Ve Velké Británii dnes odstartovaly volby. Pokud se průzkumy nemýlí, zapíše se 4. červenec do dějin jako jedna z nejhorších volebních porážek vládní strany v britské historii, napsal server POLITICO.
22. května vyhlásil premiér Rishi Sunak předčasné parlamentní volby a spustil tak šestitýdenní kampaň, která skončila ve středu.
Vzhledem k tomu, že jeho Konzervativní strana (toryové) po 14 letech u moci zaostává v průzkumech o více než 20 procentních bodů, doufal, že toto překvapivé rozhodnutí zastihne opoziční labouristy v úzkých.
Série kontroverzí v kampani, od premiérova předčasného odjezdu z oslav Dne D v Normandii kvůli natáčení televizního rozhovoru až po obvinění kandidátů toryů z využívání interních informací k sázení na datum voleb, však ke snížení náskoku příliš nepřispěla.
Průzkumy veřejného mínění v posledních dnech trochu kolísaly, ale shodně předpovídají vítězství labouristů, které by překonalo i vítězství expremiéra Tonyho Blaira z roku 1997.
Dolní sněmovna, jediná volená komora britského parlamentu, má 650 křesel – 543 v Anglii, 57 ve Skotsku, 32 ve Walesu a 18 v Severním Irsku. Strana tedy musí získat 326 křesel, aby získala většinu, i když v praxi je laťka pro získání funkční většiny z různých důvodů nižší.
V Anglii a Walesu se odehrává především souboj mezi labouristy a konzervativci. Očekává se, že centrističtí liberální demokraté po letech získají velký počet toryovských křesel v částech jižní Anglie, kde labouristé nejsou konkurenceschopní. Očekává se, že pravicový nováček Reform UK – vedený spojencem Donalda Trumpa Nigelem Faragem – sebere řadu tradičních hlasů toryům od lidí naštvaných na Sunakovu vládu, ale díky širokému rozložení pravděpodobně nezíská mnoho křesel přímo.
Ve Walesu má několik křesel tradičně nacionalistická strana Plaid Cymru. A levicová Strana zelených by mohla dosáhnout jednoho nebo dvou symbolických zisků v rukou labouristů, kteří se přiklonili ke středu.
Ve Skotsku je to složitější – Skotská národní strana, která podporuje nezávislost, byla dlouho na míle vpředu, ale očekává se, že po sérii skandálů letos ztratí. Kromě toho se letos téměř všechna křesla volí v nových hranicích, což ztěžuje srovnávání s minulostí.
Hlavní britské strany v Severním Irsku nejsou, to má vlastní kandidátní listinu stran uspořádanou zpravidla podle nacionalistického nebo unionistického klíče.
Průzkumy předpovídají labouristům v Anglii a Walesu drtivé vítězství a toryům porážku a ztrátu křesel zastánců nezávislosti ve Skotsku. Ve Spojeném království platí systém »first-past-the-post« (většinový volební systém či systém prvního v cíli), kdy se Dolní sněmovna skládá z 650 minivoleb, v nichž se volí jeden poslanec.
Velká pozornost se proto soustředila na víceúrovňová průzkumy. Tyto průzkumy se liší podle jednotlivých křesel, ale všechny předpovídají zdravou většinu labouristů.
Ve 22.00 hodin v noci BBC zveřejní svůj slavný hromadný »exit poll« voličů, kteří opouštějí volební místnosti. V posledních letech byl tento průzkum velmi přesný, až na několik výjimek.
Na exit poll se však nebude nutné spoléhat dlouho; hlasy ve všech 650 britských volebních okrscích se sčítají přes noc a přibližně dvě třetiny z nich se očekávají mezi třetí a pátou hodinou ranní.
To znamená, že do dvou hodin ráno bude přehled o tom, zda exit poll odpovídá skutečnosti, a pokud se průzkumy nemýlí, labouristé by pravděpodobně překročili hranici 326 křesel nedlouho po čtvrté hodině ranní.
A mohla by to být rekordní noc. Mezi rekordy od roku 1900, které jsou potenciálně ve hře, patří:
Největší většina pro vládu jedné strany – 210, toryové v roce 1924;
Nejvíce křesel – 418, labouristé v roce 1997;
Nejnižší podíl hlasů pro konzervativce – 30,7 %, 1997;
Nejméně křesel pro konzervativce – 156, 1906;
Nejvíce křesel pro liberální demokraty – 62, 2005;
Největší celostátní příklon k labouristům – 12 %, 1945;
a žádný současný premiér nikdy neztratil svůj mandát v parlamentních volbách – tedy osud, který by podle některých průzkumů mohl potkat Rishiho Sunaka.
Předání moci po porážce v britských volbách probíhá závratnou rychlostí. Pokud toryové prohrají, očekává se, že Sunak odcestuje zpět do Londýna v pátek kolem svítání. Pokud labouristé získají většinu, očekávalo by se, že Sunak přednese pozdě ráno na schodech budovy č. 10 projev na rozloučenou a poté se nechá odvézt do Buckinghamského paláce, aby podal králi Karlovi demisi.
V případě vítězství labouristů by pak Keira Starmera odvezli do Buckinghamského paláce, kde by ho král při osobním setkání vyzval k sestavení vlády. Období mezi premiéry obvykle trvá až hodinu.
Odpoledne přivítá nového premiéra na Downing Street 10 tajemník vlády Simon Case a většinu dne stráví jmenováním svého kabinetu, což je veřejná podívaná, při níž se ministři procházejí po Downing Street, aby se dozvěděli svůj osud. Většina z nich – ale ne všichni – budou mít za sebou stínovou práci v opozici.
V následujících dnech bude nový premiér jmenovat nižší ministry, povede další telefonáty a napíše »dopisy poslední instance« velitelům čtyř britských jaderných ponorek, v nichž jim sdělí, jak mají reagovat, pokud dojde k totálnímu útoku, který ho učiní neschopným velet.
Pokud Sunak prohraje, mohly by o víkendu začít přijíždět stěhovací vozy, které by ho měly vystěhovat z bytu na Downing Street, kde v současnosti žije se svou ženou a dcerami, a připravit ho na nastěhování Starmerse.
(cik)