Ruská raketa? Nemám jasno…

Na Kyjev, jak jsme se dozvěděli z médií, dopadla raketa, která zabíjela v dětské nemocnici. Okamžitě jsme to odsoudili. Šlo skutečně o hrůzný čin. Že byla ruská? Nikdo nepochybuje. Kdo by jí jinak vystřelil? Je to další hrůzný čin, jenž zaslouží potrestání. Myslí si někdo něco jiného? Rusko je totalitní, tedy nedemokratická, primitivní země. Takovým nesmí být přáno, aby se postavily vedle států demokratického společenství, jehož jsme my jedním dílem. Proto je správná naše vojenská podpora, přijetí statisíců ukrajinských utečenců a zajištění jejich sociálních potřeb.

Ano, Rusko svou vojenskou operací vyvolalo do života boha Marse. Válku. Napomohlo tak k ještě většímu semknutí Západu. Nic lepšího tedy nemohlo z hlediska zájmů Aliance udělat. Byl to nesmírně nedomyšlený čin. Nikdo se, až to všechno skončí, již nezeptá na příčinu, jen ukáže na agresora. Přitom všechno je třeba jinak.

Onen útok na dětskou nemocnici v Kyjevě zapadá do obrazu. Má však stejně jako mnohé, co využívají či vymýšlejí různé zvláštní služby a dál šíří propagandisté, řadu bílých míst, které se nikdo nesnaží vysvětlit. Jde vždy o pravdu, nebo…? Dejme si příklady…

Dodnes »akce Vrbětice« skrývá více neodpovědí než odpovědí. Jak mohli dva ruští agenti v říjnu 2014 vyhodit do povětří špatně hlídaný sklad zbraní a munice a v prosinci téhož roku, kdy už šlo o hlídaný objekt, si to zopakovat? Co dělali těch pět týdnů mezi oběma výbuchy u nás, nebo odejeli domů a přijeli znovu dokončit destrukci? To naše »velmi výkonná BIS« jejich pohyb nezaznamenala?

Přitom titíž muži se o skoro čtyři roky později pustili do Londýna a v Anglii spáchali chemický útok na bývalého agenta Skripala. A zase klidně odjeli domů. Jak je to možné?, ptáte se. Je. Důkazy? Přísně tajné. Top secret! Nezbývá jen věřit.

Nebo jiný příklad. Vraždy v Klánovickém lese. Zavražděn byl muž a dítě. Údajný vrah má být tentýž, co na Filozofické fakultě. Jenže… Nejde jen o postup policie. Ten byl prý příkladný, navíc poslanci se jím ještě budou zabývat. Proč však ni slovo o matce dítěte a partnerce zavražděného muže? Máme věřit, že nebyla žádná? Blbost, pochopitelně. Nebo tomu, že je natolik rozrušena, že žádné médium se o ní z útrpnosti nezmínilo? Že by senzacechtiví žurnalisté poslechli? Kam vás vede »slepá vášeň«. Zeptejme se raději: Nebylo to jinak? Ale jak? Po sítích »běhají« různé názory. Nechci je šířit. Míří do jisté spřátelené země. Nikdo je nevyvrací. Mělo by to snad znamenat, že je na nich kus pravdy?

A jsme u mnou zmíněného případu rakety, která zabíjela. Podle médií a vlastně i politiků Aliance šlo o ruskou střelu ukazující, co lze čekat od útočníka. Světové veřejné mínění bylo rozhořčeno. Není se co divit. Několik dětí v napadené nemocnici zahynulo.

Jenže je válka. V tvrzení se objevily nesrovnalosti. Ověřit je však není možné, a tak by se původní verze mohla dál rozvíjet v úrovni propagandy. Možná, že je v ní kus pravdy, možná, že jde o čistý fake, který má zabránit právě pravdě.Ovšem při současném jednostranném způsobu informování veřejnosti se bohužel i nepravdy rychle uchytí. Ale jsou to vždy skutečně jenom nepravdy?

V našem případě se v zahraničním tisku objevila informace, že vlastně nešlo o ruskou raketu, ale o provokaci, jež měla před summitem ve Spojených státech ukázat na hrůzostrašnost ruského režimu a tedy nutnost poskytnout další zbraně a prostředky Ukrajině k tomu, aby nejen odrazila »ruské okupanty«, ale dokonce je vyhnala ze země. Podobný přístup známe z předmnichovské henleinovské propagandy v Anglii. Také tehdy jí Britové věřili. Dokonce ještě nějaký čas po Mnichovu. Dnes je cílem oslabit Rusko. Nesmyslná válka a její průběh se hodí. Jen občas je třeba situaci přikořenit. Tak vznikají fake. Nepochybuji o tom, že na obou stranách.

A tak se vymýšlí. Jde o to nasměrovat v aliančních zemích veřejné mínění slovy o demokracii, narušované svobodě, možnosti ohrožení a tedy o nutnosti »obranné operace«, neměnitelnosti hranic (na Kosovo se zapomene)… a podobné myšlenky se hodí. Pomáhají burcovat jedním směrem. Zvyšují bojechtivost. Nevadí, že pro mnohé, pokud by se situace skutečně vyvinula »na ostří nože«, to bude znamenat smrt. Dnes si to neuvědomují. Zítra však může být pozdě.

Podle jiné verze, šlo sice o skutečně ruskou raketu, ale ta v zasaženém objektu nevybuchla a je tedy k dispozici, podle jiné, taktéž objevující se v zahraničních »podcastech« a přejímaných našimi facebookovými ad. šiřiteli, ukrajinské síly mají k dispozici kus jejího pláště. Z něj lze prý vyčíst, že byl vyroben v Rusku. Jenže ani to by nemuselo dosvědčovat, že raketa přiletěla odtud, a tak se našla jedna svědkyně, jež vypověděla, že spatřila střelu, která ze severu mířila na jih a zasáhla dětskou nemocnici. Muselo jít o geniální pozorovatelku, když na rozdíl od amerických radarů odhalila raketu, jež jinak byla pro oko neviditelná. Stalo se však. Ta hrdinná žena zřejmě právě pozorovala nebe a spatřila svým ostrým vinetouovským zrakem, co jiní neuviděli. Klobouk dolů!

Proč však onen zásah právě dětské nemocnice, když ruské rakety míří prý docela přesně? Vysvětlení, že v jedné z jejích budov byla ukryta munice právě poslaná z některé země NATO, se mně zdá nevěrohodné. Kdyby zde totiž opravdu byla munice, pak z areálu nemocnice by nezůstal kámen na kameni. Co tam tedy mělo být, aby Rusové právě sem zaútočili? Nebo tam byly jenom zbraně bez nábojů? Všechno je v takové situaci možné.

Je tu i možnost, že raketa nesplnila zadání a odklonila se od skutečného cíle. Jakého, nám nikdy nikdo neprozradí a také proč? Zítra cíle budou jiné nejen v Kyjevě, ale i v ruském Belgorodu. Pokud by se opravdu ona raketa »odklonila«, pak by zřejmě ruská strana přispěchala s veřejným zdůvodněním. Nestalo se tak. Dělává se to i v době napjatých vztahů.

Je ovšem zajímavé, že po summitu NATO se o zásahu nemocnice z mainstreamových médií slehla zem. Má to znamenat, že akce splnila svůj účel? Jak víme z mediálních výstupů, Ukrajině tam bylo slíbeno mnohé. Nejen další zbraně, munice a peníze, ale také rychlejší vstup do paktu. Sám Stoltenberg o tom mluvil a prezident Biden (tady ho dobře připravili) to potvrdil. Jen jedno zatím chybí. Porazit Rusko a vyhnat z Ukrajiny namísto jednání a neumírání ruské ozbrojené síly. Jenže, co všechno je dnes ještě Ukrajina?

Jaroslav Kojzar