Odmítám, že zdravotnictví je černá díra, když jde o zdraví lidí, tvrdí primář a místopředseda PRO Zeman

Medicíně, zvláště internímu lékařství a onemocnění ledvin zasvětil většinu svého profesního života. Dlouholetý ředitel FN Královské Vinohrady Marek Zeman dnes pracuje jako primář a odborný zástupce ve Vinohradském ambulantním zařízení, s. r. o. a zároveň je místopředsedou strany Právo Respekt Odbornost (PRO). Dnešní rozhovor však není ani tak o politice jako především o situaci ve zdravotnictví. I když – určitě namítnete, že právě ta s politikou úzce souvisí. Je to tak, slova Marka Zemana potvrzují, že krátkozraká politika posledních 30 let – »od voleb do voleb«, jak sám říká – způsobila největší problémy našeho zdravotnictví…

Minulý týden u nás už jeden rozhovor o zdravotnictví vyšel, konkrétně však jen o covidu, a doktor Petr Kuchař v něm ostře kritizoval očkování a dal to do souvislosti s rostoucím počtem rakovin, který navíc mají extrémně rychlý průběh. Co myslíte, má to skutečně souvislost?

Myslím, že to může mít souvislost, protože jestliže nějaká očkovací látka není řádně vyzkoušená a testovaná, konkrétně v čase a množství, tak samozřejmě může do obranyschopnosti organismu vstupovat negativně. To jest, člověk má nějakou vrozenou imunitu, která ale není jenom proti nějakým infekcím, ale v podstatě i z jiného úhlu pohledu proti tvorbě rakoviny. To znamená, že v každé buňce, nebo skoro v každé, se vytváří replika DNA, kyseliny, která je nositelem genomu, čili informací, jak má člověk vypadat, jak funguje a tak dále. A při replikaci, tedy při vytváření kopie té šroubovice do nových buněk, vznikají chyby. A ty chyby jsou okamžitě opravovány.

Covid byl podvod na lidi. A nárůst rakovin souvisí s očkováním, tvrdí lékař Petr Kuchař

To není věc běžné imunity, to je věc buněčné imunity, respektive určitých organel v buňce, které jsou schopné opravovat chybně vytvořenou DNA.

A jedna z možných hypotéz je, že ty takzvané turborakoviny souvisejí s tím, že se nějakým způsobem vstoupilo pomocí mRNA vakcín do buněk a do jejich schopnosti špatnou replikaci odstraňovat. Tudíž že je kvůli tomu způsoben nárůst rakoviny.

Nevím, jestli to říkám přesvědčivě a tak, aby to každý pochopil, ale domnívám se, že to možné je. Nicméně prokázané to samozřejmě není.

Dalším hodně kontroverzním tématem je eutanázie. Podle posledního průzkumu by 72 procent Čechů bylo pro její zavedení i v českém právním systému. Jak na to nahlížíte vy jako lékař?

Souhlasně. Muselo by být přesně definováno, že je to povoleno za určitých diagnóz a určitých podmínek, protože představa, že vám se nelíbí žít a bezdůvodně se rozhodnete požadovat eutanázii, určitě není myslitelná.

Pokud jste natolik přesvědčený a nejste pod dostatečnou psychiatrickou kontrolou, pak vždycky můžete, pokud to řeknu ošklivě, skočit pod vlak. Jiný případ je, když chcete důstojně zemřít za situace, máte-li nevyléčitelnou nemoc, která zároveň způsobuje další utrpení, a prognóza je nulová, to znamená, že jste bez šance na vyléčení. V tomto případě bych eutanázii viděl jako reálně dobrou možnost.

Zatímco předchozí dvě otázky jste možná nečekal, tu následující jste určitě předpokládal. Pořád se skloňuje, že se české zdravotnictví potýká s nedostatkem lékařů, ale i zdravotnického personálu. Jak z toho ven?

Ono to má dvě roviny, taktickou a strategickou, když bych měl použít vojenskou nebo politickou terminologii. Taktická je, co se v tom dá rychle udělat. Řádově v několika letech se dají upravit procesy vzdělávání. U sester jde o to, aby plně kvalifikovaná sestra, tzv. všeobecná sestra, byla schopná už po maturitě nastoupit a pracovat.

To znamená, aby všeobecná sestra se základní plnohodnotnou kvalifikací, jako třeba aplikovat nitrožilní léky, skončila už po maturitě a nemusela dál studovat nějakou formu pomaturitního vzdělávání. To je jedna možnost. Domnívám se, že je nesmysl, aby sestřička v průměru studovala na základní kvalifikaci čtyři plus tři roky.

Takže z tohoto pohledu by se celý proces dal urychlit a zdravotním sestrám – a nejen jim, ale třeba i různým laborantům – jejich povolání zjednodušit. Aby mohli začít plnohodnotně pracovat dříve. To nebrání tomu, aby si někdo dodělal magisterské studium, pokud chce.

Co se týče lékařů – zase je to jen taktická úprava – lze navýšit přijímání na vysoké školy, ovšem to je omezené, takže pak musíme hovořit o rozšíření počtu lékařských fakult, kdy ale kritéria musí dbát na kvalitu. Druhá možnost je urychlit prostup postgraduálním vzděláváním pro lékaře tak, aby byl jasně definován a bylo o ně kvalitně postaráno, tudíž by neměli potřebu odcházet do zahraničí a mimo obor.

Strategická úvaha je samozřejmě daleko komplikovanější. Čím více naše společnost stárne a dožíváme se vyššího věku, se kterým souvisí i větší počet diagnóz a nákladnější léčba, tím to bude chtít více zdravotnického personálu. Domnívám se, že tam je řešení daleko složitější pro budoucnost a je to na samostatnou větší diskusi.

Objevují se i hlasy, které souvisejí s tím, že na lékařských fakultách dnes studuje až 80 procent žen, což následně způsobuje kolizi výkonu náročného povolání se založením rodiny a péčí o ni. Proto by mělo pomoci upravení přijímacího systému, aby v něm byli zvýhodněni kluci. Jste pro?

V žádném případě ne. Protože naší povinností je zařídit to tak, aby také pro ženy byla klinická medicína zajímavá, a to i z hlediska života. To znamená kupříkladu ve větších zařízeních, jako jsou nemocnice a podobně, které mají non stop provoz, umožnit celodenní, tedy 24hodinovou možnost jeslí a školek, a to včetně sobot a nedělí.

Umožnit to tak, aby sestřička s průměrným platem mohla za dostupný peníz odložit – míněno samozřejmě v uvozovkách – své dítě, a to i na noc nebo sobotu a neděli, pokud nemá hlídání.

Genderový princip při přijímačkách odmítám. Jako ovšem všude jinde.

Nedostatek lékařů jsme zmínili, a ještě nám zbývá nedostatek léků. Další problém českého zdravotnictví, není-liž pravda?

Tam se střetly dvě věci. Zaprvé byl covid, některé suroviny se nevyráběly v dostatečném množství, potom vázla doprava a ceny léků šly nahoru. Naše ministerstvo nebylo schopno promptně reagovat na nabídku za vyšší cenu. To byl jeden z hlavních důvodů, nebo jeden ze dvou. Prvním je snížená výroba, druhým vyšší cena, která způsobila, že jsme měli výpadky, protože není pravdou, že by ty léky na trhu vůbec nebyly.

Ony byly, ale za vyšší ceny. A ministerstvo si s tím neumělo dostatečně rychle poradit. Takže jedna možnost je samozřejmě být promptnější a za určité situace, která ale není daná nějakým mimořádným stavem – tak, jak tomu bylo přímo za covidu – aby i za tohoto stavu mohlo ministerstvo léky nakupovat za tržní ceny.

Myslím si, že žádná výrobna penicilínu tohle nevyřeší. Tam by měla zafungovat celoevropská spolupráce, pokud už si na ní tak zakládáme, ohledně výroby léčiv, substancí i vlastních léčiv, nikoliv jenom jako balírna léků.

Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek uvažuje o zrušení plně hrazených léků. Jak tento zamýšlený krok hodnotíte?

Je to blbost. Co by to vyřešilo? Systém pořád bude potřebovat peníze. Odmítám, že zdravotnictví je černá díra, protože jde o zdraví lidí. Na druhou stranu, vždycky tam bude nedostatek peněz.

Protože jsou stále nové léky i nové metody, které jsou logicky dražší než ty staré, takže náročnost na ekonomiku roste. Ale rozhodně to nevyřeší to, že bychom odbourali model, který je založen na solidaritě starších s mladšími a bohatších s chudými.

Tudíž se osobně domnívám, že model, kdy je v každé skupině léků alespoň jeden s určitým složením léčivé látky bez doplatku, správný.

S tím hodně souvisí oblíbené téma dneška, ačkoli vím, že nejste zubař. Co si myslíte o zákazu amalgámových plomb, který se na nás řítí z Bruselu?

Amalgám je věc, která je škodlivá. Ne sice u každého, ale obecně to určitě platí. Je to stejné, jako když jsme kdysi přestali používat azbest do stěn. Taky pak ne každý dostal rakovinu, ale ta šance dostat ji v takové místnosti byla přece jen vyšší.

Já osobně se domnívám, že zrovna u plomb není nějaký zvýšený nárok na bezplatnou úhradu. Proč by měl být?

Ano, u dětí má být zubní péče bezplatná, včetně rovnátek a dalších takových věcí. Zato pacient starší 18 nebo 21 let by si kromě základní péče, která je daná třeba bolestí při vytržení zkaženého zubu nebo ošetření rány, měl vše ostatní hradit.

ROZUMNÉ PONDĚLÍ PETRA HANNIGA: Zákaz amalgámových plomb vytvoří armádu bezzubých

A co mi odpovíte na argument, že nižší, ale i střední třída nebude na bílé plomby mít? Takže jim kvůli pochybným evropským pravidlům vypadají zuby?

To je úplně stejná situace, jako když si uvědomíte, že máme potraviny, kdy některé jsou kvalitnější a jiné méně kvalitní. Máme někoho, kdo si kupuje čistou šunku, a jiného, kdo si kupuje turistický salám nebo junior. Je to dáno finančními prostředky toho kterého člověka.

A protože víme, že zdraví hodně závisí na kvalitní potravině, tak by mohlo být pravidlo, že každý bude mít nárok na nějaké množství vysoce kvalitní potraviny měsíčně. Ale není tomu tak. A paralela v tom, že by zdravotnictví mělo fungovat v nějakém jiném režimu, prostě není. Zubní péče jako taková je do jisté míry věcí každého z nás a neměla by být v celkovém režimu nějak nárokovatelná.

Co si myslíte o zavedení tzv. nadstandardů v českém zdravotnictví?

To je dlouhodobě diskutovaná záležitost a já se osobně domnívám, že po vlastně víc než třiceti letech, kdy fungují zdravotní pojišťovny, do toho dneska vstupovat tím, že se některé věci vyčlení a stanou se jakoby nestandardními, vlastně ani nejde. Protože odborníci, kteří by rozhodovali, co bude standardem a co už ne, se nebudou v tomto oboru schopni dohodnout, co by mělo zůstat ve stávajícím režimu a co by mělo být nadstandardem, to znamená hrazené z případného pojištění nebo hotově.

Já se domnívám, že obecně mohou být zavedeny standardy a nestandardy, ale ty nestandardy by měly být z hlediska běžného ošetření a běžného léku posuzovány až na nových metodách. To znamená, že když máme nějakou metodu, která ulehčuje operaci, je komfortnější pro pacienta a je nová, čili nebude zdražená, ale nově zavedená, dovedl bych si představit, že spadne do kategorie nestandardu, to znamená, že pacient bude zvlášť připojištěn, nebo si tu metodu zaplatí celou. Myslím tím třeba operace čoček, které mohou být základní, anebo můžete mít různým způsobem upravené čočky, a na tom může a nemusí být spoluúčast. O tom už bude potřeba vést diskusi.

Vláda zároveň uvažuje o zvýšení poplatku za pohotovost…

Je to logické, protože dneska je poplatek za pohotovost 90 Kč. Osobně si myslím, že přece není možné, aby byla v noci na pohotovostech – ať už jsou samostatné, nebo jsou součástí nemocničních ambulancí – fronta lidí jenom proto, že jeden potřebuje ošetřit bebíčko na prstu, druhého bolí hlava a třetí podivně mžourá.

Říkám to trošku ošklivě a s určitou nadsázkou, ale jsem toho názoru, že k takovým ošetřením slouží běžný provoz, kde žádné regulace nejsou, to znamená praktický lékař nebo specialista. Ale pohotovostní služba jako taková by měla být opravdu určena situacím, kdy nemám zbytí a musím tam jít, a pak si klidně dovedu představit navýšení těch 90 korun.

A co odpovíte na námitky lidí, kteří jdou využít pohotovostní službu z důvodu, že se přes den nedokážou uvolnit z práce, čili nemůžou jít do běžného provozu, jak říkáte? A co těm, kteří svého praktického lékaře nemají?

Praktika má každý, nebo měl by ze zákona mít. Jestliže ne, musí se obrátit na svoji pojišťovnu, aby mu pomohla praktického lékaře získat. A praktický lékař je tam od toho, aby koordinoval péči a řekl, konkrétně kam a kdy je potřeba pacienta poslat. Nefunguje sice jako ústředna, která zajišťuje péči, ale může doporučit, že pacienta pošle třeba na gastroenterologii, a on se pak musí někde objednat.

Takže princip, že nemáte svého praktického lékaře, neberu. A co se týče toho, že vás nepustí z práce, to je opravdu vaše věc. To není nárokovatelné. Řada firem dává různé sick days jako benefit. Řada samozřejmě ne, ale pak je to o dohodě ohledně napracování si volna, výměny služby s někým a v nejhorším případě o tom, že si vezmete neplacené volno nebo dokonce dovolenou. Ale argument, že vás z práce nepustili a jdete tedy v osm hodin večer na pohotovost, není správný.

A co soudíte o případném omezování počtů pohotovostních míst a jejich soustředění do větších měst a větších nemocnic?

Vždycky je to o efektivitě. Jestliže máte pohotovost, kam přijdou od čtyř hodin odpoledne do druhého dne do rána tři lidi, tak určitě být nemusí. Pohotovost přece není od toho, aby tam lékař a sestra čekali a všichni jsme se skládali na zdravotní pojištění, aby z toho oni byli placeni. Čili jinými slovy – je to o tom, aby pohotovost fungovala v místě, kde je o ni opravdu zájem. A pak už je to jenom, jestli jde o samostatnou pohotovost, anebo je součástí nějakého nemocničního ambulantního traktu. Může to být tak i tak. Co se týče míst, která jsou odlehlá, tak přece nežijeme na Aljašce. Máme tu třeba Frýdlantský výběžek, Varnsdorfský výběžek a podobně, ale odtud cesta do příslušné spádové nemocnice zas tak dlouhá není, aby ji člověk nemohl absolvovat, případně si nezavolat pohotovost.

Dovolte otázku, která by celé naše povídání mohla shrnout. Co považujete za největší problém českého zdravotnictví?

To, s čím jste dnes začal. Personál. Na něm se to musí postavit, celá věc se obrovsky zanedbala ve všech směrech. Ať už jde o lékaře, zdravotnický anebo nelékařský personál.

A kdy se to podle vás zanedbalo?

Po celých třicet let. Vlastně se to vždycky řeší ad hoc, to znamená od voleb do voleb. A co přesahuje horizont jedněch voleb, to je něco, co je daleko, a nemusí nás to zajímat. Bohužel.

Petr Kojzar