívat do toho přírodního i historického zázraku v místech, kde Cidlina tratí své jméno a spojuje své vody s Labem. Stál jsem u něj, když vznikal.
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora
) Žhavé dívky na vás čekají na — Nu21.eu