Pomník básníka Karla Hynka Máchy na pražském Petříně je oblíbeným cílem zamilovaných dvojic. A nejen na 1. máje, svátek lásky. Bronzová socha, která byla odhalena 16. června 1912 je dílem význačného umělce Josefa Václava Myslbeka. Ne všem se ale líbí, podle některých má lehce obtloustlý mladík vonící k šeříku se skutečným Máchou jen málo společného.
Na petřínský vrch, oblíbenou městskou zelenou oázu, si lidé zvykli chodit s květinami, svíčkami a drobnými dárky, aby vášnivému básníkovi, poutníkovi, rodákovi z nedalekého Újezdu a jeho nesmrtelnému dílu Máj vzdali hold. Jak však tato tradice vznikla, se přesně neví.
Básníkovu sochu vytvořil Myslbek původně pro Litoměřice, kde Mácha krátkou dobu žil a nakonec i 6. listopadu 1836 v necelých 26 letech zemřel. Praze se však plastika poety, který se pravou rukou opírá o zídku a v levé drží šeřík, natolik zalíbila, že ji město instalovalo pod Petřín. Litoměřice měly ale slíbeno, že dostanou druhý odlitek, což se nakonec kvůli první světové válce nestalo.
K myšlence se téměř po 100 letech litoměřičtí vrátili a veřejnou sbírkou pokryli více než milionové náklady na výrobu „druhého originálu“. Socha našla v roce 2010, ve výroční rok Máchova 200. narození, místo na Mostné hoře v Litoměřicích. Původně byl básník pohřben na místním hřbitově, posléze byly jeho ostatky přemístěny na pražský Vyšehrad. V Litoměřicích má symbolický hrob.
Zhotovení pomníku si u Myslbeka objednal pražský vlastenecký spolek Svatobor v čele se spisovatelem Aloisem Jiráskem. Sochař na něm pracoval v letech 1910-1912. Na finálním ztvárnění celého díla se pak s Myslbekem podílel i architekt Antonín Balšánek. Sádrový model je dodnes zachován v pražské Národní galerii.
Zajímavostí je, že socha už při svém vzniku vyvolala rozporuplné reakce. Kritikům například vadilo, že Mácha stojí jako opilec, je málo zamilovaný až pasivní. Pravdou je, že jeho skutečná podoba není známa. Údajně měl Mácha středně vysokou postavu, vousy, snědou
pleť, tmavé oči a vlasy. Jeho pozdější zasmušilé, skoro mefistofelské vzezření ještě zdůrazňovalo výstřední oblečení.
Slavný patron zamilovaných dnes v petřínském parku není osamocen. Společnost mu dělají pomníky dalších osobností – básníka a spisovatele Jana Nerudy, houslisty Ferdinanda Lauba, skladatele Vítězslava Nováka či herečky Hany Kvapilové.
A ještě zajímavost – Mácha, respektive jeho socha je ústředním motivem slavné písně dua Soukup-Osvaldová v podání Lucie Bílé Láska je láska. Jen se tam zpívá, že »Mácha má štěstí, že je kamenej« – i Gabriela Osvaldová se již několikrát v médiích s úsměvem omlouvala. Ano, jak již bylo řečeno, socha je z bronzu…
(zr)