Jak se liší Pepek námořník od Ferdy mravence

Dal jsem si otázku: V čem vlastně se od sebe lišily postavičky Pepka námořníka a Ferdy mravence? Dokázali byste odpovědět? Jistě, i tím, že Pepek pochází z disneyovské továrny na sny a Ferda z prostého pražského ateliéru malíře a spisovatele Ondřeje Sekory, prostě z nutných podmínek. To je vše? Nikoli. Tím hlavním rozdílem jsou Pepkovy pěsti a Ferdova pracovitost a nepsané heslo pomáhat všem, kteří to potřebují. Prostě, jeden získává a vydobude si »svou pravdu« silou, druhý pomáhá druhým. Skoro se mně chce vyřknout v prvém případě slova síla, boj, jehož protiváhou jsou soužití, přátelství lidí a vzájemná pomoc, což je ovšem terminologie »komunistického režimu« (wikipedie) a nyní údajně i těch, kteří málo ctí »evropské hodnoty« (European Values Study, potažmo Lisabonská smlouva).

Podle wikipedie Ondřej Sekora v »předválečných letech se věnoval i politické karikatuře, v poválečných letech vstoupil do KSČ, svým způsobem se aktivně účastnil na propagandě komunistického režimu a ve straně zůstal do konce života. Vzhledem k oblíbenosti jeho knížek je mu to málokdy vytýkáno«.

Pochopil-li jsem to správně, pak jiným se členství v předlistopadové KSČ vyčítá, má vyčítat, nebo jsou dokonce vyřazeni ze společenského života, pokud nežijí, tak se o nich nemluví a nepřipomínají se. Některým se dokonce ubírá kus penze.

Jsou ovšem tací, kteří rychle přehodili výhybku a domohli se velmi vysokých funkcí. U těch to ovšem nevadí.

Dnes mně však jde o Ondřeje Sekoru. Výtvarníka, který ilustroval na padesát knížek, který sám napsal na pětadvacet knih a uvedl do života nejen Ferdu mravence, ale také Brouka Pytlíka a další postavy a postavičky, který nakreslil deset kreslených seriálů. Před válkou Sekora spolupracoval s Pestrým týdnem a Lidovými novinami, za okupace musel kvůli tomu, že se odmítl rozvést se svou ženou, jež podle norimberských zákonů byla židovka, odejít od redigování Dětského koutku. Po válce psal do Práce, Dikobrazu (i jako šéfredaktor), pro Hosta do domu, Mateřídoušku, Ohníček, Pionýra a jinam. V roce 1949 byl dokonce jedním ze zakladatelů Státního nakladatelství dětské knihy, tři roky pak jeho vedoucím redaktorem. Také začátky dětského vysílání televize jsou spojeny s jeho jménem.

Svobody si však dlouho neužil. Záchvat mrtvice v polovině padesátých let přerušil jeho práci a vlastně ukončil brzy poté i jeho život.

Při výčtu jeho aktivit však nesmíme zapomenout ani na jeho zásluhy o vznik československého ragbyového sportu či na založení časopisu Sport. Jeden čas byl dokonce trenérem dvou brněnských ragbyových mužstev.

To tedy byl Ondřej Sekora, všeuměl ferdomraveneckého typu.

Víte, ptám se: Kolik bylo takových jako Ondřej Sekora, který svobodu zaměnil za pracovní tábory v Kleisteinu a Osterode proto, že se odmítl rozvést se židovkou? Ostatně ani v těch táborech nezahálel, ale společně s Oldřichem Novým postiženým ze stejných důvodů jako on, hrával pro spoluvězně maňáskové divadlo. Možná v těch táborech pochopil, že budoucnost je ve společnosti sociální rovnosti, a proto se po návratu domů postavil na tuto stranu a stal se aktivním členem KSČ. Vyčítat mu jeho vizi sociálně svobodné společnosti a snižovat tak velikost jeho umění může jen neumětel. Žel bohu, žijeme v takové době, jež si váží spíše pozlátka, než skutečného ryzího zlata (obrazně řečeno).

Dnes je tomu 125 let, co se narodil.

Jaroslav Kojzar