Analýza: Dům imigrantů Evropa aneb Al-hidžra

Mnozí lidé mají představu, že islám je jen náboženství a demokratická společnost má dodržovat náboženskou svobodu a vyznání víry. Ale v případě islámu je tato představa naivní a je důsledkem neznalosti islámu, neboť součástí islámu není jen náboženství, ale i světské záležitosti a politická ideologie. Je to ucelený totalitní systém zahrnující náboženské, právní, společenské, ekonomické, individuální chování a další normy, které musí každý muslim dodržovat od kolébky až do smrti. Přitom drtivá většina z těchto norem je zcela nekompatibilní s demokratickým systémem. Názorový pluralismus je zakázaný.

Islám je ve svém principu nereformovatelný. Umírněný může být jen muslim, který vědomě nedodržuje veškerá ustanovení islámu, protože pochopil význam osobní svobody a respektuje hodnoty demokratického systému. Stal se liberálním člověkem. Muslim, který se plně ztotožní s hodnotami demokracie, přestane být v očích ortodoxních islámských soukmenovců muslimem a stává se psancem nebo zrádcem, na kterého může být uvalena fatwa. Oficiální veřejná mírumilovná vystoupení některých muslimů odsuzujících násilnosti islamistů a snažící se vypadat tolerantně, ještě neznamená, že prezentují svůj skutečný názor. Většina muslimů projevuje dvojí postoj. Například Jásir Arafat byl mistrem této dvojí agendy. Otevřeně podporoval pluralismus a zatracoval násilný terorismus. A poté v tajnosti, za zavřenými dveřmi, terorismus podporoval. Ironií je, že Arafat, společně se Šimonem Peresem a Jicchakem Rabinem, obdržel v roce 1993 Nobelovu cenu za mír. Tato skutečnost ukazuje, že demokracie má špatně nastavenou funkci k rozlišování hodnot. Je zaslepená.

Fosílie středověku

Islám stanoví, že muslim vůči muslimovi má být bratrem a nesmí lhát, ale vůči nevěřícím (kuffár) je lhaní povoleno a to obzvlášť, když to slouží k prosazení islámských cílů. I nadále si islám zachovává vše z doby svého vzniku, a tudíž je fosílii středověku. To se odráží i v nevyváženém postavení ženy vůči muži, v právním systému nerespektujícím základní práva a svobody člověka atd. Mnohé koránské verše vyzývají k násilí proti nevěřícím. Mnozí, především neznalci islámu, nechápou, že právě mezi umírněnými muslimy se ve velké míře projevuje dvojí agenda jejich postojů. Svět po 11. září, po útoku na Světové obchodní centrum s využitím dopravních letadel, byl konsternován. Přesto oněch 19 sebevražedných aktérů, únosců letadel, bylo muslimy oslavováno. A je jim zcela jedno, že existují vážné námitky vůči oficiální zprávě vyšetřovací komise.

V lidské nátuře je zakořeněno na násilí odpovědět násilím. V islámských zemích je tato nenávist ještě umocněna islámským náboženským přesvědčením a obecně platnou nedůvěrou až nenávisti k západní civilizaci, která reprezentuje nevěřící v islám. Z historického pohledu je jejich nepřátelství k západnímu světu do jisté míry oprávněné. Západ do těchto oblastí přicházel se zbraní v ruce a vytvářel si z nich své kolonie. A byli to právě Američané, kteří pod heslem demokracie začali nařizovat, jak mají muslimové ve svých zemích žít. Vždy to začínalo stejně, a to podporou opozičních sil, které existují ve všech zemích, zvláště v těch islámských. Přitom míra stability islámských zemí je přímo úměrná míře autoritativního vládnutí, neboť islám je ve své podstatě totalitní systém. Islám ve svém principu nepožaduje demokracii ani západní pojetí lidských práv, ale jen pořádek ve jménu islámu. Svržení autoritativních či despotických vlád pod taktovkou Západu vedlo vždy jen k chaosu a ke krvavému bratrovražednému boji – např. Irák, Libye atd. Export západní demokracie do těchto zemí nefunguje. S tímto faktem se pojí otázka: Pokud my nechceme žít podle islámu v Evropě, proč nutíme muslimy žít ve svých islámských zemích podle našich pravidel?

Loajalita nepatří zákonům a společnosti, ale jen Alláhovi

Radikální islám je plně oddán ničení západních hodnot, a to je pro demokracii vážný problém. Například Hamás má dnes největší infrastrukturu ze všech teroristických organizací, které působí v USA. Nechtějí být součástí amerického způsobu života, nechtějí respektovat demokratické principy, ale zároveň je umně využívají k realizaci svých cílů. Příkladem je svoboda slova, kterou se imámové ohání při svých nepřátelských kázáních proti západnímu systému v zemích, do kterých, ač nikým nezvaní, dobrovolně přišli. Nechtějí být součástí naší kultury. Nechtějí se integrovat do systému, který je přijal a poskytl jim všechny své výhody a práva. Mnozí vykřikují, že jejich loajalita nepatří zákonům a společnosti, která je přijala za své, ale jen Alláhovi a jeho zákonům uvedených v Koránu a ve svatém právu šaría. Samozřejmě, že ne všichni muslimové jsou stoupenci radikálního islámu. Nejsou všichni islamisté. Ale pravdou je, že dnešní demokratická společnost byla infiltrována těmito muslimy. Žijí mezi námi a ne vždy je dokážeme jasně identifikovat. Západní společnost se musí probudit, neboť se sama škrtí politickou korektností.

Politickou korektnost zplodily mocichtivé politické elity zcela odtržené od reality. Ve jménu tohoto praporu se dnes potlačují odlišné názory, úmyslně se zamlčuje nebo překrucuje pravda, skrytě se nastavují různé cenzurní mechanismy, hlásá se tolerance vůči netolerantnímu islámu a živí se naivní a nepravdivá představa, že vstřícnost k islámu pomůže k integraci muslimů do západní společnosti. Jedná se o mainstreamovou skandální manipulaci s veřejným míněním. Islám nelze integrovat do demokratické společnosti, neboť se jedná o dva antagonistické systémy. Hodnoty obou systémů jsou vzájemně nekompatibilní.

Z politického islámu se zrodil islamismus. Jeho cílem je návrat k původnímu čistému islámu nastolením islámského řádu. Islamismus nelze ztotožňovat s terorismem, přestože se v některých případech využívají jeho metody. Islám všechny formy ozbrojeného boje vedené ve jménu islámu považuje za džihád. Ne vždy se dnešní džihád prosazuje násilím. Ke slovu se dostávají i jiné formy, jako ekonomická a politická podpora, využití či spíše zneužití demokratických pravidel a institucí, navyšování počtu muslimů pomocí vysoké plodnosti muslimek, výstavba mešit a na ně navazujících škol a vzdělávacích center, ve kterých dochází k propagaci islámské ideologie, často zaměřené na radikalizaci mladých muslimů.

V roce 2005 uvedla Česká televize dokument ostravského studia z cyklu Infiltrace s názvem »Já, muslim«. Reportáž, natočená skrytou kamerou mezi muslimskou komunitou v Praze, vyvolala poprask a Česká televize před časem raději dokument v tichosti smazala ze svého online archivu s úsměvným zdůvodněním, že nemá k dílu licenci pro přehrávání na internetu. Tento filmový dokument odkrývá pravdu ze života muslimů a autenticky informuje o jejich názorech a postojích vůči nám nemuslimům, které jsou v příkrém rozporu s našimi zákony a hodnotami. Dokument je také ukázkou, jak mainstreamová média velmi často zamlčují pravdu a v tomto konkrétním případě bagatelizují problém soužití muslimů s nemuslimy, který plyne z jejich neochoty se integrovat. Ale popravdě řečeno, muslim, který by se plně integroval do demokratického systému a ztotožnil se s jeho hodnotami, by přestal být muslimem, neboť by se dostal do rozporu s islámem a zpronevěřil by se mu.

Nahlédnutím do života pražské muslimské komunity se získaly poznatky, které se konfrontovaly se zkušenostmi problematického soužití s muslimskou komunitou v Německu. Infiltrátor, který pronikl mezi muslimy v Čechách, jasně rozkryl jejich skutečné zájmy, o kterých naše mainstreamová média a politici mlčí, neboť jdou proti snahám o manipulaci s veřejným míněním. Po zveřejnění dokumentu musel infiltrátor změnit identitu a odejít do zahraničí. Ze strany muslimů mu hrozila fyzická likvidace. Tací jsou naši muslimští spoluobčané.

Rakušan s paktem souhlasil

A co dělá EU proti přílivu ilegálních migrantů do Evropy, povětšinou muslimů? V praktickém zamezení jejich přílivu vůbec nic, neboť »Migrační pakt« ilegální migraci tvrdě neeliminuje a nedojde-li k naplnění dohody o relokaci migrantů, pak bude následovat nařízený přesun migrantů na základě tzv. kompenzace příslušnosti, ve které dotčená země už nemá možnost odmítnout přidělenou kvótu migrantů a vyplatit se mafiánskou finanční kompenzací (20 000 eur za nepřijatého migranta). V této doložce se tak ukrývají povinné kvóty, na základě kterých se migranti přesunou do zemí, které zatím ještě nepodlehly tomuto migračnímu běsu, a proto nemají s těmito neintegrovatelnými migranty problémy jako západoevropské země. Ale o tomto mechanizmu skrytých povinných kvót politici nemluví, zvláště pak ministr vnitra Rakušan, který s tímto darebáckým paktem souhlasil.

Aby britské tajné služby odhalily islámské teroristické skupiny, rozhodly se skrytě nahrávat rozhovory členů těchto skupin, které probíhaly v londýnských mešitách, a to často v rámci pátečních kázání (chudba al-džumá). Tyto záznamy odhalují otevřené nadšení z násilí a teroru a výzvy k vraždění bezvěrců s tvrzením, že takové skutky Alláha těší. V této radikální agitaci se obzvláště agresivně projevili imámové Abú Hamza a Anjem Choudary.

Právě Choudary se dokázal úspěšně 20 let vyhýbat potrestání za svou podporu islámskému terorismu a za  podněcování k náboženskému násilí. Přitom měl prsty v celé řadě teroristických útoků. To se vědělo, ale v rámci platných demokratických pseudohumanitárních právních norem se nedalo zakročit. Opět se ukázalo, že stávající eurounijní jurisdikce snadno nahrává darebákům. Přitom tento imám stál v čele islamistické organizace, která byla v roce 2010 v Británii zakázaná. To je opět ukázka, jak zločinecká organizace může beztrestně vykonávat svoji činnost, dokáže-li se v oficiální rovině pohybovat na hranicích děravých demokratických zákonů. Imám Choudary si toto vše dobře uvědomoval. A proto si velmi často dovolil demokratický právní systém na veřejnosti zesměšňovat. Imám Choudary, coby vystudovaný právník, plně využíval, přesněji řečeno zneužíval, mezer a bezzubosti demokratické společnosti. Dokonce mohl ve svém nenávistném počínání pokračovat beztrestně i nadále, kdyby se nedopustil chyby, když podepsal dokumenty propagující Islámský stát.

Cílem mnohých islámských kázání je vymývání mozků

Avšak Choudary není v Evropě jediný ortodoxně radikální imám. Existuje mnoho dalších, kteří svým kázáním a svými projevy radikalizují mladé muslimy a rekrutují je do řad islámských extrémistů. Přitom je známo, že tato nepřátelská propaganda je financovaná hlavně Saúdskou Arábii a Tureckem. Je zapotřebí si uvědomit, že islám nebyl kanonizován jako křesťanství a tudíž existuje celá škála legitimních výkladů islámu. Proto i ortodoxně extrémistický výklad je stejně validní jako každý jiný. Pouze výklad, který není ve shodě s Koránem, právem šaría nebo s hadísy či sunnou, je nepřijatelný a jeho nositelé se považují za odpadlíky islámu.

Cílem mnohých islámských kázání a rozmluv je vymývání mozků a radikalizace muslimů. Muslimské charitativní organizace působí jako zástěrka terorismu. Politická elita EU nechápe, že tyto skupiny mohou tak cynicky zneužívat své oficiální proklamace. Bohužel tato diskrepance mezi oficiálními postoji a realitou existuje i mezi mnohými »neziskovými« organizacemi.

Hlavním úkolem mešit, škol a vzdělávacích center v tomto systému je radikalizace mladých muslimů. A cílem každého tohoto snažení bylo a je uskutečnění Muhammadova odkazu o islámské nadvládě nad celým světem. Muslimští strůjci tohoto rozsáhlého systému islámských organizací došli k závěru, že nastaly podmínky k realizaci islámské nadvlády bez otevřené bitvy, jen s využitím finančního kapitálu, politických a státních institucí a za pomoci stále rostoucího počtu muslimů v zemích západní demokracie. Tato vize ale nevylučuje použít násilí, bude-li si to situace vyžadovat. V první fázi se však s násilím nepočítá, neboť se předpokládá využít stávajících demokratických forem vůči demokracii samé.

Tento novodobý typ džihádu pomocí peněz a demokratických norem je méně viditelný, a o to více představuje závažný problém. Největším šiřitelem džihádu je především Saúdská Arábie. Financuje výstavby mešit v zemích západní demokracie, kam dosazuje vlastní radikální kazatele. Finančně a cestou různých organizací se snaží ovlivnit západní politiky, intelektuály i vzdělávací systém. Islámské země vytváří se západními státy různá dočasná politicko-mocenská spojenectví, nebo tolerují některé zájmy Západu. Cílem těchto počínání je skrytě a postupně etablovat své představy a zájmy týkající se islámské budoucnosti. Je to handl, něco za něco. Příkladů je mnoho: USA–Saúdská Arábie, Turecko–EU, USA–Egypt, Pákistán atd. Pro Saúdskou Arábii je podpora islámu synonymem podpory džihádu.

Ó Žide, armáda Muhammadova si pro vás už jde

Někteří muslimové, žijící v západních zemích, na svých shromážděních nebo demonstracích vykřikují: »Chajbar, Chajbar, ja jahúd, džáiš Muhammad safajúd« – v překladu: Chajbar, Chajbar, ó Žide, armáda Muhammadova si pro vás už jde. Toto volání vychází z historického příběhu, ve kterém Muhammad obklíčil židovské město Chajbar a nemohl ho dobýt. Proto s židovskými vůdci města na oko podepsal mírovou smlouvu. Na základě této smlouvy obránci města otevřeli brány a vpustili dovnitř Muhammadovo vojsko. Armáda město vyplenila, židovské muže povraždila a přeživší ženy a děti byly zotročeny. Pro dnešní muslimy jsou všechny Muhammadovy činy i jeho slova nejen odkazem, ale i jednoznačným příkladem. Podle islámského práva nesmí muslim muslimovi lhát, má mu být bratrem. Ale vůči nemuslimům je lež i nepoctivé chování povolené. Zrada není zradou a vražda není vraždou, jedná-li se o nemuslima a činí-li se to ve jménu Alláha.

K realizaci úspěšného teroristického útoku není zapotřebí armády bojovníků. Jedná se o několikačlenné teroristické buňky nebo i o jednotlivce, osamělé vlky. Právě v tom tkví jejich nebezpečí. Osamělý vlk není člen buňky a nebudí podezření, dokud nejedná. V září 2014 vyzval Islámský stát své příznivce, aby útočili v západních zemích. Od té doby se aktivita osamělých vlků zrychluje. Ale mainstreamová média o všech těchto útocích neinformují. Pro drtivou většinu muslimů islámský terorismus neexistuje. Z jejich hlediska se jedná o džihád, o boj za šíření islámu, který je součástí islámského práva, a tudíž je legální. Legální je i násilná odplata vůči nevěřícím v islám za jejich nepřátelské skutky.

Tito radikálové žijí mezi námi. Položme si otázku. Představuje radikální islám hrozbu pro Evropu? Odpověď zní: Ano, protože tato menšina početně stále roste, což souvisí s nárůstem migrantů a jejich neochotou se integrovat do majoritní společnosti. Navíc se tito radikálové stávají stále více radikálnější. Stále otevřeněji odmítají společnost, ve které žijí. Používají proti nám naše vlastní zákony a demokracii a moc dobře to vědí. Jedním z problémů demokracie, je její zranitelnost, která spočívá v tom, že její hodnotový systém se uplatňuje i vůči těm, kteří demokracii nejenom nechtějí, ale dokonce se snaží ji potlačit. Tyto paradoxy patří k absurditám demokracie.

Pokud vlády západních států problém islámu a džihádu popírají nebo tvrdí, že si na tyto útoky musíme zvyknout, neboť jsou nedílnou součástí života ve velkoměstě, jak pronesl londýnský muslimský starosta Sadiq Aman Khan, pak nechtějí uvěřit nebo zamlčují, že nám někdo vyhlásil válku.

Muhammad i Hitler tvrdě likvidovali Židy

Ve třicátých letech 20. století existovalo nebezpečí nacismu. Vše, co Hitler řekl a udělal, vedlo ke globální nadvládě německé rasy nad světem. S tímto cílem se netajil zrovna tak, jako se muslimové netají se svou vizí o islámské nadvládě. Hitler během krátké doby dokázal deformovat celé generace německé mládeže. Lidé tento problém bagatelizovali, protože si mysleli, že to je pouze problém Německa. Muhammad i Hitler tvrdě likvidovali Židy. Podobně jako nacistické Německo, tak i muslimové vsází na ideologicky překroucenou výchovu dětí a mládeže. V tomto období života se snadno dosáhne fanatismu, neboť tato věková skupina ještě nemá osobní zkušenosti ani znalosti. Tak, jak se muslimské děti učí memorovat jednotlivé súry z Koránu, tak se také učí papouškovat nenávistné výroky proti Židům a bezvěrcům, a to vše ve jménu Alláha. Učit děti nenávisti, je nejhorší formou jejich zneužívání. To platí zcela obecně a bohužel to dnes vidíme i v naší společnosti. Nenávist plodí zase jen nenávist a je jednou z nejintenzivnějších lidských emocí. Málokdo ví, že první lidé, kteří aplaudovali Hitlerovi, byli Arabové. Tehdejší muftí Jeruzaléma, Hadž Amín al-Husajní, byl velkým obdivovatelem Hitlera. Bohužel, mnozí dnešní politici opakují podobnou chybu vůči islámu, když bagatelizují míru nebezpečí spojenou s tímto fenoménem. Nevidí, že islámský fundamentalismus představuje globální síť a tím i globální problém.

Naivní neznalci islámu hlásají, že neexistuje islámská hrozba. I dnes mainstreamová média ignorují, zamlčují nebo překrucují hrozby totalitního islámského systému. Mnozí nechápou, co dokáže naprostá oddanost ideologii. A muslimové jsou zcela oddaní islámské ideologii, která je bezmezně formuje už od středověku.

Muslimové často využívají Stranu zelených

Muslimové v demokratických západních státech se zatím nestali majoritní populací, a proto k prosazení svých cílů využívají platformu demokracie. Vůdci muslimů na Západě si dobře uvědomují, že zatím nemají na to, aby sestavili funkční vlastní politickou stranu nebo hnutí, a proto zneužívají stávající politické strany, do kterých se infiltrují. V tomto směru často využívají Stranu zelených.

Dnešní muslimští či afričtí imigranti, převážně ilegální, opouští domovinu, utíkají před povinností řešit problémy ve vlastní zemi a v nové domovině se v převážné míře nechávají jen bezpracně vydržovat. Je to amorální chování podporované Západem. Do Evropy tak přesouvají jen bídu a nespokojenost. Jejich úroveň neumožňuje zařazení do evropského pracovního trhu a v mnohých případech ani pracovat nechtějí, a tím rozšiřují počet nezaměstnaných. Problém jejich nespokojenosti se musí řešit u nich doma. Ale naše pomoc může být úspěšná jen tehdy, pokud oni sami dají ruku k dílu a souběžně se začne řešit i problém vysoké plodnosti jejich žen, která v těchto zemích způsobuje enormní nárůst populace, a tím nemožnost zajistit dlouhodobou udržitelnost požadované životní úrovně. Nemá význam pomáhat někomu, komu pomoci nelze, protože sám nemíní změnit základní příčinu svého marasmu.

Problém s plodností a nárůstem populace není ve vyspělých zemích, ale právě v islámských a chudých krajinách. OSN odhaduje, že v roce 2050 se polovina lidí narodí v Africe. Výzkum televize Batta Box ukázal, že nigerijské rodiny chtějí mít minimálně 4 děti. Velké rodiny jsou v mnohých zemích zakořeněnou tradicí. Před touto skutečností nelze zavírat oči a vést jen plané pseudohumanitární řeči.

Dnešní doba už nepotřebuje nevzdělance a gastarbeitery

Celkový počet migrantů v Evropě každoročně stoupá a je zcela jedno, zda v některém roce jich přijde méně. Příchod migrantů by nevadil, pokud by do Evropy přicházeli legálně, řízeně a limitovaně v závislosti na možnostech jednotlivých států a s jasnou vymahatelností stanovených povinností a zákonných norem. Řada lidí si myslela, že migranti postupně přijmou naše zvyky a zákony a budou se integrovat. Ale dnes už víme, že to tak nebude. Druhá a třetí generace svým hostitelům už vděčná vůbec není. Naopak je považuje za tyrany, kteří nechápou jejich potřeby. Proto tolik nespokojenosti a frustrace, ze které vyrůstá radikalismus a terorismus. A to je jen jeden problém z celé té kupy problémů, které nás ještě čekají. Podle OSN chce pracovat asi jen 40 % těch, kteří do Evropy přijdou. Ale dnešní doba už nepotřebuje nevzdělance a gastarbeitery. Potřebujeme vzdělané odborníky, neboť do výroby vstupují automaty a inteligentní roboti.

Islámská ideologie považuje sebevražedné útoky za mučednictví, tedy za legitimní zbraň použitelnou proti nevěřícím v islám. Arabský i nearabský muslimský svět není jednotný, je plný hádek a bojů. Je rozdělen do různých sekt, kmenových rozepří a mocenských uskupení. Proto není možná jednotná dohoda s celým islámským světem. K základnímu prvku vzájemné islámské nesnášenlivosti patří odlišný náboženský přístup k víře – viz šíité a sunnité. V novodobé islámské historii vznikly sekulárně uvažující vlády, ale jak dopadly, je známo. Takovým příkladem se stal Afghánistán, podporovaný ekonomicky, politicky a nakonec i vojensky Sovětským svazem, který se nechal do této třenice hloupě zatáhnout. Stejnou chybu učinili Američané společně s NATO. Dvacet let této okupace nic nevyřešilo a skončilo chaotickým opuštěním této země. Jiným příkladem, byť vnitřně odlišným, byl Írán za vlády šáha Rezá Pahlavího. Někteří západní politici, zvláště Američané, žijí v naivní představě, že islámský státní systém lze změnit naroubováním demokratických hodnot. Je to holý nesmysl. Tento pokus se vždy obrátí proti jeho iniciátorům.

Radikální muslimové chtějí odstranit demokratické systémy a zničit západní civilizaci. To, že sami používají výrobky a technické vymoženosti vyspělé západní civilizace, které by sami nedokázali vymyslet ani vyrobit, neberou jaksi v potaz. Mnoho muslimských lídrů jasně hovoří o islamizaci celého světa. Považují to za globální poslání, které není místně ani časově omezené. Íránský prezident Hasan Rúhání svého času prohlásil: »Islám bude nakonec kontrolovat všechny země, ať se to někomu líbí nebo ne. Je to svět Proroka Muhammada.«

Předpokládá se, že většina muslimů sice věří v budoucí islámskou nadvládu, ale nesouhlasí s teroristickým způsobem řešení tohoto cíle. Pokud tito muslimové skutečně chtějí mírumilovný a soucitný islám, pak by se sami podle toho měli chovat a nabádat k tomu i ostatní. Dokud tito »umírnění muslimové« nevystoupí a jasně nepromluví a nepostaví se proti nenávistným projevům a názorům, i proti džihádu, do té doby bude islám pro demokracii problémem. Jejich výkřiky – smrt teroristům – k této změně islámu nestačí. Navíc není vůbec jasné, co si pak říkají doma za zavřenými dveřmi.

V zajetí vlastní demagogie

Dnes se ukazuje, že EU je v zajetí vlastní demagogie a s tím jde ruku v ruce i ztráta kritiky rozumu. Evropské elity se naučily žít jen ve vlastní bublině, jsou zahledění do sebe, odmítají vnímat realitu a sledují jen své mocenské a prospěchářské zájmy. Ilegální migraci, nájezdy těchto hord, lze zastavit jen jediným způsobem, a to osvědčeným australským modelem. Cokoliv jiného jsou jen nerealistické kecy a vize. Ale tato jediná efektivní cesta vyžaduje změnu eurounijní jurisdikce. Pokud k tomu nedojde, je osud Evropy zpečetěn. Příkladem této hrozby je dnešní situace ve Francii.

Edmund Burke, britský státník a filosof 18. století, řekl: »Pokud se rozpozná zlo a přesto se nic proti němu neudělá, riskuje se zánik. Jediná věc, která je pro vítězství zla potřebná, je, aby slušní lidé neudělali nic.«

František Krincvaj