Mnohým Číňanům narozeným v 80. a 90. letech se při zmínce o lvím tanci jako první vybaví film Tenkrát v Číně 3 s Jetem Li v roli čínského mistra bojových umění a lidového hrdiny Wong Fei-hunga.
V tomto klasickém filmu Wong cestuje z Foshanu do Pekingu na soutěž »Král lvích tanců«, kde čelí politickým intrikám a kulturnímu střetu mezi tradicí a západními vlivy. Wong se při řešení osobních i národních problémů spoléhá na své bojové umění, aby ochránil své blízké a udržel své zásady, a vytváří tak příběh bohatý z hlediska kulturního dědictví.
Předpokládá se, že počátky lvího tance sahají v Číně více než tisíc let do minulosti. Tato umělecká forma, která se tradičně předvádí během čínského nového roku, kulturních festivalů a významných příležitostí, má za cíl zahnat zlé duchy a přivolat štěstí.
Postupem času se lví tanec stal kulturním mostem, který spojuje minulost a současnost, Východ a Západ, díky společnému ocenění jeho umělecké krásy a symbolického významu.
Příběh Kelvina Trana, účastníka mistrovství světa v čínském lvím tanci v roce 2024 v Nankingu v provincii Ťiang-su, odráží tuto cestu kulturního předávání.
Tran se narodil v Austrálii jako potomek prarodičů z Čao-čou v jihočínské provincii Kuang-tung a vyrůstal ve čtvrti Sydney, kde se daří lvímu tanci. Rodiče ho často brali na představení lvího tance, což v něm vzbudilo zájem o tuto uměleckou formu.
Když mu bylo osm let, seznámil ho s tímto tancem rodinný přítel, což pro něj znamenalo zásadní krok do světa lvího tance. Jak jeho vášeň rostla, Tran v roce 2018 spoluzaložil taneční tým Qing Fong Dragon & Lion Dance Team.
V čínských komunitách je lví tanec víc než jen představení; je to společná aktivita, která zahrnuje složitou týmovou práci a náročný trénink. Pro 24letého Trana je lví tanec cestou k budování a posilování komunitních vazeb v Austrálii.
»Naše členská základna se rozrostla na více než 70 lidí, takže je to docela velký tým, který získává na popularitě, což je pro nás skvělé,« poznamenal. Tento růst odráží nejen nárůst počtu členů, ale také prohlubování vztahů mezi nimi. »Nenazýval bych je jen přáteli, říkám jim rodina,« zdůraznil Tran a vyzdvihl, jak lví tanec podporuje rodinné vazby, které posilují sociální soudržnost.
Lví tanec navíc svědčí o komunitě a otevřenosti. »Jsme otevření všem a každému,« vysvětlil Tran. »V tuto chvíli se však jedná převážně o asijské skupiny, ale rádi mezi sebou přivítáme i další.«
Tato otevřená filozofie se odráží v rozmanitém složení účastníků mistrovství světa ve lvím tanci 2024, které přilákalo více než 100 sportovců mimo jiné z Číny, Singapuru, Malajsie, Indonésie, Thajska, Austrálie a Kanady.
Na rozdíl od Trana, který má čínský původ, Syahdatulazmi Bin Bustamam z týmu Persatuan Tarian Singa dan Naga Kun Seng Keng Muar Johor Malaysia objevil svou vášeň pro lví tanec před dvěma desetiletími poté, co navštívil představení ve svém rodném městě. Byl uchvácen živou ukázkou a okamžitě si tuto uměleckou formu zamiloval.
Přes den Syahdatulazmi provozuje se svou ženou restauraci, ale zůstává oddaný cvičení jako lví ocas tři dny v týdnu, kdy mu věnuje vždy dvě hodiny.
»Lvímu tanci se věnuji od dětství,« řekl jednatřicetiletý muž, který je ve světě lvího tance považován za poměrně starého, prostřednictvím tlumočníka. »Stal se z toho můj koníček, musím se mu věnovat každý den.«
Kvůli nepříznivým povětrnostním podmínkám byla soutěž na vysoké tyči, proslulá atletickými a akrobatickými kousky, první den přeložena do nákupního centra.
Mezi diváky byla i 25letá Kiki, kterou přilákal zvuk gongů a bubnů. Po zhlédnutí vzrušující soutěže poznamenala: »Jsem velmi šťastná, že vidím dědictví tradiční kultury. Předtím jsem viděla pouze vystoupení v Číně a neuvědomila jsem si, že každá z různých zemí má své vlastní jedinečné rysy.«
Tradiční soutěž jižanských lvích tanců spolu s vystoupeními dračích tanců a kulturními výměnami souvisejícími s těmito starobylými tradicemi byla nakonec přesunuta zpět na původní místo konání, do Konfuciova chrámu, významné turistické atrakce na břehu malebné řeky Čchin-chuaj v Nankingu.
»Takové místo dodává akci historický a kulturní kontext,« řekl jeden z turistů jménem Chan. »Poskytuje také autentický kulturní zážitek, díky němuž je moje návštěva nezapomenutelná a mnohem bohatší. Sledování indonéského týmu si opravdu užívám.«
Přestože Tran nebyl korunován »králem lvího tance«, byl s vystoupením svého týmu na první mezinárodní soutěži spokojen. »Soutěžit na tak významném místě v Nankingu a v Číně celkově je velmi speciální. Architektura a kulturní význam jsou pro mě neuvěřitelně významné.«
Tranův příběh se dotýká cyklické povahy kulturního přenosu. Když sledoval svého dvouletého synovce, který kopíroval jeho vlastní seznamování se s lvím tancem v dětství, vyjádřil naději: »Je hezké, že můžeme inspirovat mladší generaci … Doufejme, že ho to budu učit, pokud se mu to bude líbit.«
Ještě za dynastie Čching (1644-1911), v době filmu Tenkrát v Číně 3, lví tanec sjednocoval komunity a potvrzoval kulturní identitu. Dnes slouží jako prostředek k propojení různých kultur, podporuje porozumění a respekt.
Tranova touha pokračovat v tradici zajišťuje, že lví tanec zůstane živou, pulzující kulturní praxí, která bude inspirovat budoucí generace, stejně jako inspirovala jeho, a zároveň bude předávat lva jako trvalý symbol síly, moudrosti a převahy.
(Xinhua)