Zdá se, že příběhů o špatném chování cestujících přibývá. Proč se ale lidé na dovolené chovají špatně? Tuto otázku si položil server BBC a pokusil se na ni zároveň i najít odpověď.
Zdá se, že přibývá příběhů o špatném chování turistů na dovolené – od převracení starobylých skalních útvarů v Nevadě až po napodobování oplzlého chování se sochou v Itálii – a destinace po celém světě si toho všímají, píše BBC News.
V posledních několika měsících se po celém světě konají protesty proti nadměrnému turismu a »špatnému« chování turistů a zdá se, že oba problémy se dostávají pod větší kontrolu. Webové stránky a instagramové účty jako Tourons Of Yellowstone a Welcome to Florence slouží jako úložiště pochybného chování cestovatelů a s každým novým zdokumentovaným případem se mnozí mohou divit: »Co si mysleli?«
Podle Javiera Labourta, licencovaného klinického psychoterapeuta a vášnivého cestovatele, je odpověď různorodá. »Existuje mnoho faktorů, které mohou takové chování ovlivnit,« říká. »Mohou to být individuální faktory, mohou to být kontextové faktory a mohou to být skupinové faktory, pokud dotyčný cestuje se skupinou. Takže si myslím, že první otázka, kterou si musíme položit, je: Dobře, je tato osoba někým, kdo by se takto choval, když je doma?«
Špatné chování turistů se může podle BBC pohybovat od bezmyšlenkovitého chování, jako je blokování chodníku kvůli dokonalému snímku na Instagram, přes urážlivé chování, jako je pózování nahých na veřejnosti, až po nebezpečné chování, jako je přibližování se k divokým zvířatům.
Podle Dr. Alany Dilletteové, docentky managementu pohostinství a cestovního ruchu na Státní univerzitě v San Diegu, mohou některé typy nevhodného chování turistů, jako například snaha pomoci zvířeti připojit se ke stádu v Yellowstonském národním parku, pramenit z obecné neznalosti společenských norem a toho, co je v různých destinacích přijatelné.
»Myslím, že hodně z toho je nedostatek znalostí a pochopení vašeho vlivu na místo, které navštěvujete,« vysvětlila Dilletteová. »Myslím si, že mnoho lidí cestuje a přemýšlí o tom, jaký to pro ně bude zážitek, ale nepřemýšlejí o tom, jak jejich [činy] ovlivňují místo, kde jsou, protože prostě nemají znalosti,« dodala.
Další klasickou formou špatného chování turistů je dle BBC to, co behavioristka a autorka knihy On Being Unreasonable Kirsty Sedgmanová, která vyučuje na Bristolské univerzitě, označuje jako »energii hlavní postavy«.
Někteří lidé mohou být mimo svůj domov hrubí a nároční způsobem, který předpokládá, že místní obyvatelé, pracovníci ve službách a další lidé jsou zde pouze proto, aby jim sloužili. Toto chování se zvláště rozšířilo v letadlech, kde se pravidelně objevují zprávy o »leteckém vzteku«, kdy se cestující chovají agresivně, vyhýbají se základní zdvořilosti a odmítají se podřídit pokynům posádky. Došlo to tak daleko, že v roce 2021 zaslaly koalice leteckých společností dopis americkému ministerstvu spravedlnosti s žádostí o pomoc při potlačování tohoto problému.
»Nejde jen o to, že se lidé chovají čím dál hůř,« vysvětluje Sedgmanová a připojuje: „Jde o to, že když jsou často na toto špatné chování upozorněn, je nyní mnohem pravděpodobnější, že se lidé rozzlobí. Ten pocit ‚neříkej mi, co mám dělat‘ je opravdu silný.«
Labourt se však domnívá, že ve hře mohou být hlubší psychologické problémy: »Při cestování se musíme spojit s místem určení, s novou kulturou. Toto spojení od nás vyžaduje, abychom byli v jiné emocionální pozici, a ne každý je na to připraven.«
Ačkoli se o dopadech nadměrného cestovního ruchu na životní prostředí napsalo již mnoho, dopady špatného chování turistů – zejména vandalismu – jsou v rámci voyeurského vyprávění špatných turistických příběhů často opomíjeny. Finanční a psychologické dopady těchto ojedinělých případů, jako je ničení posvátného jeskynního umění v jižní Austrálii, se vypočítávají mnohem hůře.
»Když jsou památky spojené s marginalizovanou skupinou znesvěcovány a demolovány, říká to, že na jejich tělech, životech a historii nezáleží,« vysvětluje Brent Leggs, výkonný ředitel African American Cultural Heritage Action Fund, a dodává: »Často to vyvolává vzpomínky na historickou nespravedlnost a systémový rasismus a reaktivuje generační trauma.«
I škody, které nejsou výslovně zamýšleny jako újma, si mohou vybírat vysokou daň, a to jak emocionální, tak finanční. »Majitelé a správci historických objektů se často již potýkají s problémy při péči o tyto zdroje. Takže když je budova poničena vandaly, přibývá jim další nepřiměřená finanční odpovědnost,« dodal Leggs.
Někdy se navíc škody nedají vrátit zpět. Například v roce 2021 vyryl návštěvník v texaském národním parku Big Bend přes 4000 let staré petroglyfy svým jménem, čímž trvale zničil místo posvátné pro místní domorodé komunity. Chování turistů se dotklo i neocenitelných uměleckých a kulturních děl.
Co se dá dělat? Dilletteová se domnívá, že k tomuto problému přispívá způsob, jakým je cestovní ruch často propagován: »Myslím, že existuje prvek anonymity, který lidé při cestování pociťují a který je nutí chovat se tak, jak by se jinak nechovali, ale pak si myslím, že to také částečně souvisí se způsobem, jakým korporace a vlády lidem nabízejí cestovní ruch. Proto nejsem velkým příznivcem masové turistiky. Jejím cílem je dostat lidi na místo, kde se mohou opít, přejíst, nadměrně konzumovat. Je to jako připravit je na selhání,« vysvětlila.
Dilleteová tvrdí, že účast na místních zážitcích může návštěvníkům pomoci, aby si více uvědomovali, jakým způsobem se v dané destinaci chovají a jaký dopad mají na lidi, kteří tam žijí.
Vlády po celém světě se snaží omezit špatné chování zaváděním přísnějších zákonů, vytvářením oficiálních pokynů pro chování a ukládáním vysokých pokut. Labourt se však domnívá, že změnu musí provést sami cestující. »Říká, že ačkoli je pro více lidí cestování snazší, ne všichni jsou na dopady pobytu mimo svou komfortní zónu emocionálně připraveni, což by mohlo vysvětlovat nárůst asociálního chování,« píše BBC.
Dilletteová i Labourt se shodují, že náprava tohoto druhu chování nakonec spočívá ve změně myšlení, která by lidi vedla k tomu, aby si uvědomili, že cestování je v konečném důsledku výsada, že návštěva místa znamená, že jste hostem v cizím domě a že byste měli s lidmi z různých prostředí komunikovat ohleduplně a s respektem. »Cestovní ruch je opravdu zajímavý, protože má moc doslova změnit životy lidí,« říká Dilletteová. »Má moc vymanit lidi z chudoby, má moc spojovat lidi napříč kulturami, náboženstvími a jazyky, což bychom neměli, kdybychom nemohli cestovat. Ale jde o to, jak to děláte. Nechci, aby to bylo tak, že nikam nejezděte. Ale dělejme to s větším rozmyslem.«
(pk)
ILUSTRAČNÍ FOTO – pixabay