Energetický expert Vlk: Odstavují se uhelné elektrárny, ale co se udělá s lidmi!?

Energetický expert Vladimír Vlk od roku 2007 pracoval ve státní správě, a to na ministerstvu životního prostředí ve funkci ředitele Odboru udržitelné energetiky a dopravy, ze které v červnu 2009 přešel do funkce poradce ministra. Od roku 2011 do roku 2012 byl externím poradcem ministerstva životního prostředí, kde se podílel na hodnocení aktualizace státní energetické koncepce a energetické bezpečnosti. Rovněž je členem Evropské environmentální agentury pro oblast energetiky se sídlem v Kodani. Od roku 2014 do roku 2017 byl poradcem pro oblast energetiky na ministerstvu průmyslu a obchodu a od června 2014 do února 2016 byl členem dozorčí rady ČEZ, a. s. V letech 2017 až 2019 byl členem Rady Energetického regulačního úřadu. V současné době radí lidem nejen v Roudnici nad Labem, kde žije, ale věnuje se také energetickým analýzám a neváhá z odborného hlediska hodnotit situaci ve svém odborném ranku. Jako v následujícím rozhovoru, který není k současné vládě Petra Fialy (ODS) příliš pochvalný…

Pane inženýre, jak mi vysvětlíte, že na burze cena elektřiny stoupá, ale ČEZ zákazníkům v dopisech oznamuje, jak budou mít elektřinu zlevněnou. Existuje přímá úměra mezi cenou na burze a tím, co platí koneční spotřebitelé, nebo je to mýtus?

Problém je, že obchodník nabízí konečnou cenu energie, ve které jsou zahrnuty jak silová elektřina, tak i regulační část elektrické energie. Což jsou poplatky za distribuci a za přenos v soustavě, to je jedna zásadní věc. A druhá, co na burze probíhá, je cena silové elektřiny. A ta se už dneska pohybuje kolem 95 až 100 eur za jednu megawatthodinu, což znamená, že zákonitost poptávky a nabídky na trhu s elektrickou energií evidentně nefunguje a že ceny, které vznikly od roku 2021, kdy se zvedaly, byly dané spekulací na trhu a všichni obchodníci na tu spekulaci přešli.

Druhý moment, který musím zmínit, je ten, který se neustále skloňuje – že máme nejdražší elektrickou energii. Ona je to pravda, protože obchodníci u nás mají větší marže než ti zahraniční. Takže se na celou věc musí pohlížet z tohoto hlediska.

Podobně je to i u zemního plynu. Otázka zní, jak to s ním bude dál, protože my chceme dělat rozvoj zemního plynu. Dneska se cena, která je na burze, pohybuje kolem 30 až 35 eur za jednu megawatthodinu, tzn., že nepatrně stoupá, protože nejníže byla někde na 28 eurech za jednu MWh. Ale tím, že je to pořád vysoko, což si obchodníci uvědomují, začínají ceny snižovat. Takže prokazují, jak velké měli marže. Proto je to neuvěřitelné konkrétně u ČEZu, že byly ty marže tak vysoko nasazené, a nyní jsou schopni zlevnit, aniž by se snižovala cena na burze, konkrétně silové části elektrické energie.

Koho je to tím pádem obžaloba? Vlády? Energetického regulačního úřadu? Nebo ještě někoho jiného?

Co se týká ERÚ, tak provádíme analýzu a už dnes vám mohu s jistotou říci, že 70 procent zákazníků regulátorovi nevěří. Osmdesát procent z nich říká, že je zbytečný, že tady nefunguje a že by se měl chovat jinak.

Já naopak zastávám názor, že regulátor je potřeba, ale musí pracovat tak, jak pracovat má. To znamená, aby ochraňoval konečné zákazníky, což se momentálně prostě neděje. A aby skutečně začal vytvářet zásady, jak by se měla regulovat cena elektrické energie. Bohužel tady je jeden velký problém – že obchodník nemůže být regulován.

Regulátor reguluje pouze cenu distribuční a přenosové soustavy. To znamená, jak distribučním společnostem, tak i přenosového ČEPSu. Ale obchodníci jsou prostě netknutí.

Tím, co může jejich regulaci ovlivnit, je tarifikace. Zkrátka nastavit tarifikační skupiny tak, aby obchodníci byli svým způsobem omezovaní, a tam by regulátor měl fungovat. Chyba byla v tom, že se v roce 2019 zastavil systém změny tarifikace a teprve teď se regulátor probudil a tvrdí, jak bude nastavovat nové tarifikační struktury a skupiny.

A role vlády? Jak ji vidíte v tomto směru?

Vláda by samozřejmě měla hrát aktivní roli. Už provedla zastropování cen, ale to bylo u obchodníků. Což de facto nic nevyřešilo a naopak ti obchodníci, kteří by mohli prodávat levněji, využili zastropované ceny, protože byla uzákoněná, a šli s cenou nahoru.

Zastropování tady mělo probíhat tak, jak tomu bylo ve Francii – u výrobců. Já vím, že je to trošku složitější, protože všichni tvrdili, že výrobce musí prodávat na burzu. Ale ono to tak není! Dokonce se prokázalo, že v roce 2022 už výrobci na burzu prodávali míň. Nejvíc tam prodal ČEZ, ale soukromí výrobci už si to prodávali bilaterálními dohodami, čili šli mimo burzu.

Vláda přijala usnesení, že v období 2030 až 2033 pozastaví výrobu elektrické energie z uhelných elektráren. Jak se konec uhlí dotkne zrovna vašeho, Ústeckého kraje? Předpokládám, že je na obzoru i velký sociální problém…

Já dodám, že do toho vstupují ještě emisní povolenky, které se zdražují. V současné době se cena pohybuje mezi 50 a 60 eury za tunu a otázkou je, jak teda dál.

Navíc jsme pořád na uhelné energetice závislí. Pořád ještě vyrábíme 40 % elektrické energie z uhlí. A když ministr Síkela říká, že si to dovezeme, musím přemýšlet, odkud to chce dovézt. Ona ta Evropa nebude mít hlavně v zimním období přebytky.

Když se podíváme na Německo, to se začíná potýkat se svými problémy, protože má dohody s Rakouskem a spoustu elektrické energie v zimním a letním období vyváží do Rakouska. Jednoduché to není ani na Slovensku. Slováci teď finišují, aby zprovoznili další bloky v Mochovcích pro výrobu na jádru, ale visí otazník, jak to bude vypadat s Jaslovskými Bohunicemi, jestli je budou dál provozovat, nebo je budou muset odstavit. Takže i Slováci se budou potýkat s nedostatkem elektrické energie.

A co se týká Polska, to se začíná uzavírat. Samozřejmě, oni mají uhelné elektrárny. A jedna věc, kterou udělali dobře, je, že si vyjednali v Bruselu výjimky, co se týká uhelných zdrojů. To my jsme schopni nebyli, a to vytýkám Fialově vládě. Ona to svádí na předchozí kabinet Andreje Babiše, což je do jisté míry taky pravda, každopádně si Česká republika žádné výjimky nevyjednala, jinak bychom byli na jiné platformě.

To je jedna věc. A druhá, že pokud by se zdražovaly emisní povolenky, tak je otázka, co dál. ČEZ deklaruje, že bude odstavovat uhelnou elektrárnu v Prunéřově, která jede deset let. Tušimická elektrárna jede asi o pět let déle, tedy patnáct, ale otázka je, jak tedy tou cestou dál. Chtějí plynofikovat elektrárny i teplárny, přitom my nemáme dodávky potrubního zemního plynu. Ty jsou zastavené. My tvrdíme, že s Gazpromem se už smlouvy nebudou zavírat, takže budeme závislí na dodávce LNG, který do Česka bude proudit německými plynovody, a s tím bude největší problém, jaké ceny za přenos zemního plynu nastaví německý regulátor. Víte, že nás teď vyděsilo, jak vysoké ceny Němci nastavili, projednávalo se to a od příštího roku dojde ke snížení distribučních cen. Ale pořád budeme závislí na tom, z jakého terminálu budeme odebírat LNG. Dneska máme někde kolem osmi miliard kubíků spotřeby zemního plynu, a pokud se pojede podle plánu plynofikace, zvýší se nám spotřeba na 12 až 13 miliard kubíku, což musíme dovézt. A my jsme závislí na dovozu zemního plynu.

Pořád jsme se ale nedostali k tomu sociálnímu problému. Konkrétně k tomu, co tohle vše, o čem se bavíme, udělá se zaměstnanci…

Teď hrozí to, že se zastavuje těžba na lomu Československé armády kvůli limitům. Severočeská energetika Pavla Tykače, která obhospodařuje lom ČSA, říká, že se se zaměstnanci dohodla, dala jim mzdy a dá jim náhradní zaměstnání. Dobrá, ale nikdo si už neuvědomuje, jak to bude, když se omezí provoz dalších uhelných elektráren a uhelných zdrojů. V ten moment tu máme opětovné propouštění. A Ústecký kraj pro to nic nedělá. V září budou volby a na ty se nyní všichni soustředí. Otázka je, jak dopadnou, ale je jisté, že rok 2025 bude v této oblasti velice kritický a bude se to muset začít řešit ve spolupráci se státem.

A mně se nelíbí jedna věc. Že se na jednu stranu deklaruje, jak se odstaví uhelné elektrárny, ale na druhou stranu nikdo neříká, co se udělá s lidmi, kteří jsou v této sféře zaměstnaní. A to už je politická věc. Tady by měla nastoupit sociální demokracie a začít to politicky řešit. Jenže současná SOCDEM nic nečiní, jen mluví o odstavení uhelných zdrojů mezi lety 2030 až 2033. Fialova vláda nemá ani připravenou strategii. Hlavně se to nechává na těch dolech a vzkazujeme, ať si to vyřeší jejich majitel. Ale nikdo si neuvědomuje, že to uhlí, které je v zásobě v podzemí, nepatří žádnému Tykačovi, ale státu. Tam je dohoda, že když těžař vytěží daný nerost, má právo ho prodávat a je to jeho vlastnictví. Ale to, co je v zemi, patří státu. A otázka je, jak se k tomu stát postaví a jestli odepíše disponibilní zásoby, ale potom už nemůžeme počítat s nějakými zásobami svého nerostu, což je uhlí.

Naštěstí si to uvědomuje Česká suverenita sociální demokracie a ve svojí energetické komisi připravuje strategický plán k pozvolným útlumům uhelných zdrojů a se zachováním uhelných zásob pro budoucí časy.

Velkým tématem je komunitní energetika. Podle některých expertů by měla jednak probudit větší zájem o větrné elektrárny a jednak je česká legislativa v tomto ohledu jedna z nejlepších v Evropě…

Tady je potřeba zmínit několik věcí. Nedávno jsem o tom u nás v regionu diskutoval, protože u nás přímo v okolí ve Mšených Lázních přišli s tím, že budou stavět 18 větrných elektráren – 213 metrů vysokých. To znamená, že to bude ještě vyšší než hora Říp, na kterou se dá koukat, takže je to i v krajinné oblasti Podřipska zásadní věc. A navíc je tu obrovský tlak ze strany komory obnovitelných zdrojů, aby se stavělo.

Já tvrdím jednu věc, že lidé si pletou pojmy. Co to je komunitní energetika a komunální. Komunitní energetika znamená, že si vytvořím určitou komunitu, v níž vyrábím a spotřebovávám energie. Když bych to zjednodušil, tak ve městě budou třeba dvě tři komunity, které budou nějakým způsobem nabízet elektrickou energii, kterou vyrobí, popřípadě i teplo, ale de facto to pak budou muset zahrnout v rámci městské energetiky, která je komunální, a tam musí vzniknout nějaká propojenost. A v rámci komunálu je potřeba domluvit, aby daní lidé měli určité výhody.

Úplně ale nerozumím tomu, jak to máme vše lépe zařízené než v zahraničí. Komunální energetika funguje velice dobře v Německu, kde na tom celou energetiku dříve stavěli. Rozvíjela se na základě velkých měst a firem, které na základě závodní a provozní energetiky dodávaly teplo i obyvatelům, což u nás byl příklad Bati za první republiky ve Zlíně, kde vystavěl velký centrální zdroj a pak si do svých domků dodával teplo a tím je vytápěl. Takže to byly první vlaštovky centralizovaného zásobování teplem. A říkat dnes, jestli jsme v tomhle směru lepší než ostatní země, považuji spíše za propagandu, aby do toho lidé šli.

Řeknu příklad z Roudnice nad Labem, kde působím. Tam jsme se se starostou dohodli, že oni si musí nechat zpracovat ve městě územní energetickou koncepci, aby to mělo hlavu a patu a vědělo se, co a jak dál. Protože větrníky můžete stavět někde na okraji měst, nikdy ne uvnitř, na rozdíl od solárů, jež lze stavět na budovách, které jsou v centru města nebo obce. A otázka je, jak se vůbec domluví, protože vím, že investoři do větrné energetiky občanům nabízejí výhodné ceny a říkají, »my vám dáme jeden milion za to, že postavíte jeden sloup«, což je svým způsobem úplatek. Nevím, jakou formou jim to chtějí dát. Každoročně dostanete nějaký dar? Nebo jak to bude?

A pak se ještě lidem slibuje, že se jim zlevní elektřina. Jakým způsobem? Uvnitř komunity nějakého obchodníka? Ale problém je v tom, že energetika z obnovitelných zdrojů je nestabilní. Co se stane, když mi přestane foukat? Pak musím energii brát z distribuční sítě a dohodnout se na volné kapacitě v daném území včetně přenosové soustavy. A to jsou služby, které jsou regulované Energetickým regulačním úřadem.

Na konferenci Česko na křižovatce II v polovině června v Praze řekl premiér Petr Fiala, že vláda bude mít do konce srpna jasno, kolik jaderných bloků se v Česku bude stavět na základě současného tendru na jejich budování. Francouzská firma EDF a jihokorejská KHNP podala nabídky na jeden až čtyři bloky. Prosím o váš odborný komentář…

Víte, já jsem se musel bavit, když jsem poslouchal debaty Fiala vs. Babiš, kdy se ti dva dohadovali, kdo z nich vytvořil rozvoj jaderné energetiky. Já jsem pamětník a vzpomínám si, že jsme toto řešili, když jsem byl poradce ministra Mládka, za něhož se vymyslely ty Dukovany. Protože se řeklo, co když bude decommissioning, tedy že se budou muset vyřazovat jaderná zařízení, což i Dana Drábová říkala, že neví, jestli se budou prodlužovat životnosti bloků postavených v 80. letech minulého století.

Navíc už Petr Nečas za svého premiérování řekl, že se jaderné elektrárny stavět nebudou. To bylo pod tlakem Německa, jestli si dobře pamatujete, a to byl také jeden z důvodů, proč Martin Roman skončil jako generální ředitel ČEZu. Po nástupu Sobotkovy vlády se mluvilo o dvou blocích v Temelíně, a později se řešilo, že se nejdřív udělají Dukovany a uvidí se, co dál. Samozřejmě, kdyby se postavily jenom Dukovany a odstavily se tam stávající jaderné bloky, tak by byl pořád 500 MW nedostatek instalovaného výkonu oproti současnosti. To si nikdo neuvědomuje.

Pak se také diskutovala dostavba dvou bloků v Temelíně. Tam to bylo plánované na čtyři bloky a postavily se dva, což bylo rozhodnutí začátkem devadesátých let. A teď o tom mluví premiér Fiala, že všechno připravila jeho vláda. A pokud nyní říkají, že ještě v Dukovanech postaví druhý blok, jsem velice překvapený. Zatím máme povolení od Evropské komise, které je na jeden dukovanský blok o výkonu 1200 MW.

Takže jenom abych to doplnil, musím říci, že premiéra Fialu chápu, vždyť říká jen to, co mu někdo poradil. Navíc na rozhodnutí postavit nové jaderné bloky má zásluhu i Babišova vláda. Teď to sice ministr Síkela bere jako hotovou věc, ale ono to všechno nebude tak jednoduché, a hlavně to bude stát obrovské finanční prostředky. Vláda musí vymyslet, kde je vezme, jestli se zaúvěruje, a hlavně komu budou patřit ty jaderné elektrárny. Pořád se říká, že to bude součástí ČEZu, ale teď ještě není dořešeno jeho vyčlenění, takže můj názor je takový, že bychom to měli udělat jako Francouzi. Čili aby stát odkoupil akcie od minoritních akcionářů, aby skutečně stoprocentním vlastníkem ČEZu byl stát.

Nedávno jsme přinesli na iportaL24.cz rozhovor s investigativní novinářkou Alenou Maršálkovou ohledně jejího boje proti uložišti jaderného odpadu v jižních Čechách. Co si o tom myslíte?

Já to vezmu ze dvou rovin, protože já jsem v tomhle ohledu velký pamětník. Řešilo se to v době, kdy jsem působil na ministerstvu životního prostředí, ale o hlubinném jaderném úložišti se začalo mluvit už kolem roku 2000, když byl ministrem Miloš Kužvart. Přiznám se, že nemám rád slovo odpad, protože když to vezmete do důsledků, je to částečně vyhořené palivo. Lidé by měli vědět, jaká je vůbec technologie, když vyndám palivo z reaktoru. Kam ho dávám, jak s ním nakládám a kam ho ukládám.

A co se uložišť jako takových týká, řeší se to opravdu 25 let, kdy se o tom diskutuje a hledají se různé lokality. Pamatuji si, když tehdejší starosta Týna nad Vltavou říkal, »já jsem pro rozvoj energetiky, ale my tady nechceme mít úložiště«. Plně to chápu, ale dokud se nevyřeší konec palivového cyklu, může být rozvoj energetiky v České republice problémem.

Takže se to pořád odsouvá, samozřejmě se to řeší, ale já chci odpovědět na otázku, jestli je to tak nebezpečné.

Palivo v současné době zůstává v meziskladech vyhořelého paliva. Nejdřív jde do bazénu vyhořelého paliva, kde se ochlazuje. Tam ještě následuje beta rozpad. Protože když to vytáhnu z reaktoru, tak zastavím řetězovou reakci, ale pak je tam vyzařování, takzvaný beta rozpad, kdy se uvolňuje teplo. Takže vedle se ještě chladí palivo a pak putuje do speciálních kontejnerů a dává se do meziskladů vyhořelého paliva, které jsou v areálech jaderných elektráren. Odtud by se to mělo vést do hlubinných úložišť, ale další věc je, že ve světě se razí technologie a hledá se, jak to palivo dál využít. Ze super rychlých reaktorů by se řetězová reakce, to znamená teplo, dalo využít na další výrobu páry, která by poháněla turbíny.

Nicméně chápete lidi, kteří bydlí 350 metrů od úložiště, že mají strach?

Já jsem ten váš rozhovor četl. Připadá mi to už jako velký nesmysl. Jestli úředníci SÚRAO řekli, že neexistuje povinnost nahradit dotčenému vlastníkovi újmu a že tam jen postaví obrovskou stěnu, tak to vnímám jako velmi necitlivé jednání. Takhle by se neměli chovat! Měli by těm lidem říct – podívejte se, jestli se tady něco opravdu děje, tak stát by měl od vás vše za plnou hodnotu odkoupit. V momentě, kdy to tam bude zabrané, musí tam existovat i ochranné pásmo. Úložiště musí být hlídané. To přece nejde, že si tam každý bude chodit, jak se mu zlíbí nebo nezlíbí. Musí to být pod neustálou kontrolou, tam nebude mít přístup kdokoli. Přirovnal bych to k tomu, jako by tam byly hrobky a hrozilo, že je někdo bude vykrádat. Zkrátka se to musí bedlivě hlídat, takže mi připadá přitažené za vlasy, že 350 metrů od této oblasti by měl stát rodinný dům. To mi přijde neuvěřitelné! A pokud to tak je, stát by měl okamžitě začít jednat s těmi majiteli příslušné nemovitosti a odkoupit ji, jak jsem již řekl, za plnou hodnotu. Takovou, aby si její majitelé mohli postavit nový dům v jiné lokalitě, kde není riziko ohrožení.

Petr Kojzar