Rozhovor s předsedou Zemědělského svazu ČR Martinem Pýchou
Agrární komora ČR a Zemědělský svaz ČR před několika týdny spustily kampaň »Zastavme vládní agrohazard!« Proč?
Chceme informovat českou veřejnost o tom, že díky nesprávné politice současné české vlády v sektoru zemědělství je ohrožena produkce některých českých potravin. Týká se to především investičně a provozně náročných výrob, jako např. významné části chovů prasat a drůbeže. Potraviny z těchto zdrojů by se k nám pak musely mnohem více dovážet ze zahraničí, a to za světové ceny, které jsou mnohdy vyšší než ceny našich zemědělců.
Podstata problému spočívá v tom, že vláda krátce po svém nástupu během několika dní upravila strategický plán českého zemědělství do roku 2027, ve kterém nastavila nejvyšší přesun prostředků od produkčních zemědělců v celé Evropské unii. Díky tomu budou tyto střední a větší zemědělské podniky významně ekonomicky znevýhodněny. Budou muset na tento handicap reagovat tím, že zavřou oblasti výroby, jež nejsou ekonomicky rentabilní, a které doposud díky podporám zachovávaly. To si nyní ale už nebudou moci dovolit.
To ale není jediná hrozba pro výrobu potravin u nás, že?
Situace je samozřejmě mnohem složitější. Vrcholné orgány EU v loňském roce schválily novou Společnou zemědělkou politiku (SZP) na léta 2023 až 2027, do níž nechaly zapracovat hlavní principy Zelené dohody pro Evropu. Cílem Zeleného údělu, jak je tento projekt někdy nazýván podle anglického názvu Green Deal, je dosažení klimatické neutrality do roku 2050. K jeho uskutečnění by mělo dojít především snížením emisí skleníkových plynů do roku 2030 na úroveň 55 procent oproti roku 1990. Tento projekt ve skutečnosti znamená, že jeho realizací by se změnilo nejen hospodářství celé Evropy, ale prakticky i život celé společnosti. V průmyslu, zejména v energetice, vidíme tendenci co nejdříve opustit používání fosilních paliv ve prospěch obnovitelných zdrojů, v zemědělství pro změnu orientaci na ekologické zemědělství, výrobu biopotravin, ale i snahu omezit produkci potravin úbytkem orné půdy ve prospěch trvale zatravněných porostů apod.
Ovšem, jak říkáme my, produkční zemědělci, ve skutečnosti to znamená, že dojde k výraznému snížení zemědělské produkce, což je, mimochodem, i důsledek ekologizace zemědělství, kdy jeho produkce obvykle poklesne až o 50 procent oproti běžné produkční zemědělské výrobě.
K tomu mohu jenom dodat, že lidé potřebují k životu nakrmit a nasytit. Bude-li na evropském trhu, a tím i na českém trhu, méně potravin z vlastních zdrojů, musí se chybějící potrava nahradit dovozem ze zahraničí, a to mnohdy za vyšší ceny, protože zmizí domácí konkurence. Navíc, o potravinách ze třetích zemí, o jejich kvalitě a zdravotní nezávadnosti prakticky nic nevíme.
Vraťme se ale k nám. Podle vás tedy současná česká vláda nesprávně nastavila Strategický plán SZP pro Českou republiku. Můžete to přiblížit?
Největším negativem Strategického plánu SZP je tzv. redistributivní platba ve výši 23 procent. To se týká převodu částí příjmů od středních a velkých zemědělských podniků ve prospěch malých zemědělců, především rodinných farem. Přitom EU stanovila, že tato redistributivní platba by měla být ve výši minimálně deseti procent rozpočtu. Ale, současná vláda to změnila na 23 procent! Výsledkem je, že Česká republika má nejvyšší redistributivní platbu v celé EU, zatímco většina zemí EU ji má ve výši 10 až 12 procent.
To pro nás, produkční zemědělce, znamená, že střední a velké zemědělské podniky budou mít výrazně nižší příjmy. Důsledkem nakonec bude, že ekonomické ztráty donutí zejména střední firmy (ty velké to nakonec ustojí) rušit ztrátové provozy, a to zejména v živočišné výrobě. Ta je, obecně vzato, ztrátová a firmy si ji dotují ze své ziskové rostlinné výroby. Zemědělské podniky budou postupně rušit chovy, a to nejprve prasat a drůbeže, o něco později i skotu.
Skutečnost, že si to naši produkční zemědělci nevymýšlejí, potvrzují jejich výpočty na dotační kalkulačce, kterou koncem ledna zveřejnilo ministerstvo zemědělství. Podle toho, co uvádějí, jestliže se podniky začnou díky takto špatně nastavenému Strategickému plánu SZP propadat do ekonomické ztráty, budou muset řešit situaci formou krizového řízení, aby svůj podnik dostali do kladných čísel. A to budou muset opravdu zavírat provozy a propouštět své zaměstnance.
Pro názornost uvedu jeden konkrétní příklad podniku, který nebudu raději jmenovat. Uvedený podnik obhospodařuje 1500 hektarů zemědělské půdy. Dosud dostával dotaci cca ve výši 5200 korun na hektar, nyní to bude jen 2200 Kč/ha. Při průměrné ziskovosti zemědělských podniků 2600 Kč/ha, jde o propad příjmů tohoto podniku o 3000 Kč/ha a jeho čistou ztrátu ve výši 400 Kč/ha. To představuje roční ztrátu ve výši 600 000 Kč. Na to může vedení tohoto podniku reagovat jediným způsobem, to je zrušením chovů hospodářských zvířat a propuštěním nadbytečných zaměstnanců. Dál se bude věnovat jen pěstování nenáročných plodin, tedy ziskové rostlinné výrobě, což obvykle, až na pár výjimek, činí právě malí zemědělci, jimž je přesměrování dotací určeno.
Z toho, co jste zde uvedl, vyplývá, jak to asi bude vypadat se ziskovostí českého zemědělství v příštích letech?
Kromě takto nastavených ekonomických podmínek, jak nám je nastavila EU a výrazně prohloubila současná česká vláda, ziskovost zemědělství rovněž souvisí i s vlastní strukturou zemědělské výroby. Na základě historického vývoje je české zemědělství méně intenzivní a méně produkční, než je tomu v některých vyspělých západoevropských státech, jako např. ve Francii, Německu či v Nizozemí. Je to dáno tím, že u nás je oproti těmto státům nižší objem živočišné výroby.
Přirozeně, že je nutné vyvinout úsilí, aby naše zemědělství bylo i nadále ziskové, byť to není jednoduchá záležitost. Jenom připomenu, že to bylo v roce 2014, kdy Česká republika dosáhla maximální ziskovosti za dobu své existence. Ale od té doby nastal trend klesající ziskovosti s menšími výkyvy. Je to dáno tím, že se neustále zvyšují náklady, které se ovšem jen obtížně promítají do možnosti zvýšit výkupní ceny zemědělců. Mimochodem, v roce 2021 činil zisk našich zemědělců něco málo přes 2600 Kč/ha. Přitom tato suma je shodou okolností i dlouhodobým průměrem ziskovosti českého zemědělství.
Odbočme směrem k Bruselu. Co konkrétního našim zemědělcům přináší nová Společná zemědělská politika na léta 2023 až 2027?
Pokud jde o I. pilíř SZP, to je o přímé platby na hektar půdy, zemědělci musí splnit mnohem náročnější podmínky a mají větší povinnosti než dosud, a to zejména v ekologické oblasti. Přitom i díky naší vládou nastaveným podmínkám se u nás vytvářejí dvě odlišné skupiny zemědělců. V první skupině jsou farmáři, kteří hospodaří na ploše do 150 ha a ve druhé ti, kteří hospodaří na ploše nad stanovených 150 ha.
Mezi těmito dvěma skupinami vzniknou významné rozdíly v ekonomice jejich hospodaření. Protože, jak kvůli nové SZP, tak i Strategickému plánu SZP, se výrazně zhoršují ekonomické podmínky pro české produkční zemědělce. Důsledkem bude atomizace českého zemědělství, kdy se středně velké podniky, aby ekonomicky obstály v konkurenčním boji, budou atomizovat. To je ryze účelově se dělit na menší, do 150 hektarů, aby dostaly slíbené dotace, zatímco středním a velkým firmám tyto peníze budou chybět. Ministerstvo zemědělství ČR a Státní intervenční fond sice slibují, že si tuto atomizaci pohlídají, ale jaká bude skutečnost, to uvidíme. Každopádně, dělení středních podniků na menší znamená, že jejich konkurenceschopnost na evropském, potažmo světovém trhu bude oslabena. Vždyť například v hlavních, tj. potraviny produkujících zemích, mimo EU, dochází naopak v posledních letech k obrovské koncentraci v zemědělství.
Co by se podle vás mělo změnit?
Kombinace krácení rozpočtu a zároveň nastavení nejvyšší podpory ekoschémat, a současně nejvyšší redistributivní platby u nás, povedou k nejnižší základní podpoře českých zemědělců ve srovnání s kolegy z jiných zemí EU. Zároveň nastavení I. pilíře SZP, společně s nově nastavenými podmínkami, povede k tomu, že střední a velké zemědělské podniky spadnou do ztráty. Znamená to, že budou muset opustit produkci, která je nákladná a ztrátová. Kromě živočišné výroby budou rovněž uvažovat i o konci pěstování citlivých komodit, tj. například brambor či chmele, nebo rušení chovu koz a ovcí. Právě tyto komodity patří do kategorie ekonomicky náročné výroby. Faktem je, že v řadě našich podniků se již tak děje.
Musím rovněž upozornit, že dalším ekonomickým problémem, se kterým se v současné době naši zemědělci potýkají, je ohromný růst nákladů na rostlinnou a živočišnou výrobu, například jde o zdražení hnojiv, růst cen pohonných hmot, energií atd. To vede k výraznému zdražování zemědělské výroby, což se nakonec odrazí v koncových cenách pro spotřebitele. Právě v tomto případě by měla česká vláda rozhodným způsobem zasáhnout.
My, organizace zastupující produkční zemědělce, neustále vyzýváme vlády, to je i tuto současnou, aby byly u nás vytvořeny podmínky pro zajištění potravinové bezpečnosti a soběstačnosti. Zatím se tak neděje. To není příliš povzbudivé. Vždyť jenom fakt, že jsou na našem trhu prodávány potraviny z tuzemských zdrojů, vytváří tlak na výrobce potravin v zahraničí, aby své potraviny nenabízeli na našem trhu za vysoké ceny.
Od české vlády tudíž požadujeme, aby přehodnotila nesprávná rozhodnutí ve Strategickém plánu SZP, zejména výši redistributivní platby z 23 procent na původních deset s tím, že se to pokusí dodatečně vyjednat v Bruselu.
Pokud jde o jednání v Bruselu, jsme toho názoru, že ČR, by měla společně s některými dalšími státy EU předložit návrh na odložení Společné zemědělské politiky a přehodnoceni strategie »Od zemědělce ke spotřebiteli« neboli »Z farmy na vidličku«, a to ve vazbě na to, že další snižování produkce povede k růstu cen potravin.
Myslíme si také, že je mnoho důvodů, proč by se mělo u nás, ale i v Bruselu jednat o tom, že současná ekonomická situace, energetická krize, válka na Ukrajině, vytvořily prostor pro přehodnocení urychleného zavádění Green Dealu, a že by tento projekt měl být odložen do doby, až se situace v Evropě stabilizuje.
Miroslav Svoboda