Je to už padesát let, tedy právě dnes, kdy pět tzv. »údržbářů« vytáhla policie z jejich úkrytů v budově Wategate, kousek od Bílého domu, kde si svůj předvolební štáb udělali Demokraté. Pochopitelně ten den se ještě nevědělo, co je ve hře. Teprve za další dva roky a půldruhého měsíce nechutných tahanic, hledání i nehledání důkazů, zatloukání i prozrazování, se prezident Richard Nixon poroučel.
Šlo to rychle. Poslední důkazy byly takové, že se rozhodl doslova přes noc. Aby však nemohl být souzen, jeho nástupce v úřadu Gerald Ford mu stejně rychle udělil milost. Že vám to něco připomíná? No přece udělenou beztrestnost Borise Jelcina, ale to je jiná kauza a šlo o dobu mnohem pozdější. Prostě některé věci se nedějí jen jednou.
Tehdy, v tom případu starém padesát let jaksi tolik proklamované americké pojetí svobody a demokracie dostalo tvrdý zásah. Různé prohřešky různých amerických prezidentů se sice také často opakovaly a média si je nenechala ujít, ale toto byl zřejmě vrchol. Vzpomínám na stážistku Moniku Lewinskou, která také málem dokázala odstranit amerického prezidenta Clintona či Trumpův pokus zbavit se protizákonně nepříjemného protikandidáta vyšetřením ekonomických »aktivit« jeho syna na Ukrajině, které také překračovaly americké zákony. Snad jen toho, že se kauzu nepodařilo dotáhnout do konce, můžeme litovat.
Akce Wategate měla přece jen něco specifického. Zatím nesrovnatelné podlomení důvěry v americký demokratický systém. Tehdy, abych přiblížil problém těm, kteří zapomněli anebo nebyli ještě na světě, šlo o to, aby Nixonovi republikáni více věděli o akcích demokratů, a proto měl být v komplexu domů Watergate, kde sídlila demokratická předvolební elita, namontován odposlouchávací systém. Bylo to z dnešního pohledu dost diletantské, ale snahu o to nikdo nedokázal popřít. Možná, že v rámci toho, že i druhá strana »měla máslo na hlavě«, by Nixon z aféry vyšel »bez ztráty kytičky«, jenže tu byl senzacechtivý tisk. Ten donutil jednat, a tak se skřípěním zubů se jednalo. Neustále zatloukající Nixon musel nakonec přece jen abdikovat.
A poučení?
Ani americký prezident není neomylný Bůh. A pro svůj prospěch nebo prospěch svých lidí, tedy právě jeho podporujícího kapitálu, je schopen všeho. V našem případu šlo »jen« o lži a podvod. U George Bushe st. zase o slib, že NATO zůstane dál ve svých hranicích a na východ se nebude tlačit, u George Bushe ml. v jeho proklamované válce proti bezpráví a násilí to byly otřesné podmínky a mučení ve věznici Abú Ghrajba na Guantánámu (tam přes slib Obamy jsou vězni dosud), o čemž věděl, atd.
A ještě něco nám tu už padesát let z oné aféry zůstalo. Každá podobná kauza spojená se špiclováním dostává jméno odvozované od Watergate, např. Telecomgate, Rootkitgate, Hackgate… A ještě otázka: Myslíte, že současné sledování pod heslem »boje proti »fakenews« se jednou nebude nazývat Fialagate?
Jaroslav Kojzar