Tikající bomba: bytová politika

Čeští občané berou s klidem jako smutný fakt, a vlastně také jako axiom, celou řadu věcí, které by např. ve Francii vzbudily revoltu nebo přímo revoluci.

Česká populace klesá. Rodí se méně českých dětí a tak prakticky jediným zdrojem, jak vyrovnávat přirozené úbytky obyvatelstva, je příchod migrantů. Naštěstí ale o jiné imigranty, nežli o ty, kteří přicházejí z Ukrajiny, nemusíme mít zájem.

V současné době je u nás 350 tisíc Ukrajinců, spíše mladších nebo dokonce velmi mladých, majících před sebou desítky let pracovní činnosti. A tedy příjmů vydělaných pro sebe, ale také pro český stát.

Na druhé stran už dnes tito lidé musí někde bydlet. Takže bohatí Ukrajinci bydlí nadstandardně v bytech s vysokými nájmy a naprostá většina dalších bydlí, řekl bych, různě. Často sdílejí nájmy, ale v zásadě zvyšují poptávku po bydlení a tedy i ceny nájmů a ceny bytů zejména ve velkých českých městech.

Stejně tak ceny bytů, zejména v Praze, zvyšují zahraniční pracovníci nadnárodních a zahraničních firem, které v Česku působí. Tyto firmy také svým zaměstnancům jako benefit platí podstatnou část nájmů a tímto způsobem pochopitelně také zvyšují ceny nájmů a ceny bytů zejména v Praze.

Před každými volbami se politické strany trumfují v bombastických heslech o tom, kolik desítek tisíc bytů v tom příštím volebním období postaví. Samozřejmě, že je to lež jako věž. Protože, pokud neexistuje zákonná norma (či normy), která by vhodným způsobem upravovala možnosti výstavby nájemních komunálních, družstevních a dalších bytů, pak můžu slíbit cokoliv. Ale takový slib nelze dodržet.

Před pár dny se na jednom ze serverů objevil rozhovor s šéfem vídeňské organizace zajišťující výstavbu nových městských bytů ve Vídni a jejich údržbu. Na tyto vídeňské zkušenosti upozorňuji od začátku 90. let, kdy jsem jako člen pražského zastupitelstva začal pravidelně navštěvovat vídeňskou radnici. Studoval jsem na tamní radnici nejrůznější stránky života Vídně, počínaje likvidací odpadu, městskou hromadnou dopravou, až po podporu cestovního ruchu. Ale nejvíce mě zaujala právě bytová politika. Už tehdy mělo město Vídeň ve vlastnictví 220 tisíc bytů. A dalších 200 tisíc bytů vzniklo, samozřejmě s podporou města a pod jeho vlivem, na bázi neziskových družstev. Můžeme říci, že nejméně polovina vídeňské populace žije v nějaké formě bydlení, které je podporováno městem. Tedy z městských peněz. Nemluvě o tom, že Vídeňáci, ale také vídeňské firmy, platí nevysokou zvláštní daň, určenou jako zdroj pro výstavbu nových nájemních bytů.

Když jsem se seznamoval s detaily bytové politiky ve Vídni, bylo mi řečeno, že každý rok se městu vrací sedm tisíc volných bytů. Lidé, kteří tam bydleli, buď odešli za prací jinam anebo bydlí ve svém anebo odešli přirozenou cestou ze světa. A sedm tisíc bytů je pak obsazováno na základě určitých kritérií, takže nová bytová výstavba nájemních bytů nemusí být uskutečňována v nějakých závratných počtech.

Prostě, běžný Vídeňák se zhruba za rok a půl po podání své žádosti na radnici dostane k prvotřídnímu nájemnímu bytu, který má velmi slušné parametry. Nájemné si pochopitelně může určit sám vlastník, tedy de facto město Vídeň, takže je regulované na úrovni našich cca 160 Kč/m2.

Článek na zmíněném serveru byl nazván: »Vídeňský zázrak. Levné bydlení do roka a půl pro každého«.

Samozřejmě, že i my bychom mohli mít podobnou situaci v oblasti bydlení, jako je ve Vídni a v jiných velkých rakouských městech. Je pravda, že ve Vídni vládnou od doby zahájení velkorysé bytové výstavby nájemních bytů před 100 lety prakticky nepřetržitě, s výjimkou let 1938 – 1945, kdy Rakousko bylo přičleněno k tzv. Velkoněmecké říši, sociální demokraté.

Mnohokrát v nejrůznějších volebních programech pro komunální volby v Praze, ale také pro volby v celostátním měřítku, jsem do programů ČSSD prosazoval řešení, které by v podstatě přijalo v plném rozsahu vídeňský model bytové výstavby. Jde o to, vytvořit segment nájemních bytů pro občany, kteří nedosahují se svými příjmy na hypotéční financování. A těchto občanů bude s ohledem na zpevňující se kritéria bank pro získání hypotéčního financování stále více.

V minulém volebním období jsem inspiroval bytového odborníka ČSSD, Ivana Přikryla, ke zpracování dvou návrhů zákonů, kterými by se mohla podstatným způsobem během několika let změnit situace na trhu s bydlením. Jeden návrh zákona směřoval k omezení tzv. Bed and Breakfast (airbnb), což je forma přechodného ubytování, kterou lze charakterizovat jako nekalou soutěž vůči ubytovacím zařízením hotelového typu. To však není v tuto chvíli předmět, o kterém chci psát. Nicméně, pokud by se tato služba např. v Praze zlikvidovala, na trhu by se okamžitě objevily tisíce volných bytů, což by zahýbalo s cenami nájmů směrem dolů.

Chci upozornit spíše na druhý návrh zákona, zpracovaný doktorem Přikrylem a poté korigovaný ministerstvem pro místní rozvoj, který prošel ve Sněmovně už i druhým čtením. Při formulaci zadání tohoto zákona jsme vycházeli jednak z vídeňských zkušeností, ale také ze zkušeností britských. Pokud by tento zákon býval prošel třetím čtením ve Sněmovně a prosmýkl by se i Senátem, bylo by možné začít stavět levné nájemní byty ve velkém rozsahu. Předpokládalo by to, tak jako ve Vídni, vytvoření neziskových subjektů, družstev či společností, které by ve spolupráci s obcemi začaly stavět byty. Tyto neziskové subjekty by získaly od obcí zdarma pozemky na bytovou výstavbu. Od bank by získaly úvěry a mohly by stavět např. podle unifikovaných projektů a tedy levně. Samozřejmě, že developeři, kteří jsou mocnou silou v této zemi, okamžitě vycítili nebezpečí tohoto zákona pro ně. Vždyť oni by rádi stavěli i byty, které by obce poté pronajímaly. Ale stavěli by byty za tržní ceny. Princip neziskového subjektu spočívá v tom, že nestaví bytový dům pro zisk. Po postavení bytového domu neziskovým subjektem (družstvem) by anuita celého projektu (tedy splátky úvěrů a úroků bance) byly hrazeny z přijatého nájemného. Takže zájmem obcí by muselo být »dodat« co nejspolehlivější nájemníky, kteří budou schopni a ochotni platit de facto regulované nájemné.

V Británii je takovýmto způsobem stavěno ročně přes 50 tisíc komunálních bytů. A to dlouhá léta. Takže poptávka v určitém segmentu britské společnosti pokud jde o bydlení je uspokojena. A samozřejmě, kdo chce své bydlení, má možnost použít vlastních prostředků, hypotéčního financování a bydlet ve vlastním.

Tato vláda problémy bydlení vůbec neřeší. Asi nejvýraznější aktivita ministra Bartoše, tedy mj. ministra po bytovou politiku, spočívala v tom, že navštívil před časem Izrael, aby se poučil, jak to tam dělají s konopím. To je jistě chvályhodná iniciativa pro jistý segment zájemců o tuto lehkou drogu. Ale problémy bydlení to neřeší. Upozorňuji pana ministra, ale myslím, že je to zbytečné, že v Poslanecké sněmovně v archivu je zaparkován návrh zákona, spojený s bývalým poslancem Birkem, který se věnoval udržitelné výstavbě komunálních nájemních bytů. Stačí ho jen oprášit a v mašličkách odnést do Poslanecké sněmovny. Pan ministr Bartoš namísto toho přišel do Poslanecké sněmovny s takovými hámotinami v oblasti bydlení, že rozum zůstal stát. Tady má možnost uplatnit návrh, který může lidem prospět a ještě bude spojen s jeho jménem.

Jiří Paroubek, předseda ČSSD

Související články

2 KOMENTÁŘŮ

  1. Rozprivatizace bytů, to sice byl velmi populární počin, přímo populistický, ale vedl ke špatným výsledkům, tak jako každá rozprivatizace.

  2. Socialismus v Československu dokázal za pět let postavit 650 tisíc bytů. Znovu zavedený kapitalismus v rozbitém Československu zdaleka nemá na socialismus. Kapitalismus umí jen ničit, devastovat, okrádat obyvatele, se socialismem se nemůže měřit a soupeřit s ním.

Zanechte komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here

- Advertisement -

Poslední zprávy