Prvního srpna 1944 vypuklo Varšavské povstání

Dnes v 17.00 uplyne 80 let od chvíle, kdy v hlavní levobřežní Varšavě vypuklo povstání proti německým nacistům. Patří mezi nejheroičtější akce polského odboje, ale také mezi nejkontroverznější. Mělo jednak ukončit nacistickou hrůzovládu ve Varšavě, jednak zabránit osvobození Varšavy Rudou armádou a ustavit tam prozápadní vládu, sídlící dosud v Londýně. Ani jedno se nepodařilo.

Nacistická odveta byla hrůzná: k 23 tisícům padlých povstalců povraždili na 180 tisíc varšavských civilistů, včetně žen, starců a dětí. Dlouho se počet povražděných varšavských civilistů po potlačení varšavského povstání odhadoval na 200 – 220 tisíc. Hlavní, levobřežní Varšavu němečtí nacisté prakticky srovnali se zemí. Stálo to za to? Těžká otázka, především pro polské historiky.

Válka se pro nacisty vyvíjela katastrofálně

V polovině roku 1944 stihla nacistické Německo série porážek. 4. června angloamerická vojska dobyla Řím, čímž padl největší německý spojenec v Evropě, byť se v Itálii bojovalo až do kapitulace Německa 8./9. května 1945. 6. června začalo vylodění Spojenců ve francouzské Normandii, čímž se otevřela dva roky slibovaná druhá fronta. Angloamerické letectvo zničilo hlavní německou rafinérii pohonných hmot, takže problém s pohonnými hmotami začala mít i německá tanková vojska. 22. června začala operace Bagration, při níž Rudá armáda osvobodila zbytek Ukrajiny, Bělorusko a východní Polsko. 3. července byl osvobozen Minsk, 13. července Vilno (Vilnius), 23. července východopolský Lublin. 22. července byla v Chelme Lublinském vyhlášena prozatímní prosovětská »lublinská« vláda, což vyděsilo polskou emigrantskou vládu v Londýně a vedení prozápadní Armii Krajowej ve Varšavě. Pro povstání proti nacistům před příchodem Rudé armády zbyla jen Varšava.

Případné povstání ve Varšavě ale mělo řadu problémů. Velkou výstrahou bylo varšavské židovské Gheto, kde zbylí mladí Židé v dubnu 1943 povstali proti masovému odvozu Židů do Treblinky, kde je vzápětí nacisté hromadně vraždili v plynových komorách. Po pěti týdnech bylo povstání Židů v Ghetu nacisty potlačeno, nacisté povraždili zbylé Židy a Gheto srovnali se zemí. Možná západní letecká podpora (USA, Velká Británie, Andersonova západní polská armáda) byla zásadně limitována velkou vzdáleností od Varšavy. Polské i západní špionáži ušlo, že nacisté z Rumunska přesunují do jihovýchodního Polska čerstvé tankové divize s cílem zastavit u Lublina postupující Rudou armádu. Se sovětským vedením varšavské povstání nebylo konzultováno.

Otázkou je strategie velkých válečných operací druhé světové války. Počínaje přepadením Polska německými nacisty v září 1939 rozhodující byly velké průlomy tankových vojsk, které uzavíraly velké »kapsy«, jež se následně konsolidovaly, tj. čistily od zbylých nepřátelských vojsk, zajišťovala se logistika a vojáci odpočívali před dalším takovým průlomem. Nebylo těžké odhadnout, že z výše uvedených důvodů v rámci operace Bagration Rudá armáda nepůjde dál než k Visle. Pokud ale mělo být zabráněno osvobození Varšavy Rudou armádou, bylo nutné ve Varšavě povstat.

Katastrofální rozhodnutí

Sedmičlenné vedení Armii Krajowej (AK) ve Varšavě nebylo povstání příliš nakloněno. Čtyři členové byli 31. července zásadně proti, neboť povstání považovali za sebevražedné. Pro byl jen z Londýna vyslaný proradný generál Okulický a hazardér plukovník Monter. Šéf AK Bor Komorowský se při hlasování o povstání zdržel. Povstání na vedení AK nebylo schváleno a přesto vypuklo. Proč? Dlouho se nevědělo.

Decimovat přeživší hrdiny varšavského povstání pravdou o tristních okolnostech jeho vypuknutí bylo dlouho pro každou vládu ve Varšavě neúnosné. Teprve před několika lety polský levicový týdeník Przegled zveřejnil obsah dosud tajených dokumentů, že hodinu po oné schůzce vedení AK za Komorowským přišel plukovník Monter a řekl mu, že Rusové jsou již na východě Varšavy v Prage a že povstání musí neprodleně začít. Komorowský mu podlehl a bez dalších konzultací s vedením AK vydal rozkaz k zahájení povstání za 24 hodin, tj. v 17.00 dne 1. srpna 1944. Polská emigrantská vláda v Londýně, která povstání tvrdě žádala, ale datum zahájení nechávala na vedení AK ve Varšavě, rozhodnutí potvrdila.

O hodinu později navštívil Komorowského šéf rozvědky AK Heller. Když mu Komorowský řekl, jak rozhodl, zděsil se. Žádní rudoarmějci na východě Varšavy nejsou, pouze v lesích východně od Varšavy bojuje neznámo kdo neznámo s kým. Může to být i provokace nacistů. Dnes víme, že tam nacisté zastihli oddíl rozvědčíků Rudé armády a bojovali s ním asi 24 hodin, než se jim je podařilo zdolat. Komorowský Hellerovi prý jen zablekotal, »Je pozdě…« Vypuknutí povstání už nešlo zabránit.

Průběh povstání

Varšavským povstalcům se podařilo ve dnech 1. – 2. srpna ovládnout celou levobřežní Varšavu. Pravobřežní Praga proti nacistům nepovstala. V prvním týdnu civilisté přecházeli po mostech přes Vislu s bílými vlajkami z břehu na břeh.

Již 5. srpna začal proti varšavským povstalcům německý útok. Divize vlasovců vedená polským generálem SS Bronislawem Kaminským dobyla Wolu a během následujícího týdne tam povraždila na 12 tisíc civilistů. Když nacisté zjistili, že tím posílili odhodlání varšavských povstalců, Kaminského přejel německý tank.

Během 14 dní bylo souvislé povstalecké území Němci rozbito na několik částí. Pokusy zásobovat povstalce za západu skončily katastrofálně. Při prvním pokusu nacisté sestřelili na dvě třetiny letadel, při druhém už nebylo ani kam pomoc z letadel shodit.

26. srpna nacisté dobyli varšavské Nové Město, kde kromě jiného padl štáb Armii Ludowej a v podzemí tamního kostela vyvraždili pacienty v provizorní nemocnice i s personálem. V jiné nemocnici v kostele zavraždili 4. září na tisíc civilistů. 1. září dobyli Staré město. Ve dnech 3. – 6. září vyhodili do vzduchu ruinu Královského zámku, který vyhořel v důsledku kobercového náletu na Varšavu 17. září 1939. 7. září nacisté dobyli Elektrárnu Powisle poblíž centra města. Povstalci se tak ocitli zcela bez elektřiny.

Po pádu Starého města nacistům ve Varšavě vzdorovalo již jen několik čtvrtí s centrem Śródmieści. 13. září nacisté před postupující Rudou a polskou Ludowou armádou vyhodili do vzduchu všechny čtyři mosty přes Vislu. 17. září rudoarmějci osvobodili pravobřežní Varšavu – Pragu, která proti nacistům nepovstala. Dalšímu postupu do levobřežní Varšavy ale bránila mostů zbavená řeka Visla, široká na 400 m. Jednu noc se přes zákaz jednotky polské Armii Ludowej pokusily přepravit na levý břeh Visly a pomoci varšavským povstalcům. Pokus skočil dvojí katastrofou – jednak jej Němci prakticky rozstříleli (padlo tam přes dva tisíce vojáků Armii Ludowej), jednak když se několika vojákům Armii Ludowej podařilo na štáb povstalců dostat, Komorowský jim vynadal »parchantů«, řekl, že »s bandity se nejedná« a »Rus ani Němec jim nepožehná«. Po týdnu ale musel 2. října kapitulovat. 3. října 1944 varšavské povstání skončilo úplnou porážkou povstalců.

Následoval masakr dvou set tisíc varšavských civilistů německými nacisty. Zbytek obyvatel levobřežní Varšavy byl odvezen do nacistům zbylých koncentračních táborů. Levobřežní Varšava byla srovnána se zemí. Sovětská Rudá a polská Ludowá armáda 17. ledna 1945 osvobodila jen ruiny levobřežní Varšavy. Včetně cynického nápisu: »Chtěli jste Varšavu, tak ji máte!«

Poučení?

Historie je matkou moudrosti. K tomu je ale nutné historii dobře znát. A to historii skutečnou, ne historii přepsanou podle potřeb momentálních vládců. Také z varšavského povstání by se dala vyvodit řada poučení, především něco o strategii a taktice ve válce s lítým nepřítelem. Obávám se ale, že se tak nestalo a jen tak nestane a že v Polsku zůstane u pochybného obviňování Stalina a Rudé armády, že s postupem od Lublina na Varšavu otáleli a že povstání před nacisty nezachránili. V Polsku se nikoliv poprvé hledají viníci tam, kde nejsou a skuteční viníci jsou oslavováni jako hrdinové.

Tzv. listopadové povstání 1830 ve Varšavě zahájili povstalci postřílením nejlepším polských generálů, neboť odmítali povstání jako sebevražedné. Po necelém roce bylo povstání carskými vojsky potlačeno a polská autonomie v rámci carské monarchie zrušena. Meziválečné Polsko se od ledna 1934 paktovalo s nacistickým Německem, neváhalo sebevražedně v Mnichově uchvátit kus Československa (Těšínsko), až se v září 1939 samo ocitlo na německém nacistickém talíři.

Dodnes jsou vůdci hrubě chybného Varšavského povstání v Polsku za hrdiny. Někteří právem. Skutečnost, že Bor Komorowský a zejména Monter a Okulický mají ve Varšavě své ulice, se těžko komentuje. Rusofobie prý nade vše, takže se musíme strachovat, že nás současní polští demokratičtí vládci zatáhnou do války s jadernou mocností a zničí. V této věci není mezi někdejší euroskeptickou vládou strany Právo a Spravedlnost (PiS) a současnou proevropskou vládou Donalda Tuska žádný větší rozdíl. Polsko by se potřebovalo rozvíjet, ale vynakládá obrovské peníze na armádu a na pomoc banderovské Ukrajině. Režimu, který uctívá nacistu Stephana Banderu a spol., kteří na západní Ukrajině po boku nacistů v letech 1941-44 velmi surově povraždili na 100 tisíc Poláků, na sto tisíc Židů a na padesát tisíc dalších civilistů. Uvolňovali životní prostor pro Západoukrajince, a to v situaci, kdy němečtí nacisté počítali s vyhlazením celého ukrajinského národa a uvolnění prostoru pro Němce.

Závěr

Nutné je vzdát hold a slávu statečným varšavským povstalcům a je podporujícím varšavským civilistům, hrdinům Varšavského povstání. Velmi kriticky je nutné přistupovat k těm, kteří varšavské povstání vyvolali, hnáni svým avanturismem a rusofobií. Bor Komorowský a zejména Monter a Okulický jsou hlavními původci předčasného vyvolání Varšavského povstání a následné velké varšavské tragédie.

Jan Zeman