Hyaenodon (z řečtiny: »hyení zub«) byl rod masožravého savce z řádu creodonta, který žil od pozdního eocénu do raného miocénu. Šlo o vrcholového predátora své doby, měl velmi silný skus čelistí a na kořist útočil kousnutím do krku či hlavy. Existovalo mnoho druhů rodu Hyaenodon. Různé druhy se vyskytovaly v Africe, Severní Americe, Asii a Evropě. Vyhynul zřejmě v důsledku změny klimatu a vzniku šelem ze skupiny Amphicyonidae.
Šlo o velkého dravce, největší druh Hyaenodon gigas byl dlouhý až 3 metry, vysoký 110 centimetrů a vážil až 500 kilogramů. Nejznámější druh Hyaenodon horridus vážil 40-60 kilogramů. Nejmenší druhy Hyaenodon microdon a Hyaenodon mustelinus však vážily pouhých 5 kg. Všechny druhy měly velkou, mohutnou, dlouhou lebku, v porovnání k velikosti těla mnohem větší než dnešní psi, a velmi dobrý čich. Mozek Hyaenodona byl však poměrně malý, menší než u dnešních šelem. Rovněž měl velké, silné a ostré zuby, které se opotřebovávaly pomaleji než u dnešních šelem.
Pozůstatky nejstaršího známého Hyaenodona gigas byly nalezeny v Asii. Tento druh se dále rozšířil do Evropy a Severní Ameriky.
Hyaenodoni byli velcí rychlí predátoři podobní pravým šelmám (psovitým) a během svého vývoje vytvořili daleko dříve než pravé šelmy řadu typů, které byly obdobou pozdějších pravých šelem psovitých, hyenovitých a medvědovitých. Na konci starších třetihor ustoupili tlaku pravých šelem a jsou pak hojnější jen v Africe, kde nakonec vymizeli.
Byli to zřejmě největší známí masožravci, délka lebky dosahovala až 80 cm a masivní chrup a široké jařmové oblouky pro úpony mohutných žvýkacích svalů dokládají schopnost drtit kosti. Je pravděpodobné, že poslední hyaenodoni nebyli již aktivními predátory a živili se mršinami.
Jejich velikost byla asi jako dnešní sibiřský tygr či větší lev. Délka až tři metry, výška kolem 1,5 m a hmotnost až 250 kg.
Malé formy podobné hyenám měli výšku v kohoutku asi 80 cm, délku až 1 m a hmotnost 3 – 60 kg.
A žili i na dnešním území naší vlasti. Doklady byly nalezeny na Doupově i jinde.
Václav Ziegler
KRESBA – archiv autora