Babiš není Fico

Po sobotních prezidentských volbách můžeme Slovákům jen závidět. Potvrdily, že Slováci si opravdu většinově přejí změnu kurzu, odmítají zločinnou podporu válčení na Ukrajině, která pouze »plní břicha« akcionářům amerického zbrojního průmyslu a ukrajinské zkorumpované smetánce, a chtějí v čele státu takové politiky, kteří budou něco dělat především pro ně samé, pro zvyšování životní úrovně národa. Přirozeně se naskýtá otázka, proč se i u nás situace nevyvíjí podobně? Jsou snad Češi opravdu hloupější než Slováci?

Člověku se v první chvíli chce říci, že jo! Bylo by to podložené zkušenostmi s mnohými našimi spoluobčany. Pozor, teď vůbec nemluvím a ani neuvažuji o tuzemcích, kteří ze současné asociální, neoliberální a válečnické politiky těží, prostě jim to »sype«. Jde o ty ostatní, kteří dohlédnou jen pár metrů za plot své zahrádky, pokud ji tedy mají. Nicméně i Slováci v nedávné minulosti dokázali poctít svou důvěrou Matoviče, Hegera, Čaputovou, fandili Šimečkovi, tedy obdobám našich Fialů, Rakušanů, Jurečků, Pekarových, Pavlů ad. Jde jen o posun v čase. Takže v té větší či menší mozkové kapacitě Slováků a Čechů to nutně být nemusí…

Je to tedy otázka osobnosti v čele opozice? Bezesporu je, ale chce to trochu rozvést. Ono totiž záleží i na tom, jak ta opozice vypadá. Na Slovensku byl téměř od počátku tváří největší opoziční síly bývalý několikanásobný premiér, za kterého bylo Slovákům bezesporu líp. Nebylo pochyb, kdo je největším protivníkem tamní zaprodané vlády. V Česku je za lídra opozice také vydáván předchozí premiér, za kterého »bylo líp«. Rozdíl je ale markantní.

Odhlédněme od toho, kdo působí jako větší osobnost, zda ukoktaný Babiš, nebo charismatický Fico. Důležité jsou skutky. Ficovy kroky byly vždy ovlivněny jeho přirozeným sociálním cítěním. Konzistentní je po celý čas i jeho postoj k válce na Ukrajině. Chápe ji jako zbytečný konflikt mezi Slovany vyvolaný zájmy mocných zvenčí. Proto upřednostňuje mírová jednání před podporou konfliktu na úkor vlastního národa. Na to nemohou Slováci ve své většině neslyšet.

Premiérování Babiše přineslo také řadu sociálních vymožeností, polepšili si například důchodci, na které se do té doby kašlalo. Nutno ale říci, že motivací bylo hlavně udržet se u moci. Jinými slovy, dělal to pod tlakem koaličního partnera a zejména KSČM, která jeho vládě dala podporu. Jinak je to veskrze pravicový politik, který se nikdy netajit tím, že by klidně (a rád) šel do koalice i s ODS. K válce na Ukrajině se staví jednou tak, podruhé onak, jak se to hodí. »Bezpečnostní« smlouvu s Američany, jejíž podpis se rovná vlastizradě, ale podpořil. Doufat tedy v to, že s ním přijde zásadní změna, je iluzorní.

Mainstream Babiše »pronásleduje«, agentury mu okázale přidělují desítky procent podpory a společně vytvářejí dojem, že jedině on má sílu porazit demoliční pětikolku. Suma sumárum, Babiš se hodí. Je tu od toho, aby blokoval skutečnou opozici, zejména tu levicovou, a její osobnosti. Právě o tohle to má český volič proti slovenskému složitější. Líp může být jen tehdy, když to pochopí.

Ivan Cinka