Američtí a evropští planetologové navrhli osít atmosféru Marsu malým množstvím nanočástic železa nebo hliníku, jejichž interakce se slunečním zářením vytvoří skleníkový efekt a učiní Mars vhodnějším pro život lidí. Výpočty vědců byly zveřejněny v článku ve vědeckém časopise Science Advances.
»Naše výpočty ukazují, že tyto nanočástice budou z povrchu planety stoupat do horních vrstev atmosféry Marsu a dlouho se v těchto vrstvách vzduchu vznášet. Vzhledem k silnému skleníkovému efektu by vniknutí i malého množství nanočástic do marťanského vzduchu zvýšilo teplotu na Marsu o více než 30 stupňů Celsia, což by vyvolalo tání jeho polárních čepiček,« napsali planetologové.
Iniciativu zahájil tým evropských a amerických planetologů pod vedením Homana Mohseniho, profesora na Northwestern University v Evanstonu, v rámci komplexní studie vyhlídek na kolonizaci Marsu. Jednou z hlavních překážek je skutečnost, že atmosféra Marsu je extrémně řídká, což ztěžuje přistání na jeho povrchu a také brání skleníkovému efektu, který na Marsu zadržuje teplo.
Mnozí planetologové se domnívají, že tento problém by bylo možné vyřešit nějakým způsobem roztavením polárních čepiček Marsu. Profesor Mohseni a jeho kolegové ve svých výpočtech zjistili, že by toho bylo možné dosáhnout osetím atmosféry Marsu nanočásticemi železa nebo hliníku ve tvaru hůlky, jejichž délka je přibližně 60krát větší než jejich šířka.
Takové nanostruktury podle vědců neobyčejně dobře odrážejí světlo a teplo – ve 3-5 tisících v tomto ohledu předčí nejsilnější umělé skleníkové plyny obsahující fluor. Dalším kladem těchto nanočástic je, že je lze vyrábět přímo na povrchu Marsu, a to extrakcí železa z místních hornin, což umožní získat jich na kolonizované planetě téměř neomezené množství.
Z výpočtů vědců navíc vyplývá, že k ohřátí atmosféry Marsu a spuštění tání jeho ledových čepiček by bylo třeba do ovzduší průběžně vypouštět velmi malé množství nanočástic, řádově 30 litrů za sekundu. Toho je teoreticky možné dosáhnout pomocí stávajících technologií využití vlastních zdrojů (ISRU) a výroby nanočástic, což naznačuje, že adaptace Marsu na lidský život bude vyžadovat mnohem méně zdrojů a času, než mnozí výzkumníci předpokládají, uzavírá profesor Mohseni a jeho kolegové.
(cik)