Je třeba ještě víc peněz na armádu

Pan tříhvězdičkový generál Karel Řehka se v minulých dnech svěřil s požadavkem na zvýšení procenta, jež by mělo být ze státního rozpočtu vyčleněno na armádu. Ze dvou procent bychom se prý měli posunout výš, snad na čtyři procenta. Tak ze servilního státu, jenž poslouchá téměř na slovo »americké přátele«, se změníme na militantního servilníka, který v Evropě udává tón a nutí další země, aby nás následovaly.

Nyní jsme údajně »konečně« dosáhli dvouprocentní hranice z HDP, co dáváme na armádu. Dostali jsme se tak mezi sedmičku států Evropské unie, která naplnila sny válkychtivých – a to stále nakupujeme moderní válečnou techniku. Už máme pro vojáky útočné pušky BREN, od Izraelců jsme nakoupili či nakupujeme protiletadlový raketový systém a radiolokátor MADR 3D, od Francouzů děla ráže 155 mm, od Švédů protiraketový systém RBS 70 NG, od Američanů vrtulníky AH-12 Viper a UH-1Y Venom či bojová letadla F-35… podepsali jsme kontrakty (leccos je už doma) na bojová vozidla pěchoty, lehká útočná vozidla, drony a od Němců dostaneme tanky. Miliarda k miliardě míří ke zbrojařům celého světa, občas je něco i předraženo (viz letadla F-35), něco sice koupeno vzhledem k stáří pod cenou, ale armádní sklady se plní, plní a plní. Naposledy pistolemi CZ P-10C. Naštěstí koupě letadlové lodi se ukázala jako vtip, i když mnozí ji v rámci spousty nákupů paní Černochové vzali vážně. Opravdu, člověk neví, kdy něco je jen tak,něco nám »podsouvá ruský nepřítel« a něco je zamlžovaná nebo alespoň rafinovaně upravovaná pravda.

Zřejmě potřebujeme ještě další zbraně, zbraňové systémy, bojová vozidla, když se zmíněný tříhvězdičkový generál svěřil se svou vizí. Nepochybuji o tom, že už vše měl projednáno v pracovně paní Černochové. Jen nevím, jak je s dalšími požadavky spokojen pan středoškolský profesor, elektronik vzděláním, Stanjura, jinak ministr financí. Zdá se však jisté, že někteří vládní komentátoři už dostali pokyn, aby zintenzivnili svou akčnost a začali nenápadně potřebu dalšího zbrojení obhajovat a při tom těžkými kulemi střílet na opozici a zároveň nás přesvědčovat o tom, že bez nejnovějších zbraní (a přirozeně velmi drahých) se neobejdeme, protože už brzy nás Rusko napadne. Sice jsem dodnes nepochopil, jaké že to má dnes Rusko u nás zájmy, když my první máme být na řadě frontálního útoku jeho vojsk, ale nešť.

(Prosím, aby bylo vzato na vědomí, že nejsem, a nejen já, ale ani nikdo z těch, kteří se neklaní před pětikoaliční vládou, »slabomyslný jedinec« či »mluvčí Kremlu«. Už léta jsem dokonce ani nemluvil s žádným Rusem, dokonce ani s panem Mitrofanovem, jenž zmíněná slova vyřkl.Přiznávám jen, že tento rok mezi čtením Maupassanta, Körnera a Kafky jsem si vzal do ruky i vzpomínky sovětského novináře Kramikova, jenž se jako zpravodaj TASSu účastnil vylodění v Normandii, osvobozování Belgie a došel v britské vojenské uniformě nejen do Kodaně, ale nakonec až do Flensburgu… Chápu, že číst takovou literaturu je chyba, snad příště budu mít možnost přečíst chytřejší knihu od pana Mitrofanova, absolventa žurnalistiky v rodném Rostově na Donu. Myslím, že ti, co se scházejí na demonstracích v Praze a jinde, jsou na tom stejně.)

Máme, nebo budeme mít nejmodernější vojenskou techniku. Pokud jí ovšem zase nepřepošleme na Ukrajinu, kam od nás směřovaly vojenské dodávky za miliardy, budeme však potřebovat muže, vlastně i ženy, kteří by, které by, s touto technikou zacházeli(y). Zatím, tedy na přelomu roku 2023 a 2024, jsme měli pouhých 27 826 vojáků z povolání a 4266 příslušníků aktivních záloh. To je dost málo na cíle, které si dává vedení »naší obrany« a přálo by si jistě i armádní představenstvo v bruselském sídle NATO. Bude zřejmě nutné zvýšit počet mužstva, když už techniku mít budeme a tisíce útočných pušek je, či bude v našich skladech. Ještě bude potřeba rozšířit počty uniforem, bot, opasků, baretů, přileb, trvanlivých konserv a pak už jen schválit zákon, že obnovujeme brannou povinnost pro muže, protože s dosavadním malým počtem vojáků nikam nedojdeme a Rusové se nám mohou jen smát. Na ženách necháme zatím dobrovolnost, ale při dobře vedené propagandě se mnohé podaří zanáborovat, protože věřím, že paní Černochová není jediná skutečná obránkyně demokracie a svobody u nás.

Problém ovšem je, jak se to všechno zaplatí, technika, uniformy, potraviny pro větší počet vojáků. Bude potřeba vybudovat nové kasárny, přestavět mosty, dokončit co nejvíce dálnic a oprášit některá letiště. Něco vezme vláda důchodcům, něco zdravotnictví, něco sociálním službám, něco školství, něco sportu. Zdaní se voda, počet oken v domech, zavede se nejen ekologická daň, školné, ale také daň z počtu komínů, dveří, daň z chleba a rohlíků, ze stáří, které s sebou přináší největší zátěže pro i tak napjatý rozpočet. Pak teprve budeme velmocí, alespoň na východě Evropy, protože naše více než milionová armáda přece bude schopna přinést svobodu na Krym, což jistě měl na mysli předseda Senátu Vystrčil, když nedávno sliboval jeho brzké osvobození. Co pak udělá s Rusy, kteří tam většinově žijí, však neřekl. Asi budeme muset čekat na jeho příští televizní výstup a s ním spojený návrh dalšího postupu.

STOP! Budeme mít ale při takové krymské vojenské akci dostatek velkých dopravních letadel? Ty naše CASy kapacitou nestačí. Takže, přátelé, ještě musíme nakoupit velká letadla a možná, přece jen, tu letadlovou loď. A peníze? Přiškrtí se všechno. Hlavně, že budou prostředky pro armádu, na její mírové mise a akce typu Trvalá svoboda, pro níž navrhuji (za inovaci nic nepožaduji) nový neošoupaný název v angličtině: We Czechs, we have the right to Crimea (My Češi, my máme právo na Krym).

Jaroslav Kojzar

Pozn.: Majetek rodiny Karla Kramáře by tímto aktem byl konečně vrácen českému státu.